Táta
•
7. září 2015
•
Truchlení

Pohřbil jsem svého syna

Letos mi tragicky zahynul můj 12letý syn, je to nejhorší věc v mém životě, dodnes stale přemýšlím o tom, jestli mám vůbec na tomto světě zůstat, nebo odejít za ním. Byl to strašně hodný kluk a moc mi chybí, moc a moc ho miluju a pomyšlení, že po zbytek života budu bez něj, je pro mě nemyslitelná. Nebyl to jen můj syn, ale i nejlepší přítel. Chtěl bych ho jen jedenkrát obejmout a potom bych mohl klidně odejít(zemřít). Normálně bych sem nepsal, ale hrozně mě zajímá, jestli je šance se s ním někdy setkat ???? To je vše díky
2088 lidé vyjádřili účast.
107 reakcí Vložit vlastní příběh
petra
•
28. listopadu 2008
vím, co cítíte, je to 6 týdnů, co mi umřel milovaný syn ondrášek na rakovinu. Na vánoce by mu byly 4 roky, taky mě to za ním táhne... pořád...
667 lidé vyjádřili účast.
dasa
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. července 2010
jak mám ted žít bez svého syna nejde mi to jak to děláte já nechci ani s nikým mluvit co mám dělat
592 lidé vyjádřili účast.
Darina
•
12. ledna 2014
Petruško a už si s ním a tak si tadypodporovala ostatni posílam ti plamínek do nebe
692 lidé vyjádřili účast.
Petra
•
12. listopadu 2008
Dobrý den,

alespoň malá rada, velmi dobrá je kniha Zármutek a pomoc pozůstalým, Naděžda Kubíčková, Praha 2001.

Myslím si, že v i ve Vašem dítěti byla do poslední chvíle vůle žít a Vy ji mějte prosím taky! Buďte s ním dál a zároveň tady se svými blízkými.
642 lidé vyjádřili účast.
Jana
•
3. listopadu 2008
Před čtyřmi lety jsem přišla podobným způsobem o sedmiletou dcerku. Je to těžké, strašně těžké... a nikdy to nepřebolí. Člověk se s tím musí naučit žít. Taky mi už nic nezbylo....
632 lidé vyjádřili účast.
Míla
•
31. října 2008
Ano, přesně tak. Souhlasím s paní Pavlínou. Vy to vážně nemůžete vzdát. Všichni tady máme velkou bolest, a proto sem chodíme a ptáme se. Nebo se jen snažíme "vypsat" z té ztráty a snad nám to i pomáhá. Kolikrát bych se tou strašnou bolestí v srdci zbláznila. Je to k zoufalství, už víc jak 3 roky. Ale věřím, že ti dotyční, co od nás odešli, nás neopustili. Věřím na setkání duší ve snech. Věřím, že kdykoliv zapálím svíčku, ten dotyčný to cítí a je v tu chvíli se mnou. Věřím, že když se na něco ptám, posílá mě správným směrem. Prostě věřím a to mi dává sílu každé ráno vstát z postele. Přeji Vám i ostatním hodně sil.
747 lidé vyjádřili účast.
Pavlína
•
29. října 2008
Přečetla jsem si Vašich pár vět a tečou mi slzy... Tenhle svět nestojí za nic, ale já opravdu věřím tomu, že Váš chlapeček je v nebíčku a kouká na vás pořád dolů. Je smutnej, když se trápíte a směje se, když se Vám daří žít dál. Nemůžu Vám říct, že nesmíte... ale neměl byste to vzdát. Musíte o něm vyprávět a smát se při vzpomínkách na to, co prováděl. Musíte si ho dál nosit v srdíčku... Je mi jasné, že se Vám chce umřít bolestí, ale bojujte... ať je na Vás pyšný. Jednou se setkáte, ale teď ještě ne.
Držím Vám strašně palce...
769 lidé vyjádřili účast.