dominik
28. září 2022
Truchlení

Temer 100 lety zije.50,60,70 jsou pryc.

Jak je mozne,ze u nas zije zenska,ktera ma 93 let,rekne nechystam se umrit..O generaci dokonce o dve jsou pryc.Mam ji denne na ocich.Spravedlnost nulova.Jeste tvrdi,ze za ty roky si nevsimla,ze preziva vsechny.Do haje kde to jsme. Jsem zoufaly,zivot nemam jako drive.Jestli me nekdo napise,ze v tom nejsem sam.Mrzi me to i za vas,ze sve blizke uz nemate.Kdo z vasich blizkych mel pres 80 a vice?Drti me kazdy den,ze o dost mladsi lide jsou pryc.Tato osoba je stale tady.Neverim, ze je jeste nekdy uvidime.

Světlana
3. října 2022
Zdravím všechny diskutující, nedá mi to, již musím reagovat. Příští pondělí to bude 18 měsíců, co mi po těžké nemoci odešel manžel. Když se to stalo, moje tehdy bezmála 90ti letá matka řekla, že to měla být ona. Věřte mi, Dominiku, vůbec, ale vůbec mi to nepomohlo. Naopak, zlobila jsem se na ní, a zlobím dodnes, že něco takového vůbec dokázala vyslovit. Nejde měnit život za život, i kdyby člověk sebevíc chtěl....
Jana
2. října 2022
Je to hrozné, ale takový je život. Nespravedlivý a bolestivý. Jsou to 2 roky, kdy mi zemřel bratr, za 9 měsíců po něm máma. Psala jsem tady kdysi svůj příběh. Čas plyne, ale bolest se nezmenšuje, naopak. Od té doby to už nejsem já. Moc dobře znám ten pocit zoufalství, kdy člověk ví, že už nikdy (na tomto světě) nebude se svými blízkými, kteří zemřeli. Proto Vás nijak neodsuzuji, že máte vztek na paní, které je 93 let. Je to holt její osud. Možná ani není lhostejná a bez citu, ale je stará a stáří přináší jiný pohled na svět. Táta mi zemřel, když jsem byla hodně mladá. Měl 49 let. Ráno jsme se spolu bavili, odpoledne byl pryč navždy. Trvalo mi několik let, než jsem to přijala. Teď, po ztrátě sourozence a mámy jsem zůstala z naší rodiny sama. Mám dospělou dceru, která žije svým životem, což je v pořádku. Manžel mi není oporou, jeho máma stále žije, má ještě sourozence, tak se do mé bolesti neumí vcítit. Asi Vám příliš neporadím, ale važte si těch, kteří tady zůstali. Určitě máte maminku, sourozence, babičku....věnujte jim svůj čas, neboť věřte, že navěky tady nikdo není. Já už nemám komu věnovat svůj čas, najednou je prázdno a ticho. Postupně přicházejí výčitky svědomí a bolest je nesnesitelná. Nic se nedá vrátit zpět. Smrt přichází v každém věku a nebere ohledy. Co je po smrti? Přečetla jsem toho opravdu hodně a snažila se najít odpověď. Pokud by smrtí všechno končilo, nemá život žádný smysl. Musíme doufat, že něco existuje. Vím přesně jak se cítíte, že Vás ničí myšlenky a otázky, na které Vám nikdo neodpoví. Já si také plánovala, že s bratrem podnikneme spoustu věcí, ale přišla smrt. Málem jsem zemřela s ním, ale starala jsem se v té době o nemocnou maminku. Její utrpení mám denně před očima. Z Vašeho pohledu moje maminka přežívala, ale bolest není menší, to mi věřte. Všichni přicházíme o blízké, ale spravedlnosti v životě a v umírání se nedočkáme. Už se neumím radovat. Když se mi něco líbí, tak hned myšlenka, že oni už to neuvidí, že oni už to dobré jídlo neochutnají, že mi už nic neřeknou. Po smrti bratra jsem měla hodně živý sen. Ve snu jsem mu telefonovala (každý den jsme byli v kontaktu), slyšela jsem na druhé straně podivné zvuky., takové houkání. Zeptala jsem se bratra jaké to tam je a kdo to houká. Odpověděl, že tam sedí jeden, který pořád houká. Pak mi řekl vážným hlasem, že si mám konečně uvědomit situaci, která je definitivní, že už se nikdy nevrátí. Byl to silný zážitek. Po probuzení jsem se hned dívala na mobil, zda tam neuvidím jeho volání. Když mi v noci