Odešla mi maminka

Ahoj Radka, úprimnú sústrasť a veľa síl na zvládnutie. Je a bude to ešte hrozne ťažké. Neviem či za rok bude lepšie. U mňa je to vyše 7 mesiacov a bolí to čo raz viac. Drž sa.

Aničko,kdybych to byla věděla, že při tom štědrém dnu nejsem v háji jen já....tak...tak by mě bylo stejně mizerně....měly jsme naprosto stejné svátky a dokonce i silvestr....jen já jsem se ještě musela dívat na nafuněný ksicht toho svého, když jsem oznámila, že nic nebudu připravovat...dělávaly jsme dřív chlebíčky,chuťovky....nebylo co slavit,pro mě ne!!!!

Míšo,já mívám stavy,že mi nejenže lezou všichni na nervy,ale že lezu na nervy i sama sobě.Nesnáším pohled na šťastný rodinky na vycházkách.Vím,že za to nemůžou,ale já si nemůžu pomoct..Míšo,buď silná a drž se

Michaela, je to strašné ja už 14 mesiacov som bez mamičky a tak isto nenávidím celý svet, tu sú takí zlí ľudia, čoby si to ani nezaslúžili tu byť. Moje srdce je prázdne, byt mojej maminky tiež, chodím ako mátoha. Nič ma nebaví, ja nemám nikoho, komu by som sa sťažovala, mám muža, ale on to nechce počuť a deti ma tiež nechápu. Mám tu len vás, len vám sa môžem posťažovať, aj moja teta mi povedala, že to tak muselo byť, že je to príroda, pritom ona je staršia, ako bola moja maminka. Vidieť, že jej ešte nikto milovaný nezomrel, lebo by mi také nehovorila. Aj to len cez telefon sa rozprávame, lebo býva 6OOkm odo mna. Ale aj tak by som v nej nemala oporu. Vie to len ten človek pochopiť, kto to prežil .Vy dievčatá viete čo ja cítim. Tak strašne som odporná, na každého nadávam, nenávidím ľudí, lebo oni sa radujú, smejú a moja maminka tu nie je. Je to všetko také nespravodlivé. Najradšej by som zomrela. Ahojte.

Ahoj Rikina, napísala si to presne, nikdy nebude nič ako predtým, pretože sa to ani nedá. Ja som už 13 mesiacov bez mojej milovanej mamičky, a viem povedať, že je to horšie a horšie, sedím aj ja v obývačke úplne sama, manžel pracuje, deti sú preč ešte silvestrovali, keby mi žila maminka, tak sme tu spolu, ale už to nikdy nebude a to ma desí, je to najvačšia bolesť a táto bolesť u mna zostane navždy. Každá si myslíme, že možno tá druhá sa s tým vysporiada ľahšie, ale predsa cítime rovnako, viem čo prežívaš je to tá najvačšia bolesť v živote.

Ahoj,nikdy už žádná z nás nebude taková jako dřív.Prožitá bolest a bezmoc nás navždy změní.Nikdo to nemůže pochopit,kdo to neprožil.A právě těm,co to neprožili se zdáme divný,depresivní.Alespoň já to slýchám.Na ně seru.Holky držte se všechny

Lenko, maminka byla velmi mladá, o to horší, kolik let by mohla mít ještě před sebou...bohužel...často si říkám..sakra dnes umějí naoperovat cizí obličej na hlavu, tak proč tu hnusnou rakovinu neumí nikdo vyléčit....aby neumíraly maminky ani děti ani jiní milovaní....rakovina...hajzl jeden neporazitelný. Já jsem už starší než ty, mamka byla také starší než tvá maminka,ale stejně to bylo sakra brzo!!!!!

Lenko,přijmi upřímnou soustrast.Mojí mamce bylo 57 let,když zemřela.Je hrozný,když si řekneš,že tu ještě minimálně 30 let mohly být.Někdy si říkám,že ta zk..... rakovina nás tady sežere všechny.Holky,držte se všechny..

Lenka úprimnú sústrasť. Moja maminka zomrela pred vyše 7 mesiacmi a nemôžem ti napísať že sa to časom zlepší, lebo pre mňa je každý deň horší a horší. Moja maminka nezomrela na rakovinu ale vlastne presne nevieme na čo, ževraj na infarkt, náhle nečakane bez toho aby nás niekto na to pripravil, proste chodila normálne do práce a len si myslela že prechladla, nikdy nebola nejak chorá. A za tri dni už tu nebola. Čo mi ju zobralo a prečo? Nedostala ani šancu na život a mi žiadnu nádej. Mala 60 rokov. Jedine čo ma trošilinku utešuje že netrpela na tu hnusnu chorobu ako vaše maminky. Ale raz keď to má prisť, tak to príde či budeme choré alebo zdravé, mladé alebo staré, a nemôžeme s tým nič robiť. Tiež som si myslela že to tak nemôže byť, zdravý a nie ani starý človek nemôže len tak odísť a ako hrozne som sa mýlila. Nikdy sa s tým nevyrovnám prečo tak náhle a ani to nikdy nepochopím. Už nebudem žiť len prežívať, lebo musím.

