Proč lékaři nemluví o smrti ani za peníze

Po třech měsících proběhl celonárodní telefonický průzkum, kterého se zúčastnilo 736 lékařů z padesáti amerických států, jejichž pacienti jsou starší 65 let. Jednalo se o praktické lékaře, onkology, kardiology a plicní specialisty. Průzkum organizovaly tři instituce: John A. Hartford Foundation, California Health Care Foundation a Cambia Health Foundation.

Téměř všichni lékaři, kteří mají v péči pacienty starší pětašedesáti let, jsou přesvědčeni, že je důležité s pacienty mluvit o jejich přáních týkajících se péče na konci života. Tři ze čtyř lékařů, kteří se výzkumu zúčastnili, tvrdí, že mají pacienty, u nichž je pravděpodobné, že do roka zemřou. 75 % z nich se také domnívá, že jsou to právě oni, nikoliv pacient, jiný lékař nebo jiný zdravotník, kdo má toto téma otevřít. Sami lékaři také o vlastních plánech na péči na konci života hovoří se svým praktikem téměř třikrát častěji než ostatní lidé. Přesto je pro mnohé z těchto lékařů těžké s pacienty téma otevřít a téměř polovina jich často nebo alespoň někdy neví, jak s pacienty o jejich plánech hovořit.

Přes všechna výše uvedená čísla a přes 95% podporu nového zákona ze strany lékařů hovory o dříve vyjádřených přáních a plánech na jejich sepsání vykázalo k proplacení jen 14 % z nich. 75 % lékařů však tvrdí, že proplácení těchto konverzací je více motivuje k tomu, aby se svými pacienty téma umírání otvírali. To znamená, že je zde významná diskrepance mezi odhodláním lékařů s pacienty o jejich posledních přáních mluvit a mezi praxí.

Dlouhodobý vliv této novinky se zatím nedá předvídat. Je ale prvním krokem k tomu, aby lidé měli větší kontrolu nad zdravotnickou péčí, které se jim dostává, až do posledních dnů života. Odborníci se totiž shodují, že tato péče je velmi často v příkrém rozporu s tím, co by si tito pacienti přáli.

Co je tedy podle dotazovaných lékařů překážkou tohoto důležitého rozhovoru? Je jich zjevně několik:

• Jenom třetina lékařů uvádí, že má k dispozici nějaký formalizovaný způsob zjišťování a zaznamenávání pacientových přání a plánů ohledně péče na konci života.
• Méně než třetina lékařů má jakýkoliv formální výcvik zaměřený na to, jak o tématu s pacientem a jeho rodinou hovořit. Ti, kteří takový výcvik mají, nemají téměř nikdy problém s tím rozhovory o péči na konci života vést. Polovina z nich také tyto rozhovory považuje za velmi užitečné, když už k nim dojde, oproti pouze třetině těch, kteří žádný výcvik nemají.
• Pouze čtvrtina lékařů má možnost v elektronické kartě pacienta vidět, zda má sepsaný plán péče na konci života. A jen polovina z těch, kteří tuto informaci mají, může do tohoto plánu nahlédnout.
• Lékaři ve výzkumu uváděli, že častou překážkou jsou rozpory v rodině pacienta a také rozhodnutí, kdy je ta správná chvíle téma otevřít. Také nedostatek času na tento rozhovor respondenti zmiňovali často.
• Jenom třetina lékařů uvádí, že má k dispozici nějaký formalizovaný způsob zjišťování a zaznamenávání pacientových přání a plánů ohledně péče na konci života.

Úplné informace o výzkumu, včetně přehledného resumé výsledků, tiskové zprávy a mediálních ohlasů, najdete na této stránce. (v angličtině).