zemřela maminka, byla jsem u ní sama. Otevřela jsem hned okno a šla na chodbu, kde jsem rozsvítila světlo. Žárovka praskla a byl to opravdu silný záblesk. Asi za měsíc jsem maminku viděla ve snu. Byla mladší, usmívala se a objala mne. Cítila jsem její vůni. Bylo to intenzivní a krátké. Od té doby se mi o nich často zdá, ale žádný sen už není tak živý. Ptáte se, zda je něco po smrti. To ovšem z živých nikdo neví, ale já doufám, že něco určitě musí být, ale pořád se trápím. Prostě truchlení nebere konec. Jsou to jen kecy, že truchlení má přestat po roce, pak už je to patologické. Není to pravda. Dominiku, držte se a myslete také na živé, kteří Vás potřebují.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Kačka
  (kontaktovat autora příběhu)
6. října 2022
Ahoj Domco, já té chapu jak to myslíš… mas mnoho otázek a nevíš odpovědi, hledas… jsi zoufalý. Je to tak. Před rokem mi umřel tatinek. Onemocněl a za 2 měsíce byl pryč. Byl to hrozny šok a opravdu jsme do poslední chvile věřili. Bylo mu 67. Byl zcela zdravý a jestli jsem si někdy o někom myslela ze tu bude do 90 let tak to byl on. Nejhodnejsi člověk na světě. Jeho maminka stále žije. Je ji 90 let. Je to opravdu zvláštní ironie života ze někdo ideje mladý, vždyť umírají deti. To je naprosto hrozné… ale musíš to tak brát to je život… já věřím, ze po smrti něco je. Žijeme dal jen jinak. Asi nějaká jiná dimenze a určitě to bude krasny… možná pak přijdeme na svět znovu, v další lekci… to se musíme nechat prekvapit a doufám ze to zjistíme za hooooodne dlouho

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
6. října 2022
Zdravim,ja si porad myslim,ze uz nic neni.Lide jen tak zmizi po tolika letech.Taky jsem si myslel,ze tady bude jeste dlouho,nic nenasvedcovalo,ze by mel zemrit.V plne sile.Kazdy mi rika,zajdi na hrbitov,pro me to uz neznamena nic.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
6. října 2022
Kacko jak to zvladate,ze uz vas tatinek tady neni a nebude.Znamena pro vas hrbitov neco?
Květina
1. října 2022
Prababička se dožila 87 let
Prateta 96 let
Pradědovi je 95, je víceméně samostatný, ještě občas pracuje na zahrádce

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
2. října 2022
Tak to uz meli dlouhy zivot.Ja prichazim o blizke bohuzel hodne brzy.Kdyby aspon smrt nebyla uplny konec.
Švihák Pepa.
29. září 2022
Zlo plodí zlo a závist ještě nikomu neprospěla. Když někdo přežije všechny své blízké tak to není žádná výhra a to že někdo něco říká neznamená že je to pravda třeba chce vypadat tvrdě. Já jsem také v životě vždycky neprojevoval emoce které jsem cítil abych nevypadal jako slaboch, lidská hloupost je nekonečná.
Daja
28. září 2022
Tohle jste, Dominiku, již přehnal. Přejete smrt starému člověku jen proto, že jste sám traumatizovaný. Ani člověk, který přišel o své blízké, nemůže porušovat pravidla slušného chování. Vyhledejte odbornou pomoc.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
28. září 2022
Neprehnal jsem vubec nic.Protoze tato pani,ji je uplne jedno,ze o hodne mladsi lide jsou pryc.Hlavne se tvari,ze tak je to v poradku.Sama mi to rekla,ze ji je uplne fuk,ze i 40leti jsou pryc.Kdo to tady prehani.Za tu dobu co ji znam zmizelo tolik lidi.Prezila i sve 3 sestry,bylo ji uplne jedno.Ani slza ji neukapla.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
28. září 2022
Jak odesli moji blizci,kteri byli s ni z rodiny,je a bylo ji to jedno.Jen mi nepripada fer,ze napr u nas nedavno zemrela holka 42 let.Ji je to uplne jedno.Vam pripada normalni,aby o dve generace mladsi lide byli pryc?Ji to bylo fuk.

