Komunikace s ošetřujícími lékaři
Součástí rozhodování o péči by vždy měla být komunikace nemocného s ošetřujícími lékaři. Pacient by měl mít ohledně možností péče dostatek informací a měl by jim dobře rozumět - tak, aby byl schopen dobře rozhodnout o péči, která mu bude poskytována. Pokud to osobní situace nemocného dovolí, je dobré, když jsou k plánování péče přizváni i blízcí nemocného.
Každý člověk má přitom vlastní představu, co je pro něj ohledně budoucí péče důležité. Pro někoho může být důležitá okamžitá dostupnost zdravotní péče v rámci hospitalizace, pro někoho péče profesionálů v lůžkovém hospici, pro jiného je důležité hlavně to, aby mohl být doma, v prostředí, které dobře zná a kde může být se svými blízkými. Pro někoho je v případě vážného onemocnění důležité vyzkoušet všechny dostupné možnosti léčby, zatímco jiný člověk se v podobné situaci rozhodne léčbu s řadou vedlejších účinků nezahájit, byť to může znamenat, že zemře dříve, než by tomu bylo v případě, kdyby léčbu podstoupil.
Zkušenost ukazuje, že právě komunikace a dostatek srozumitelných informací přispívají k naplnění práv pacientů a k tomu, že jsou pacienti, jejich blízcí, ale i ošetřující lékaři s poskytovanou péčí spokojeni.
V případě nespokojenosti nebo nesouhlasu s poskytovanou péčí lze proto v první řadě doporučit obrátit se na ošetřující lékaře s žádostí o informace, vysvětlení zvoleného postupu a dalších možností péče a pokusit se s nimi na další podobě zdravotní péče domluvit. Zároveň je důležité s lékaři sdílet přání nebo obavy nemocného. V některých případech může domluvě napomoci, pokud je k rozhovoru a rozhodování o budoucí péči přizván konziliární paliativní tým nebo když je v daném zdravotnickém zařízení možné využít etické poradenství. Někdy může v rozhodování o péči pomoci tzv. second opinion, tedy zajištění druhého odborného názoru jiného lékaře.
V řešení situace může pomoci rovněž její konzultace s advokátem, specializujícím se na oblast zdravotnického práva.
Poskytovatele zdravotní péče si lze svobodně zvolit, někdy tak může být řešením i volba jiného poskytovatele zdravotní péče, je-li taková možnost v daném místě a čase dostupná.
Podání stížnosti
Pokud se s ošetřujícími lékaři nedaří nalézt shodu na podobě poskytované zdravotní péče nebo pokud dochází k porušování práv pacienta či jeho blízkých, mohou pacient či jeho blízcí podat stížnost přímo poskytovateli zdravotní péče. V závislosti na tom, o jaké zdravotnické zařízení se jedná, zde bývá nastaven proces, jak jsou stížnosti ohledně poskytované péče vyřizovány. Informace, jakým způsobem lze stížnost podat a jak jsou stížnosti vyřizovány, bývají uvedeny na webových stránkách poskytovatele zdravotní péče nebo k dispozici na jeho ředitelství. V případě, že se jedná o poskytovatele lůžkové nebo jednodenní péče, je poskytovatel povinen mít tzv. nemocničního ombudsmana, tedy ustanovenou osobu k vyřizování stížností.
Na vyřízení stížnosti má poskytovatel zdravotní péče ze zákona lhůtu 30 dnů, kterou lze v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů.
V případě, kdy pacient či jeho blízcí nejsou s vyřízením své žádosti spokojeni, se lze obrátit na orgán, který poskytovateli udělil oprávněný souhlas k poskytování zdravotních služeb. U převážné většiny poskytovatelů je tímto orgánem krajský úřad, v jehož správním obvodu jsou zdravotní služby poskytovány. Stížnost lze podat i České lékařské komoře a zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn.
Pokud není stížnosti vyhověno, mohou se pacient či jeho blízcí obrátit i na veřejného ochránce práv. Ten však může přezkoumat pouze postup při vyřizování stížnosti, nikoliv zvolený medicínský postup.
Občanskoprávní řízení
Pro zorientování se v situaci a jejím řešení může být nápomocná konzultace s advokátem, specializujícím se na oblast zdravotnického práva. V případě vyčerpání výše popsaných kroků je pak možné postupovat cestou občanskoprávní žaloby a soudního řízení.
