99

Dědictví

V rámci dědictví přechází pozůstalost po zemřelém na jeho dědice. Dědické řízení probíhá podle následujících pravidel.

Poslední aktualizace stránky proběhla dne 8. 8. 2022

Zahájení dědického řízení

Dědické řízení zahajuje soud. Nemusíte se tedy nikde o své dědické právo aktivně hlásit. Konkrétní dědické řízení vede soudem přidělený soudní komisař. Soudním komisařem pro dědické řízení je notář. Notáře si není možné vybrat. Jeho odměnu platí dědicové nebo stát, když je dědictví předlužené. Představu o výši notářských poplatků si můžete udělat v online kalkulačce.

Soudní komisař kontaktuje jednoho z dědiců (většinou toho, kdo zařizoval pohřeb), aby zjistil majetek zemřelého a okruh dalších dědiců. Komisař také na základě závěti vyzve takzvaného vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti, aby se ujali své funkce.

Pro vyřízení dědictví není stanovena žádná časová lhůta. Když ale dochází k neodůvodněným průtahům, je možné podat stížnost k předsedovi okresního soudu.

Kdo je dědicem

Dědit lze na základě dědické smlouvy, závěti nebo ze zákona. Přitom dědická smlouva má vždy přednost před závětí. Když není sepsána dědická smlouva ani závěť, dědí se ze zákona podle takzvaných dědických tříd. Zákon určuje posloupnost dědických tříd, kdy má přednost vždy ta s nižším číslem, první před druhou atd. Dohromady takto zákon upravuje šest dědických tříd. Když se nenajde dědic v první třídě (manžel/registrovaný partner a děti, po jejich smrti jejich potomci), dědí druhá třída (manžel/registrovaný partner, rodiče atd.). Když ani tam není dědic, dědí dědici třetí třídy (sourozenci, po jejich smrti jejich potomci atd.). Když je ve stejné dědické třídě více dědiců, majetek se mezi ně dělí zpravidla rovným dílem.

První třída: Přednost mezi dědici mají přímí potomci a manžel/ registrovaný partner zemřelého. Když některé z dětí zemřelo a má potomky, pak v první třídě dědí potomci tohoto dítěte, tj. vnuci zemřelého. Pokud zemřelý neměl manžela nebo registrovaného partnera, dědí vše potomci zemřelého.

Druhá třída: Pokud zemřelý nemá přímé potomky, dědí rodiče zemřelého a manžel/ registrovaný partner zemřelého a případně také osoba, která žila se zemřelým minimálně jeden rok před smrtí ve společné domácnosti a starala se o domácnost/ byla na zůstaviteli existenčně závislá. Manžel vždy dědí minimálně polovinu pozůstalosti.

Třetí třída: Nemá-li zemřelý žádnou z výše uvedených osob, pak dědí sourozenci a případně také osoba, která žila se zemřelým minimálně jeden rok před smrtí ve společné domácnosti a starala se o domácnost/ byla na zemřelém existenčně závislá. Pokud nějaký ze sourozenců zemřel, rozdělí se o jeho podíl jeho děti.

Nepominutelný dědic

Zákon chrání děti a vnuky zemřelého víc než jiné dědice. Takzvaně nepominutelný dědic je dítě nebo vnuk zemřelého. Když nedědí děti zemřelého, dědí jejich potomci, tedy vnoučata zemřelého. Pokud dítě nebylo platně vyděděno, má vždy právo na povinný díl, a to i když není vůbec zmíněno v závěti. Nezletilému potomkovi patří ¾ zákonného dědického podílu, zletilému ¼ zákonného dědického podílu. Zákonný dědický podíl je to, co by dítě (případně vnouče) dědilo podle zákonné posloupnosti (to je první, druhá a třetí třída, jak je uvedeno v předchozím odstavci).

Platně vydědit je možné potomka jen ze zákonem stanovených důvodů, konkrétně:

  • za neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli (zemřelému) v nouzi;
  • neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, jaký by projevovat měl;
  • odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o potomkově zvrhlé povaze;
  • vedení trvale nezřízeného života. Vedením trvale nezřízeného života se rozumí jednání potomka, které zřejmě vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. Tímto „vybočením“ rozumí soudy například chorobnou závislost na požívání alkoholu nebo užívání psychotropních látek nebo na hazardních hrách, neplacení výživného, opatřování si prostředků k životu způsobem, který není v souladu se zákonem, soustavné vyhýbání se pracovním příležitostem nebo zadlužování se bez reálné možnosti s ohledem na způsob života takové dluhy splácet.

Možnost dědictví odmítnout a jak řešit dluhy zemřelého

Soudní komisař musí informovat dědice o jejich dědickém právu a upozornit, že mají možnost dědictví odmítnout. Dědic může dědictví odmítnout v časové lhůtě jednoho měsíce. Když má ale dědic jediné bydliště v zahraničí, je lhůta, kdy může dědictví odmítnout, tři měsíce. Dědic se také může dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice, ten s tím ale musí souhlasit.

Dědicové se mohou před soudním komisařem dohodnout, jaká bude výše jejich dědických podílů. Soudní komisař dohodu schválí, když neodporuje zájmu osoby pod zvláštní ochranou. (Osoba pod zvláštní ochranou je ten, kdo není plně svéprávný, je neznámý nebo nepřítomný, právnická osoba veřejně prospěšná nebo zřízená ve veřejném zájmu.) Když se ale dědí na základě takzvaného pořízení pro případ smrti (tj. dědické smlouvy nebo závěti), mohou si dědicové dohodnout jinou výši dědických podílů, než jakou jim zemřelý vyměřil, jen když to zemřelý výslovně připustil.

Dědic odpovídá za celkové dluhy zemřelého. Má tedy odpovědnost i za dluhy, které jsou větší než získané dědictví. Dědic ale může – před tím, než dědictví přijme – uplatnit takzvanou výhradu soupisu pozůstalosti, a to ústním nebo písemným prohlášením vůči soudu, resp. soudnímu komisaři. Na základě výhrady soupisu pozůstalosti se zjistí pozůstalostní jmění a je určena čistá hodnota majetku v době smrti zemřelého. Dědic pak bude povinen případné dluhy zemřelého splatit jen do výše získaného dědictví.
Dědic, který spravuje dědictví, může provést takzvaný úkon přesahující rozsah prosté správy ještě dřív, než se potvrdí nabytí dědictví. Musí s tím ale souhlasit ostatní dědici. Když se dědici nedohodnou nebo když je dědicem osoba pod zvláštní ochranou, je k tomu potřeba souhlas soudu.