Nenávidím tu nemoc!!! ano byla velmi mladá... už nikdy mě neobejme, už nikdy na mě nepromluví, už nikdy neuvidí svá vnoučata :( tak moc to bolí. Chápu že je to stejná bolest i pro ty, kterým odejde ve starším věku, ale o to víc si řikám kolik toho mohla mít ještě před sebou :( a važte si každého dne navíc, kterého jste se svojí maminkou mohli strávit. Děkuji za podporu všem.

Přijměte upřímnou soustrast a hodně síly na překonání velice těžkého bolu. Člověk už těžko nachází slova. Marcela

mamka
Michaelo, přeji upřímnou soustrast, vím, jak ti je. Mně zemřel v 53 letech náhle tatíínek,nečekaně, za měsíc jsem porodila dceru. Je touž 34 let, ale živě si to pamatuji, kudy jsem chodila, tekly mi slzy, nemohla jsem ani mluvit. Ale přebolelo to. Dnes na tatínka stále vzpomínám, každý den, ale na dobré příhody. Letos v srpnu mi zemřela maminka 82 let, po půl roční nemoci, také to hodně bolí, i když vím, že si svůj život tady na Zemi odžila, a měla právo a čas odejít. Také každý den mám nutkání jí zatelefonovat a stále čekám, že se probudím, že je to jenom sen.Ztráta rodičů bolí vždy, ať jsou mladí, či staří. Záleží jen na nás, jak se s tím popereme. Věřím na reinkarnaci, a to mi dodává sílu. Nic nekončí, jejich duše jsou teď v jiném světě a čekají na nás, opět budeme pospolu. Hodně sil přeje Liba

Míšo,přijmi upřímnou soustrast.Čtu tvůj příspěvek a brečím,mojí mamku taky léčili na bolesti zad,než ji poslali na rentgen plic,kde ji zjistili nádor na plíci,dalším vyšetřením zjistili metastáze v hrudní kosti.Od začátku sdělení diagnosy do mamčiny smrti uběhly pouhé 3 měsíce.Vím,o čem mluvíš,cítím s tebou,hodně sil vám všem..

Ahoj Michaelo mě také umřela maminka před dvěma lety 10. prosince .Měla jsem to podobné jako ty Mamku nejdřív trápilo jen koleno myslely jsme ,že je to osteoropoza .Doktoři idioti ji posílaly na rehabilitace a neveřily ,že ji to strašně bolí při cvičení . Když na mou doslova prosbu a slzy si ji v nemocnici v Brně u Sv. Anny nechaly ulevilo se mi .Říkala jsem si ,že přijdou na to co ji je a vyléčí se to .Místo toho ji s tou nohou při vizitě cvilčily až mamka plakala a křičela na ně ,že jí to bolí a Mudr . na to řekl ,že pacientka nespolupracuje a hotovo .Byla jsem strašne bezradná ,protože jsem neveděla jak mám mamce pomoct . Měla jsem v té době 5 -ti měsíční miminko a 4 -letého syna . Nakonec po týdnu v nemocnici nám oznamily ,že ji propustí domu at si zajdem k obvodnímu lékaři . Nakonec ji udělaly magnetickou rezonanci po mém naléhání .Nenechala jsem se odbyt už jsem byla na ně fakt nasraná .Prej je to drahé vyšetřeni . Tak na co si pak mamka celý život platila socialni a zdravotní pojištění ??? Byla to rakovina v konečném stadiu .a ty kreténi se tvářily jako kdyby mamka simulovala .Bylo hrozné období v mém životě mamka byla pro mě vším a moc mi chybí .Ty vánoce roku 2011 bylo pro mě velké utrpení .Trápila jsem se fakt dlouho a nikdo mě tu nechápal .Bydlím s tchyní ,která mi nejak nepomohla s dětmi a ješte když deti plakaly a já taky kvůly mamce tak vletěla do kuchyně a řvala na mě at seuž konečne proberu . A toková tu bude strašit do devadesáti . S mamko jsem byla až do konce i púo smrti jsem ji mumyla a oblékla a čekala s ní na pokoji až přijedou pohřebáci .Nechtěla jsem ji tam nechar s těma zdegenerovanýma sestrama ,které už vůbec nic necíti . Lidičky přejí vám do nového roku už jen to hezké .Já vím bolí to a moc ale věřte mi to nepřebolí jen se stím naučíte žít jako já . Moc mi chybíš Maminko moje byla jsi pro mne kamarádkou prostě vším ted jsem sama ,ale už to zvládám .....

