dominik
23. května 2022
Truchlení

Ztrata milovane osoby

Jak se vyporadat s tim,ze milovana osoba uz neni a nikdy nebude.Mam s tim obrovsky problem.Muj zivot,uz neni jako drive.Na to asi neni odpoved.

ian
24. května 2022
Sezamové semínko

Mladé matce zemřel jediný syn. Ve svém žalu nosila mrtvé dítě od sousedů k sousedům a žádala je o lék. Lidé ji měli za pomatenou. Po dlouhé době potkala muže, který na její žádost odpověděl: "Nemohu ti dát lék pro tvé dítě, ale znám lékaře, který jej má." A poslal ji za Buddhou.

Odebrala se za ním a poprosila: "Pane, dej mi lék, který vyléčí mého chlapce." Buddha řekl: "Přines mi hrst sezamových semínek." Žena mu to s radostí slíbila, ale on dodal: "Musí však být z domu, kde nikomu nezemřelo dítě, manžel, manželka, rodiče, prarodiče či přátelé."

Ubohá žena chodila od domu k domu. Lidem jí bylo líto a říkali: "Zde je sezamové semínko, vezmi si je." Když se poté zeptala, jestli v jejich rodině nikdy nikdo nezemřel, odpovídali jí: "Živých je málo, ale mrtvých mnoho." Nebylo domu, kde by nezemřel někdo milovaný.

Žena se unavila a propadla beznaději. Posadila se na kraji cesty a hleděla do temnoty noci. Uvažovala o osudu lidí, jak jejich životy zablesknou a vyhasnou. Pomyslela si: "Jak jsem sobecká ve svém zármutku. Smrt je společná všem!" Zanechala lpění na svém dítěti, pohřbila jeho tělo v lese a vrátila se k Buddhovi.

Buddha pravil: "Život smrtelníků v tomto světě je krátký a plný bolesti. Neboť není způsob, jak by se ti, kdo se narodili, mohli vyhnout smrti. Po stáří přichází smrt - taková je povaha živých bytostí. Tak jako hrozí zralým plodům pád, jsou ti, kdo se narodili, v neustálém nebezpečí
smrti. Život smrtelníků připomíná hrnčířem vyrobené hliněné nádoby, které jsou nakonec rozbity. Mladí i dospělí, hloupí i moudří, všichni jsou v moci smrti, všichni jí podléhají. Z těch, kdo podlehli smrti a opouštějí zdejší život, otec nemůže zachránit syna, ani příbuzný své příbuzné. Když příbuzní přihlížejí a hluboce naříkají, je jeden smrtelník za druhým odsud odnášen, jako vůl vedený na porážku. Svět je postižen smrtí a úpadkem, proto moudří netruchlí, neboť znají jeho zákonitosti. Ať si lidé myslí o budoucnosti cokoliv, je poté často jiná a jejich zklamání je velké. Tak to na světě chodí. Ani nářkem ani rmoucením nikdo nezíská klid mysli, právě naopak, jeho bolest bude tím větší a tělo bude trpět. Onemocní, ale mrtvým svým nářkem život nevrátí.

Lidé odcházejí a jejich osud po smrti závisí na jejich skutcích, i když člověk žije sto či více let, bude nakonec oddělen od svých příbuzných a života v tomto světě. Ten, kdo hledá mír, by se měl zbavit šípu v podobě nářku, stesku a zármutku. Když se uklidní, dosáhne klidu mysli. Ten, kdo překonal veškerý zármutek, bude požehnaný."

In reply to by Anonym (neověřeno)

Putzi
26. května 2022
Nicméně je zde jedno velké ale.
Je totiž obrovský rozdíl, když zemře stoletá (všemi milovaná) prababička, která prožila plný a hodnotný život, a nebo mladý devatenáctiletý kluk, který měl celý život před sebou.
Smrt rodičů a prarodičů, a vůbec všech blízkých je devastující událost, nicméně se smrtí dítěte se máma nevyrovná nikdy.
Bohužel mezi takovéto maminky, které musely pohřbít své dítě, také patřím. Má zkušenost je taková, že se smrtí mého syna skončil i život můj, ačkoliv "tady na tom světě" bohužel ještě pořád tak nějak existuji. Takže "požehnána za překonání zármutku neb smrt je společná všem bližním" opravdu nebudu.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
26. května 2022
Jak se vam zije kdyz sveho syna uz nevidite a nemluvite s nim. Znicehonic tady neni.Mate to take tezke.Muj tatka mel 62 let,to taky neni vek na umirani.Nejvic me vadi,ze mu vubec nic nebylo.Nemam zadnou utechu,ze je najednou pryc.,.Klidne tady mohl jeste byt 20 let. Byl to dobry clovek.Ti co za nic nestoji jsou tady stale.Dobri lide mizi,prooooooc.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Putzi
  (kontaktovat autora příběhu)
26. května 2022
Zdravím Dominiku, jsem ráda, že jste se ozval. Jak se mi žije, na to je těžká odpověď, vlastně už jen přežívám (o to hůře, že své vlastní milované dítě).
U nás to byla také rána z čistého nebe, tragická nehoda, ráno jel do školy… a odpoledne k nám přijela Police s tou nejstrašnější zprávou, jakou kdy rodič může dostat. Vy to máte také těžké, Váš tatínek byl ještě docela mladý, 62 let dnes není žádný věk… Ach jo. Já mám ještě rodiče oba, nicméně taťka (79 let) je momentálně v terminálním stadiu rakoviny. Mamka (75) se o něho stará, jsou spolu 55 let a táta byl celý život chlap jako hora, hlava rodiny, a nyní…. Je to těžký. Mamka je fyzicky v pohodě, nicméně psychicky je na tom podobně jako já, smrt milovaného vnuka ji dostala na kolena též. Takže tak… Držte se!

