Umírání a smrt budí u většiny lidí pocity nejistoty, obav a bezradnosti. Bojí se prvního setkání s pozůstalým, nevědí, co mají říct. Když ho mají potkat, nejraději by se mu vyhnuli. Zároveň ale chápou, že by mu přece měli být nějak nablízku, měli by mu nějak pomoci.
Zkuste zůstat co nejvíce autentičtí. Bývá pak snazší přiblížit se k pozůstalému, i když nevíte, co říct. Může se stát, že slova nebudou vůbec třeba. Postačí objetí, stisk ruky nebo pohled. Řeč těla může posloužit tam, kde slova selhávají. Možná ze sebe v pohnutí vypravíte jen pár slov. Nevadí. Fráze mohou být vnímány jako nevhodné. To, co řeknete, může být jednoduché a krátké, v podobných situacích není většinou třeba mnoha slov.
Je-li k tomu vhodná příležitost, můžete se truchlícího zeptat, co byste pro něj mohli udělat nebo jestli mu můžete za nějaký čas zatelefonovat. Bývá lepší, když se sami ozvete, protože on sám často nemá sílu k navázání kontaktu, i kdyby něco nutně potřeboval. A když vám dá přímo nebo nepřímo najevo, že v této chvíli o kontakt nestojí, pokuste se to přijmout nikoli jako odmítnutí vaší osoby, ale jako stav související s jeho současnou situací.
V prvních dnech a týdnech
Brzy po úmrtí pomáhají i zcela malé a praktické činnosti. Pozůstalý má často málo síly, je zaměstnán sebou a svými pocity, pohřbem a formalitami, které musejí být vyřízeny. Donést něco malého k jídlu, pomoci s úklidem či s nákupem, pohlídat děti, přinést květiny nebo napsat několik vět, to jsou pozornosti, kterými můžete truchlícího člověka podpořit.
Dopis, ve kterém napíšete, co pro vás zemřelý znamenal a jaké stopy ve vašem životě zanechal, dá najevo vaši účast. Pozůstalý se pak necítí tak sám, vidí, že existuje někdo, kdo mu chce porozumět, kdo se neschovává před jeho utrpením a bolestí.
Mnozí truchlící nedokáží být zpočátku dlouho sami, bolest je přemáhá a mají strach, že se jich úplně zmocní. Je vhodné se občas krátce ozvat, třeba zatelefonovat nebo zajít společně na procházku. Setkání nemusí být dlouhé, společnost truchlícího člověka často vyčerpává.
Přijímat druhého takového, jaký je
Pokuste se s pozůstalým být v jeho zoufalství, bolesti, zlosti – ve všech jeho stavech. Každý prožívá zármutek svým způsobem. Někdy ho potlačuje, jindy pláče nebo se zlobí. Je to jeho cesta a vy ho na ní provázíte. Mnohým lidem pomáhá, když je jim účast vyjádřena nejen slovy, ale i fyzickou blízkostí: stiskem ruky, objetím. Buďte citliví a vnímejte, co je pro vás a pro pozůstalého nejvhodnější způsob. Pokud si nejste jisti, nejlepší je se prostě zeptat.
Většině pozůstalých pomáhá mluvit o zemřelém člověku, o společných vzpomínkách, prohlížet si fotografie, někdy se slzami a s bolestí, jindy s úsměvem a vděčností.
Někdy se vám může zdát, že truchlícímu člověku moc nepomáháte, že nevidíte žádný pokrok. Je dobré mít na paměti, že cestou truchlení si prochází on, vy ho jen provázíte. Možná, že jeho bolest je tak intenzivní, že mu nezbývají síly na reflexi nebo vděčnost, možná potřebuje více času.
Význam vztahů v době truchlení
Pro truchlícího člověka může být velmi důležitý pocit, že na něm přátelům záleží. Může mu ukazovat smysl v situaci, kdy se mu zdá, že ztrácí veškerou naději, že je v mlze. Pomoc přátel může být účinnější a méně náročná, pokud se koordinují a střídají.
Někdo prožívá truchlení týdny nebo měsíce, jiný ale déle. Smutek se zpravidla vrací ve vlnách. Po klidnějších obdobích udeří s nezmenšenou silou a někdy se ozývá ještě silněji. Doprovázející často nemůže pochopit, že se bolestné a smutné pocity pozůstalému stále dokola vracejí, a to i po dlouhé době. Je to tím, že vnímání času se u truchlících osob řídí úplně jinými pravidly. Mějte pro to pochopení. Nejen první, ale i druhé, třetí, desáté výročí úmrtí může být velmi těžké, stejně jako jeho narozeniny. Zkuste si vzpomenout a svému blízkému v tyto dny zavolat nebo napsat.
Doprovázení pozůstalých není lehké, je třeba hodně trpělivosti a porozumění. Někdy se může zdát, že je to nekončící proces, a jste už opravdu unavení. Buďte k sobě poctiví a přiznejte si své limity a omezení. Nikdo není perfektní – ani v doprovázení ne.
Další způsob, jak pozůstalého podpořit, je předat mu kontakty na pozůstalostní skupinu nebo individuální provázení pro pozůstalé. Můžete mu nabídnout, že ho tam i doprovodíte jako podpora, pokud je to pro Vás představitelné.
V případě, že pro sebe či blízkého pozůstalého hledáte pomoc a podporu v Praze a okolí, se můžete obrátit na organizaci Cesta domů, která nabízí možnost individuálního pozůstalostního doprovázení i několika podpůrných skupin.
