Holky, to je strašné, u mě je to přesně rok,co maminka umřela a bolí to stejně, možná bych řekla, že víc jak na začátku, člověk si začíná uvědomovat, že je to navždy,ta beznaděj a samota bez mámy.Maminku jsem milovala, byla jediná moje kamarádka, teď nikoho nemám i příbuzenctvo jsem si kvůli tomu rozhádala, nesnáším je a nevím proč,asi,že oni tu stále jsou, radí,jak se ze vším vyrovnat nebo naopak dělají,že už je to za mnou,ale ve mě to bude do konce života, jsem protivná a zároveň zoufalá.Přemýšlím, že zajdu pro nějaké prášky,možná by pomohly vidět situaci trochu jinak a lépe se s tím vyrovnat, uvidím,protože takhle trpím každý den strašným smutkem.O vánocích jsem si na vás vzpoměla, jak se máte a jak to vše snášíta a dodávalo mi to trochu síly,že v tom nejsem sama,že je nás víc,co přišly o to nejcenější v životě, trochu mi to pomohlo.Myslím na vás, držte se a bojujte i když je to tak těžké.
In reply to Míšo,já mívám stavy,že mi by Anonym (neověřeno)