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
28. září 2022
Samozrejmne bych ji nic neudelal,ale me nejvic vadi to,ze i o 40 let mladsi lide jsou pryc,ji to nezajimaani slza ji neukapne.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
29. září 2022
Dominik, možno, že tá dotyčná pani nemá city alebo má tvrdú povahu. Ja som pravý opak, ja súcitim s ľuďmi dosť. Moja babka a dedko a prababka mali cez 80 rokov keď zomreli, tam som to brala tak normálne. Ale nikdy ma nenapadlo, že mama pôjde o 23 mesiacov za babkou (svojou mamou). Kričala som od bolesti a musela som utekať k obvodnému nech mi dá niečo na upokojenie, lebo som to nezvládala. A musela som chodiť do práce a ostali mi 2 menšie deti, o ktoré som sa musela starať. Veľa mi pomáhal otec. Ešte ho mama prosila nech mi pomôže, že ona mi pomôže keď príde z nemocnice domov. Bohužiaľ v nemocnici zomrela. Schudla som vtedy 10 kíl. Mala som síce oporu v rodine, ale strašná bolesť na duši to bola. Voľakedy som bola veselá a teraz je zo mňa troska. Najradšej by som aj s deťmi šla za ňou, ale nedá sa to. Mám tu ešte 72 ročného otca a čím má bližšie k hrobu, tým sa viacej o neho bojím. Mám ho rada. Neviem si život bez neho predstaviť. Rakovina mamu zabila. Nemôžem jej už nič povedať. Hrozné. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
29. září 2022
To neni nic osobniho vuci ni.Nerikam,ze ji preju smrt.Neni to spravedlive,ji to je jedno,ze o dost mladsi lide jsou pryc.Neprojevi zadnou litost.Planovali jsme spoustu veci jeste,je pryc,zadna nemoc,nic takoveho.Ja zivot bez blizkych zvladnu.ale,silene,ze ti lide jen tak zmizi.Verte mi,ze mi neni jedno,ze vy ostatni taky trpite,ze jste o nekoho prisli.Pani Henrieto byl bych opravdu rad kdyby jsme se snimi nekdy setkali.Kde a kdy to bude vubec nevim.Jak budem vypadat?

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
29. září 2022
Dominik, jak budem vypadat, to težko říct. Ja som mame pri hrobe sľúbila, že budem statočná. Lieky ma dostatočne upokojovali, tak som sa snažila. Ja sa viem vcítiť do ľudí, je mi ľúto aj vášho otca, ľudia kapú ako muchy. Zrazu ich tu niet. Tiež mi zomrela 34 ročná sesternica, 2x sa jej podarilo rakovinu zastaviť, 3x už nie. Jej rodičia boli z tej smrti hotoví, dodnes nemajú od jej smrti dobrý vzťah. Včera operovali ďalšiu moju sesternicu z otcovej strany už druhýkrát - vyberali jej veľký nádor. Operácia sa konala vo Viedni. Rodičia sa o ňu boja, má menších synov, jedného ešte pridája. A čo s ňou bude. Tá rakovina sa vracia ako bumerang a ona má len 41 rokov. Vždy bola taká akčná žena, bola bohatá, všetko mala, ale došla choroba a ktovie, čo s ňou ešte bude. Nikdy by som nebola verila, že sa jej toto stane. Bola usmievavá a nikdy sa nenudila. Neviem, či tá rakovina nie je zo stresov, lebo ona žila dosť hektický život A máte pravdu. Niektorí ľudia sú tu dlho. Moja prababka zomrela ako 95 ročná, bola to usilovná žena, skoro stratila muža a ostala sama so 4 malými dievčatami - najmladšie malo 3 roky. Moja babka bola jednou z tých dievčatiek. Človek je tu a z ničoho nič sa vyparí. To som si vždy všímala. Zrazu ho niet. Rada by som nakukla do druhého sveta a vrátila sa. Ale to by som asi veľa chcela. Trochu závidím ľuďom, ktorí tam nakukli a vrátili sa späť. Viem, že prežijete nejako smrť otca, bežte mu zapáliť sviečku na hrob, trebárs sa aj za neho pomodlíte ako som to robila ja. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
1. října 2022
