Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Míla
31. října 2008
Ano, přesně tak. Souhlasím s paní Pavlínou. Vy to vážně nemůžete vzdát. Všichni tady máme velkou bolest, a proto sem chodíme a ptáme se. Nebo se jen snažíme "vypsat" z té ztráty a snad nám to i pomáhá. Kolikrát bych se tou strašnou bolestí v srdci zbláznila. Je to k zoufalství, už víc jak 3 roky. Ale věřím, že ti dotyční, co od nás odešli, nás neopustili. Věřím na setkání duší ve snech. Věřím, že kdykoliv zapálím svíčku, ten dotyčný to cítí a je v tu chvíli se mnou. Věřím, že když se na něco ptám, posílá mě správným směrem. Prostě věřím a to mi dává sílu každé ráno vstát z postele. Přeji Vám i ostatním hodně sil.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?