Ahoj Michaelo mě také umřela maminka před dvěma lety 10. prosince .Měla jsem to podobné jako ty Mamku nejdřív trápilo jen koleno myslely jsme ,že je to osteoropoza .Doktoři idioti ji posílaly na rehabilitace a neveřily ,že ji to strašně bolí při cvičení . Když na mou doslova prosbu a slzy si ji v nemocnici v Brně u Sv. Anny nechaly ulevilo se mi .Říkala jsem si ,že přijdou na to co ji je a vyléčí se to .Místo toho ji s tou nohou při vizitě cvilčily až mamka plakala a křičela na ně ,že jí to bolí a Mudr . na to řekl ,že pacientka nespolupracuje a hotovo .Byla jsem strašne bezradná ,protože jsem neveděla jak mám mamce pomoct . Měla jsem v té době 5 -ti měsíční miminko a 4 -letého syna . Nakonec po týdnu v nemocnici nám oznamily ,že ji propustí domu at si zajdem k obvodnímu lékaři . Nakonec ji udělaly magnetickou rezonanci po mém naléhání .Nenechala jsem se odbyt už jsem byla na ně fakt nasraná .Prej je to drahé vyšetřeni . Tak na co si pak mamka celý život platila socialni a zdravotní pojištění ??? Byla to rakovina v konečném stadiu .a ty kreténi se tvářily jako kdyby mamka simulovala .Bylo hrozné období v mém životě mamka byla pro mě vším a moc mi chybí .Ty vánoce roku 2011 bylo pro mě velké utrpení .Trápila jsem se fakt dlouho a nikdo mě tu nechápal .Bydlím s tchyní ,která mi nejak nepomohla s dětmi a ješte když deti plakaly a já taky kvůly mamce tak vletěla do kuchyně a řvala na mě at seuž konečne proberu . A toková tu bude strašit do devadesáti . S mamko jsem byla až do konce i púo smrti jsem ji mumyla a oblékla a čekala s ní na pokoji až přijedou pohřebáci .Nechtěla jsem ji tam nechar s těma zdegenerovanýma sestrama ,které už vůbec nic necíti . Lidičky přejí vám do nového roku už jen to hezké .Já vím bolí to a moc ale věřte mi to nepřebolí jen se stím naučíte žít jako já . Moc mi chybíš Maminko moje byla jsi pro mne kamarádkou prostě vším ted jsem sama ,ale už to zvládám .....

Darinka,nevím,kdo ti dal právo napsat,že my,co píšeme,že po čase to bude lepší jsme neměly tak silný vztah se svými maminkami.Všichni jsme svoje mamky milovaly.Všechny nás to bolí a trhá na kusy.Promiň,ale možná by jsi měla navštívit odborníka.Neber si prosím do úst bolest,kterou nesu já.Vím,jak se cítíš,všichni tady to víme..

Darinko, já tě naopak chápu,vím, jak to bolí, u mě to budou první vánoce bez maminky, trhá mi to srdce na kusy.Byly jsme s maminkou jako jedno tělo, dokázaly jsme si povídat i dvě hodiny,chybí mi to, teď jsem sama.Myslím, si,že jsi to napsala od srdce,jak to cítíš, já to cítím stejně,mamku už neuvidím, nepohladím,neřeknu jak jí mám ráda a to se nedá vydržet,neboj se napsat svůj názor, vím,jak tě to bolí,máma je jenom jedna na světě a když odejde,tak ztratíš všechno.Drž se, myslím na tebe .