Nechci aby to vyznelo spatne.Ale modleni za mrtveho,zapalovat svicky atd.To uz v mych ocich nic neznamena,bohuzel nic neresi.Opravdu to nemyslim spatne.Jestli pro vas ostani to neco znamena,tak jenom dobre.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
1. října 2022
Milý Dominik, zapalovaní svíček a modlitby majú svoj význam. Len sa musí tomu veriť. Moja mama to vždy robila. Keď jej mama zomrela, tak mala zapálenú sviečku celý deň. Je to samozrejme smutné a život to mŕtvemu už nevráti. Ako som písala, smrť je to najťažšie, čo si musíme prežiť. A ja súcitím so všetkými, ktorí o niekoho prišli. Ťažko sa to všetko znáša. Keď sa môže opýtať - koľko rokov mal váš taťka? Škoda že moja mama a váš otec odišli na večnosť. Mohli tu byť aspoň do 80-tky. Môj svokor tiež zomrel v r. 2006 na rakovinu. Môj muž bol tiež smutný a taký dobrý človek to bol. Držte sa. Henrieta z Bratislavy

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
1. října 2022
Mel 62 let,proto trochu zurim,ze tady jsou o hodne starsi lide.Jsou stale tady..Proste mi chybi jeho tvar,hlas.To maji tak urcite vsichni,co nekoho ztratili.Planovali jsme jeste tolik veci,pri predstave,co z nej a osttnich zbylo.Je mi hrozne.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
2. října 2022
Dominik, chápem vás veľmi dobre. Moja mamka mala tiež len 63 rokov a babka z otcovej strany mala 64 rokov. Ja som mala 14 rokov, keď babka z otcovej strany zomrela - tiež na rakovinu ako aj moja mama. Je to hrozné. Asi treba žiť pre tých, ktorí tu ostali. Iné nám ani nezostáva. Tak rada by som sa vrátila do detstva. Boli to šťastné roky. Veľmi mi to všetko chýba, nemám čarovný prútik, aby som všetko vrátila. Nejak musíme žiť ďalej. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

vanda
15. prosince 2022
Víte, každý máme nějaký úkol v každém životě a stále se učíme. Vy se musíte učit asi pochopit určité věci, ta paní také.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
15. prosince 2022
To je jeste jiny zivot?Jake veci musim pochopit?Me nejvic nici,ze sve blizke uz nevidim a ani pravdepodobne neuvidim.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
6. listopadu 2022
Dobry den Dominiku par prispevku jsme si uz vzajemne napsali,a ja znovu opakuju za vas za vase slova neodsuzuju,pisete co citite a po pravde kazdy z nas kdo prisel o milovaneho cloveka si tuhle otazku proc on a ne nekdo jiny,je to trosku nefer vuci vam odsuzovat vas a ano mate pravdu ,generace lidicek narozenych pred nasi generaci se doziva vysokeho veku ,generace nase predevsim muzi odchazeji velmi mladi,neni to nici vina je to jen proste nefer,a ano mate pravdu muj manzel.odesel nahle 11 dni pred svymi 63 narozeninami a taky si.kladu otazku proc prave on do te doby ,,zdravy ,absolutne vitalni,,clovek taky si rikam mel dostat jeste sanci minimalne ,10,15,20 let,taky jsem si prvnich par mesicu po jeho odchodu na ulici,v obchode,v mhd rikala proc on a mela jsem pocit ze lidi okolo sebe nenavidim,myslim ze to ma kazdy ,ne kazdy to prizna,nase pocity jsou pocity z psychickeho rozpolozeni ze ztraty blizkeho,neni to nic osobniho proti nikomu,protoze mi nejsme zli mi jsme jen nestastni...a tak by nas meli ostatni kdyz ne chapat tak se alespon snazit pochopit.....zkusim vam poslat odkaz jeste na jine stranky a skupiny,mozna vam pomuzou najit trochu klidu v sobe,pochopila jsem tam ze existuje jeste daleko vetsi bolest nez kterou prozivam treba prave ja....

