Výsledky hledání

Když mi přibližně před rokem a půl umřela máma, nebylo to nic nečekaného.

Poté, co jeho manželka (34) prodělala fatální záchvat astmatu a následně zemřela, napsal bostonský žurnalista Peter DeMarco personálu jednotky intenzivní péče z nemocnic

„Ještě před sto lety většina lidí věděla, jak by se měla se svými zesnulými rozloučit,“ píše Jiřina Šiklová ve své knize Vyhoštěná smrt (2013).

Když jsem před časem zařizovala pohřeb pro svého přítele, narazila jsem na organizaci Ke kořenům. Zaujalo mě, že se věnují přírodnímu pohřebnictví ke kořenům stromů.

Kateřina Grofová se léta věnuje doprovázení umírajících i pozůstalých a pořádá semináře, které by měly pomoci přijmout smrt, ztrátu, smutek a konečnost.

Nakladatelsví Host vydalo český překlad bestselleru Cesty zármutku britské autorky Julie Samuel, jejímž záměrem bylo vytvořit průvodce pro pozůstalé a jejich blízké.

Můj manžel se nedávno zúčastnil semináře, v jehož rámci si měl vypracovat docela podrobný plán toho, co by si přál, aby se s ním dělo, až bude umírat. Jaký by chtěl mít pohřeb, rakev a podobně.

Pocity osob s mentálním postižením byly odbornou i laickou veřejností dlouhou dobu opomíjeny.

„Nevybrali jsme si svou práci proto, že je snadná, ale protože je důležitá,“ říká kanadský dětský paliatr Adam Rapoport o těžkých situacích, které přináší péče o terminálně nemocné děti.

Tento text vznikl v situaci, kdy jsou sice pohřby dovolené, ale mohou probíhat jen za splnění přísných opatření, tedy v rouškách a rozestupech (a omezeném počtu maximálně 10