Ahoj, aj ja som bola s mojou maminkou neustále. My sme spolu žili, spávali v jednej izbe, chodili do jednej práce. Tiež som bola na ňu dosť naviazaná. Celý život som prežila s ňou. Teraz neviem ako žiť bez nej. Takže chápem čo prežívaš. Pre každého je tá jeho bolesť najväčšia. A ja si niekedy myslím že len tá moja je neznesiteľná a všetci ostatní to tak neprežívajú. Dokonca vyčítam súrodencom že už na ňu pomaly zabudajú, lebo dokážu normálne fungovať. Oni mali už dlhé roky vlastný život ale aj tak nechápem ako môžu ísť ďalej. A pri tom to možno prežívajú vo svojom vnútri rovnako ako ja. Nie každý dáva najavo svoju bolesť a nie každý dokáže otvorene o tom hovoriť. Tiež som dosť citlivá a nedokážem sa s tým vyrovnať a viem že sa s tým nevyrovnám nikdy. Začala som chodiť do práce kde sme spolu robievali, chodím tam s plačom a keď mám menej roboty poplačem si aj tam, proste som skoro celý deň zaliatá slzami. A to nehovorím keď zaspávam, vtedy je to najhoršie a v noci keď sa budievam. Zajtra to bude 7 mesiacov. A ja si neviem predstaviť ako pôjde môj život bez nej. Vianoc sa doslova desím. Keď vidím okolo ako sa ľudia náhlia, nakupujú a všade chaos a nervozita je mi s toho zle. Vianoce sú o rodine aj keď mám ešte súrodencov a ostatnú rodinu, aj tak budem sama, lebo už nebude pri mne ten najdôležitejší človek v mojom živote.Hrozne ju tu ešte potrebujem, potrebujem počuť jej hlas, smiech, vypiť si s ňou kávu isť na nákup alebo len tak pozerať telku. Teraz je ten byt taký prázdny, všetko čo je v ňom patrí jej, každá vec mi ju pripomína, na všetko sa viaže nejaká spomienka. Chýba mi tu každým mojím nádychom. Ja ale verím že moja mamina je pri mne a dáva na nás pozor. Viem že to tak je, lebo časť zo mňa odišla s ňou a keby to tak nebolo, už by som tu ani ja nebola. My sme boli dosť prepojené a to sa s jej smrťou neskončilo. Niekedy mám pocit že ju cítim pri sebe, vtedy som trošku pokojnejšia. Verím že som jej bola poslaná z neba aby ona prekonala smrť svojej maminky, a možno aj ona mi pošle niekoho kto mi s tým pomôže, aj keď teraz sa mi to zdá nepredstaviteľné a myslím si že život sa pre mňa skončil. No už kvôli maminke, to musím zvládnuť aj keď nemám predstavu ako. Maminka moja ľubim ťa.

ahoj darinka, je mi veľmi ľúto, že ti zomreli obidvaja rodičia. Musí to byť strašne ťažké, úplne stačí keď zomrie jeden rodič a nieto ešte dvaja. Mne tiež zomrela mama - už je tomu šesť mesiacov a mám strašnú bolesť v srdci. Neviem si predstaviť čo budem robiť, keď mi zomrie ešte aj otec. Keby som to mala ešte raz prežívať, tak by som sa asi zosypala. Stále otcovi plačem a hovorím mu nech ma neopúšťa, lebo to neprežijem, hoci viem, že taký deň raz príde. Žijem iba pre svoje dve deti. Mám tak moc práce, že ledva stíham. Pripadám si ako robot. Mamka mi strašne veľa pomáhala, hlavne po pôrodoch, varovala mi deti keď som potrebovala a teraz budú veľké prázdniny a ja by som mamu strašne potrebovala. Ale naozaj nie je nič horšie ako smrť rodičov. Darinka, veľmi s tebou súcitím a zároveň všetkým prajem aby ste sa držali, lebo nič iné nám ani nezostáva. heňka

Viktorie,přijmi upřímnou soustrast a přeji hodně sil v této těžké chvíli vám všem.Bolet to bude pořád,jenom se s tou bolestí naučíte žít.Je to 3 roky,co mi zemřela babička-také ve spánku a 8 měsíců po babičce mi zemřela mamka na rakovinu.Je to hrozně těžké,držte se..

ahoj jitka, presne viem, ako sa citis..ja som bola pri maminke cely priebeh jej choroby, trpela som s nou, pretoze som nevedela,ako jej pomoct,a tak velmi som chcela.. Nikdy si nezasluzila tak trpiet,ale ta hnusna choroba ju nicila. Dufam, ze teraz sa uz ma najlepsie ako sa da, a nic ju neboli. Robila som vsetko preto, aby som jej pomohla, a nikdy ani na sekundu mi nenapadlo, ze by mohla zomriet. Doteraz s tym nie som vyrovnana, uz je to 7 mesiacov, co mi odisla. A ja si stale myslim, ze sa mi vrati.. Neda sa zvyknut si na to, ze uz ju nikdy neuvidim. Ked si na to pomyslim, chce sa mi plakat, kricat na cely svet. Je to nespravodlive, nase maminky tu mali byt este s nami. Prajem ti vela sil Jitka, budes ich potrebovat. Drz sa.

Libuško,přijměte upřímnou soustrast a hodně sil...