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
9. října 2022
Dominik, ešte by som vám rada napísala jednu vec. U nás v Bratislave sa stala strašná dopravná nehoda. Jeden podnikateľ opitý si sadol za volant auta a zrazil na autobusovej zastávke pár ľudí. Štyria namieste zomreli. Boli to 19 - 20 roční študenti. Niektorí boli ťažko zranení a niektorí podľahli zraneniam priamo v nemocnici. Dotyčný pán mal 60 rokov. Rútil sa rýchlosťou 130 km/h po centre Bratislavy a viezol aj svojho syna, ktorý bol tiež opitý. Zahynuli mladí ľudia - študenti, ktorí mali život pred sebou. Tiež sa pýtam prečo. Arogancia nemá hraníc. A ešte toho pána prepustili, ani ho nedali do väzby, hrozí mu 20 - 25 rokov väzenia, prípadne doživotie. Je strašné, čo sa deje. Niekto sa nedožije ani 20tky. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
9. října 2022
Vim o te nehode.Je to opravdu hrozne.Jak ted musi trpet jejich blizci.,musi byt neskutecne.Neda se vubec nic vratit.Me slo celou dobu jen o to,jestli ti zesnuli nekde opravdu jsou.Nechce se mi verit,ze po smrti uz neexistujeme.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
11. října 2022
Dominik, viete po smrti by mala žiť duša. Všetci máme telo a dušu. Snáď sú tí mladí študenti na druhom svete šťastní. Je nespravodlivé čo sa im stalo. A nie sú jediní, ktorí takto dopadli. Teraz je to tomu šoférovi ľúto, ospravedlňuje sa rodinám a všetko ľutuje, žiaľ im to život nevráti. A podľa toho, čo som videla a čítala v novinách, pozostalí a rodina študentov, to všetko ťažko nesú. Jednej študentke ani vlastní rodičia neboli na pohrebe, lebo psychicky to nezvládli. Predstavte si, že vám niekto zabije dieťa. Dosť pochybujem, že mu pozostalí odpustia. Držte sa Dominik, mne je tiež smutno za mamkou. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
11. října 2022
Pani Henrieto jsem clovek,ktery nikdy nebyl verici,zatim jsem ani nebyl v kostele.Abych se priznal,myslim si,ze smrti vse konci.Moc neverim,ze nejaka nase duse nekde preziva.I kdyby,se mnou urcite neni.Zavidim vericim.Oni veri v posmrtny zivot, pro ne je smrt jen prechod.Proto verici smrt neberou tak tragicky jako treba ja.Kdybych byl jeden z nich,nenicila by me tak smrt cloveka.Kdybych mel jistotu,ze sve blizke zase uvidim,tak by se mi nyni zilo o dost lepe.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
12. října 2022
Dominik, viete ja tiež mám strach (aj keď som veriaca) z druhého sveta. Čítala som mnoho kresťanských kníh. Ja viem, že vy nie ste veriaci, je to cítiť z vašich príspevkov. Ja vás ale nesúdim, je to čiste vaša vec, či veríte alebo nie. Skúste si pozrieť film Nebo nie je výmysel, je to pekný film, možno sa na všetko budete inak dívať a trochu sa vám uľaví. Tiež sa p. Boha bojím, niekedy aj ja strácam vieru, lebo sama som chorá. Obdivujem svoju mamku, že svoju chorobu zvládala bez pomoci psychológa. Ona sa ešte usmievala, keď som ju chodila do nemocnice navštevovať. Vedela, že má rakovinu a myslela si, že bude žiť ďalej, ale každým dňom slabla stále viac. Brat bol u nej, keď zomierala. A tej mojej švagrinej vadilo, že bol brat u nej do poslednej chvíle. Moja švagriná je veriaca, ale je divná, zakazovala, aby moja mamka volala z mobilu domov, lebo brat so švagrinou jej dali svoj mobil, keď mama odchádzala do nemocnice. Báli sa, že mama veľa peňazí pretelefonuje a švagriná vedela, že mamka umiera. Aj medzi veriacimi je kopu zlých ľudí, nedokážem to pochopiť. Nemám v láske svoju švagrinú. Je to nepríjemná a náladová osoba. A vidíte - všetko má, rodičov, manžela, ktorý ju poslúcha a 