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
26. května 2022
To je prave to,ze odesel moc brzo.Ostatni v jeho veku v nasem meste stale zijou.Tak proc zrovna muj tatka.Chteli jsme tolik veci jeste udelat.Kazdy den premyslim jestli ho nekde mam.. Asi ne.Me nejde o to ze bych to v zivote bez rodicu nezvladl.Nici me,ze je uz neuvidim,nemuzu je pozdravit,vzit je obcas na vylet.Kdyz treba neco udelam.Chtel bych jim to ukazat atd.Chybi mi neskutecne,nemuzu s tim nic delat.Cely zivot jjsem se snazil byt poctivy,pracovity.Smrt tatky jsem si nezaslouzil. Chtel bych ho navstivit.Jen nevim kde ho hledat.Hrbitov pro me nic neznamena bohuzel.Ja tam ani nemuzu jit,kdybych tam videl jeho jmeno.Bych se tam slozil.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Putzi
26. května 2022
Ano, Dominiku, s tím hřbitovem to mám stejně. Taky mám pocit, že si to nezasloužím (co tak zlého jsem komu udělala?). Na hřbitově máme hrob s portrétem syna a anglickým citátem z Tolkienova Pána prstenů (ten jsme celý jeho život milovali), a taky tam nemohu chodit, nezvládám to. On tam není. Mám ho stále s sebou, v sobě, mluvím s ním každý den, a je úplně jedno kde. Ale (asi) už ho nikdy neuvidím, a to mne ničí. Byl (je) fajn chytrý a hodný kluk, nikdy nikomu neublížil. Dodnes jsem v kontaktu s jeho kamarády z gymplu, měli ho rádi, byli na pohřbu (ale to jsem tehdy nezvládala). Teď se s nimi vídám a píšeme si, jsou buď na VŠ nebo už pracují, a stále na něho myslí…
Můj táta (promiň, vím…) je nyní (jak jsem psala) v konečném stadiu rakoviny a umírá. Je mu 79 let, jak jsem psala. Tedy už bych se s tom měla smířit, že odejde, vždyť to by (mělo být) přirozené, že rodiče odejdou dříve než děti. Ale stejně to nezvládám, takže Vás naprosto chápu.
Táta tehdy v té době když se to stalo se synem (listopad 2017) byl ještě zdravý a s mámou mne drželi nad vodou. A tenkrát řekl (on drsný chlap), to stejné, co Vy.
Proč ti dobří odcházejí brzy? Proč? Lukáš (syn) byl dle něho příliš dobrý pro tento svět. Ach jo. A takových lidi je….
I Váš taťka… Držte se, Dominiku!

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
26. května 2022
Vite,ja zavidim vericim,rikaji ze zesnuli jsou na lepsim miste.Dokonce tvrdi,ze vypadaji tak jak vypadali tady.Mrzi me nejvic,ze meli slavit letos s mamkou vyroci..Ztratil ho moc brzy jeho vnuk.Jeden verici mi dokonce rekl,ze tatka je v naruci Jezise a nedopusti aby se mel spatne.Neverim temto slovum.Jeste jeden clovek dokonce rekl,ze je tatka stale s nami ,pry dusevne.Kez by sel vratit cas.Proc je zivot tak kruty.Nikdy uz nebudu jako driv.S tatkou jsme zazili tolik veci.Najednou pravdepodobne neexistuje.Nechce se mi verit,ze po smrti uz nic neni.Ikdyz jsem byl cely zivot ateista.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Putzi
26. května 2022
Taky jsem ateista, nevěřím v Boha.
Kdyby existoval (jakkoli), přece by nedopustil všechnu tuto hrůzu (co se na světě již celá staletí děje)?
A přesto. Stále doufám, že se s Lukášem (synem)ještě “někde někdy” setkáme….
Vždyť nikdo nevíme, co bude po smrti..?

