Výsledky hledání

Úvod k výstavě Jindřicha Štreita „Jsem blízko, jsem tu“, 11. 10. 2005 

Byly doby, kdy se lidé spíš přesvědčovali, že život nemá valnou cenu, jenže pak se k němu také tak chovali a brali ho i druhým, jako kdyby o nic nešlo.

V nedávné době vydalo Nakladatelství Cesta domů dvě knihy, které od sebe snad nemohou být více vzdálené.

Když jsem před časem zařizovala pohřeb pro svého přítele, narazila jsem na organizaci Ke kořenům. Zaujalo mě, že se věnují přírodnímu pohřebnictví ke kořenům stromů.

Přemýšleli jste někdy o tom, co řeknete těsně před tím, než zemřete? Máte pocit, že to, jak si vás budou vaši blízcí pamatovat, bude záležet na tom, jaká budou vaše poslední slova před smrtí?

Můj manžel se nedávno zúčastnil semináře, v jehož rámci si měl vypracovat docela podrobný plán toho, co by si přál, aby se s ním dělo, až bude umírat. Jaký by chtěl mít pohřeb, rakev a podobně.

Původně pediatrická sestra se k oboru dostala díky osobní zkušenosti: „V roce 1996 mi umřela maminka v hospici a já byla tím prostředím úplně okouzlená.

„Antická filozofie má poměrně silný názor na to, co je to smrt a jak se k ní máme vztahovat,“ říká filozof a člen správní rady Cesty domů Ondřej Krása.

Věžní hodiny nového sídla Cesty domů v pražské Michli ukazují z jedné své strany čas pozpátku.

„V Cestě domů se snažíme lidem sdělit, že je přirozené a zdravé žít s vědomím své smrti, nezavírat před tím oči.