3 deti, ktoré ju tiež musia poslúchať. Ona moju mamku neznášala ani moja mamka ju, lebo švagriná chcela všetko ovládať a všetko musí byť podľa nej, inak sa zlostí. Je strašne sebavedomá. Možno ste lepší človek ako niektorí veriaci. Záleží na povahe človeka. Ja vás chápem, aj vašu bolesť, tiež som si tým prešla. Ja som sa nejako zmierila po čase s maminou smrťou, ale v poslednom čase mi je smutno, keď si na ňu spomeniem. Dala by som neviem čo za to, keby som s ňou aspoň chvíľu mohla byť. S mamkou bolo dobre, nikdy som sa pri nej nenudila. Je mi ľúto aj vášho otca. Verte, že sa s ním raz stretnete, ja tomu verím, skúste aj vy. Veľa síl vám želám a píšte. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
12. října 2022
S vami se dobre komunikuje.Podle ruznych prispevku co jste uz napsala.Myslim si, ze jste dobry clovek,neni vam lhostejne osudy ostatnich lidi.Vy byste si zaslouzila kdyby jste mela mamku zpatky.Jak uz jsem psal,fajn lide jsou pryc,co pachaji zlo,jsou stale tady.Sousedi mi dokonce rekli,ze chci zhrabnout dum po tatkovi.Neni to pravda,chtel jsem delat hodne zmen na dome,ale s nim.Dnes nemam zdani kde je.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
13. října 2022
Dominik, ďakujem vám za pekné slová. Snažím sa byť dobrá a vždy som bola empatický človek - asi som to zdedila po mamke. S ľuďmi, ktorí niekoho stratili, súcitím veľmi. Obzvlášť keď som prišla o mamku. Mamka sa už nikdy nevráti, zosnulí sú až do konca sveta v hroboch. A chápem vás, že ste neboli na pohrebe u vášho otca, ja som bola u mamky na pohrebe, ale bola som na liekoch, preto som to nejak zvládla. Inak by som sa zosypala. Začala som brať lieky, ešte pred jej smrťou, odkedy som sa dozvedela, že je mamka na smrť chorá. Dnes je veľa bezcitných ľudí, jeden môj sused hovorí, že dobrí ľudia idú a tí zlí tu zostávajú preto, aby sa polepšili. Ale ktovie, či sa polepšia. Ja sa často stretávam s ľuďmi, ktorí sú bezcitní. Je krutá doba, ja sa ťažko s touto dobou vyrovnávam, najradšej by som ešte sa vrátila do detských čias. Bolo to síce v dobe komunizmu, ale ja som bola šťastná. Mala som kde bývať, oboch rodičov, starých rodičov a dobrý vzťah s bratom aj s celou rodinou. Príde mi to tak, že voľakedy sa ľudia lepšie znášali ako dnes. Chodím často k lekárom a všimla som si, že stále je viac chorých ľudí dokonca aj mladých. Mrzí ma, že nemôžete dom prerábať, s vaším otcom by to určite išlo. Nemáte nejakých strýkov v rodine, alebo niekoho kto by vám s tým pomohol? Ja viem, otec je najdôležitejší - to je jasné, len som si myslela, či nemáte nejakú pomoc z inej strany. Ešte raz vám ďakujem, ja som rada, že mi píšete, uvítam akékoľvek kamarátstvo, lebo je to dôležité. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
13. října 2022
Nejde o to,ze by se nikdo nenasel s opravami domu.Chtel jsem aby u toho byl hlavne muj tatka,kteremu dum patri.Dnes nevim kde je.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
14. října 2022
Dominik, ja viem, že by ste otca chcel naspäť, lenže smola je, že zosnulí sa nám už nikdy nevrátia. Je to strašne kruté. Ja tiež už mamku nikdy neuvidím, keď išla do nemocnice, tak mi naposledy uvarila cestoviny - tarhoňu na šťave s mäsom. Tak rada by som vrátila ten čas späť, ale nie je to možné, to vieme všetci. Mama mala vodu v bruchu, všetko to bolo z tej hnusnej rakoviny. Ja som jej ešte pomáhala dať si ponožky keď odchádzala do nemocnice, pretože sa už nemohla kvôli tomu veľkému bruchu zohnúť. Môjho svokra tiež zaliala voda. Mal vodu v pľúcach - chudák a taký dobrý človek to bol. Nekričal, nenadával, bol kľudný. Svokra sa k nemu správala ako ku psovi, nemala prívetivé slovo (hlavne, že chodí do kostola), on si zvykol vypiť, tiež mal všetkého dosť a začal mať problémy s močením a prišla operácia ale už bolo neskoro, tá rakovina prostaty sa mu rozšírila po celom tele. Zomrel pred Vianocami v roku 2006. Bola som ho pozrieť, bol na vozíčku, schudol, vypadali mu vlasy, strašné sa na to pozerať. Aj tu v týchto príspevkoch čítam koľko ľudí zomrelo. Denne zomiera kopa ľudí. Môj otec hovorí, že smrť je súčasťou života. Žite pre ľudí, ktorí vám zostali, máte rodinu, žite hlavne pre nich. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
18. října 2022
To vite,ze bych chtel aby se vratil,byl milionovy.Ale je to tak jak to je,nejde nic vratit. Ja vim,ze v tom nejsem sam.Zrejmne smrti ztracime sve blizke definitivne.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
20. října 2022
Dominik, je super, že ste mali dobrého otca. Nie každý otec je dobrý, poznám deti, ktorí s otcami nemali dobrý vzťah. Ja mám tiež dobrého otca, bojím sa, že ho raz stratím. Vždy ma odvezie k lekárom keď potrebujem. A práve o to je to ťažšie, že keď máme dobrý vzťah s otcom o to tá strata viac bolí. Aj môj svokor bol dobrý. Škoda, že tí dobrí odchádzajú. Je to hrozné a už ich na tomto svete neuvidíme. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
21. října 2022
Pani Henrieto,dival jsem se na film Nebe existuje.Je to pekny film,ale nic to v mych ocich nedokazuje.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
15. října 2022
Dominik, písal ste, že ste nikdy nebol v kostole. Možno by bolo dobré, keby ste skúsili sa s nejakým kňazom porozprávať, snáď by sa vám uľavilo a trochu by vám to pomohlo. Vyskúšajte nájsť dobrého kňaza, povedzte mu čo vás trápi a som si istá, že vás kňaz uteší, prípadne vás možno aj poučí o viere v Boha, keďže píšete, že závidíte veriacim, že veriaci to majú ľahšie. Moja mamka bola veľmi veriaca, smrti sa nejako nebála, dokonca ani nepotrebovala psychológa. Bola silnejšia ako ja. Takže niečo na tom bude, že tí veriaci to majú ľahšie. Chcem vám len dobre, tak si myslím, že kňaz má viac vedomosti ako ja. Priala by som vám, aby ste aspoň trochu verili v posmrtný život a celej duše vám želám, aby ste sa s otcom raz stretli. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
12. října 2022
Na pohreb tatkovi jsem taky nesel.Mozna to nekdo odsoudi,ale ja jsem nemohl.Ja bych to taky nedal.Mozna si kazdy mysli,ze je mi jeho odchod jedno,ze jsem nesel ani na pohreb.Vadi mi to neskutecne.Bezmoc,neda se s tim delat vubec nic.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Iva
2. října 2022
Zdravím Dominiku, pokud té paní zemřely tři sestry, tak jí to určitě jedno nebylo. Třeba dělá jen hrdinku před lidmi, jak víte, že nebrečí v noci do polštáře? Nebo dělá hrdinku i před sebou a emoce potlačuje. Nebo má vyloženě poruchu emocí. Nehodnoťte, neodsuzujte, hlavně to nic nepřinese Vám, jenom zahořklost a negativní energii. Každý má svůj čas vymezený a nedá se s tím nic dělat, tak spíš uchopte ten svůj čas co máte, ať ho prožijete naplněně, jak by si to určitě pro Vás přál i Váš tatínek.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
3. října 2022
Hodne veci s jeho odchodem me uz netesi.Zivot hrozny.Jak uz jsem psal nejvic mizi lide,kteri za neco stali.

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
28. září 2022
Pani nebo pane Dajo.Jak by jste se citil,kdyby vam odesel nekdo z rodiny v mladem veku.Tato pani by vam rekla,ze mel nebo mela pekny vek.Ona nam to totiz udelala.