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
26. května 2022
No prave,ze nikdo nevi co je po smrti.Ti co tvrdi,ze to vedi.Jak to muzou vedet.kdyz jeste zijou.Nebyli tam. Skoda,ze nevime co presne po smrti je.Ikdyby se vedelo jiste.ze nic, byla by to kruta realita.Bylo by to mozna lepsi,nez kazdy den premyslet jestli neco je nebo neni.Byl bych rad ,kdyby samozrejmne neco bylo. Chtel bych zase zesnule videt.Tak jako vsichni co o nekoho prisli

In reply to by Anonym (neověřeno)

ian
28. května 2022
"Chtěl bych zase zesnulé vidět."

Doporučuji velmi dobrou knihu dr. Petera Fenwicka a jeho manželky Elizabeth "The Art of Dying" o zážitcích umírajících a jejich blízkých. Umírající často vypovídají, že je přicházejí vyprovodit jejich předkové. A oni sami se zjevují v době smrti potomkům, aby se rozloučili.
-----------------------------------------------------------------------------
"Proč ti dobří odcházejí brzy?"

Podle východního pojetí jsou zrození, nemoc, stáří a smrt utrpení. Pokud se tedy někdo vyhne stáří, je to pro něj pozitivní. Skutečným úspěchem je ale nemuset se již znovu narodit v hmotném světě.
-----------------------------------------------------------------------------
"Kdyby existoval (jakkoli), přece by nedopustil všechnu tuto hrůzu (co se na světě již celá staletí děje)?"

To je častá námitka. Jenže tu hrůzu si dělají lidé navzájem, protože mají svobodnou vůli. Bez ní by nebyli lidmi, ale stroji. A to, jak žijeme, určuje naši příští existenci.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
8. června 2022
Sice pekne,ze se vyhnul stari,tim je to pro vsechny pozitivni.Ale me nejvic vadi,ze toho cloveka uz nevidim,neslysim.Radeji bych ho videl na vozicku nez vubec.Ikdyz by tatka v tomhle stavu nebyl rad.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
24. července 2022
Dominiku nekdy mivam uplne stejne pocity,ano oni by nechteli skoncit na voziku a podobne,ale mi to vnimame po svem....nevim mozna je to od nas ,,sobecke,, chtit je mit vedle sebe za kazdou cenu,dny,tydny,mesice plynou,bolest je stale stejne silna,smutek nekonecny,msm sveho manzela stale doma,nemel rad samotu a nechtel by byt mezi cizimi,jeste jsem nenasla odvahu jeho urnu ulozit,je porad se mnou ,myslim ze tak by si to pral .....

In reply to by Anonym (neověřeno)

domink
24. července 2022
Samozrejme,ze bych nechtel aby se tatka nebo kdokoliv jiny zdravotne nejak trapil.Proste,ze behem par minut clovek jen tak zmizi a je to naporad je silene.Bohuzel si myslim,ze zesnuli uz nikde nejsou.Ikdyz verici rikaji,ze ano.Jak to ,ze to vedi verici a ostatni ne.Je mi zahadou.Chtel bych ho zase videt,neco s nim podniknout,ale bohuzel.Plno mych vrstevniku tu moznost stale ma.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
29. května 2022
Dominiku pisete o tete,ja denne vidam lidi kteri jsou absolutne v pohode a,stastni,jsou to lidi za ktere muj manzel udelal neco aby nemeli prusvih,to co udelal ho stalo zivot aniz by to vedel mozna jen malicko tusil,tem lidem je to uplne jedno a ziji bez jedine vycitky,nikdy to nepochopim,jsem ateista ale prosim boha aby uz si bral jen ty,spatne a zle...

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
29. května 2022
Vas manzel tady neni.Ti lide,ktere nechcete ani videt,mate na ocich.Taky krute pro vas.Nejhorsi je,ze kdyz nekdo zemre.neda se delat vubec nic.Pro tatku byh udelal cokoliv aby se vratil.Nemuzu vubec nic,to me uplne nici.To navzdy je silene slovo. Nejblizsi rodinu vubec nezajima,ze tady tatka neni.Hlavne,ze smrt neprisla k nim.Jak jsem uz psal,nechce se mi verit,ze po smrti cloveka uz z nej nic neexistuje. Tady u nas jsou lide i starsi nez byl tatka co za nic nestoji,jsou tady stale. Chtel bych ho zase videt,ale to se uz asi nestane.To mate nyni cerstve?

In reply to by Anonym (neověřeno)

Putzi
  (kontaktovat autora příběhu)
30. května 2022
Dominiku, já to čerstvé nemám (syn zemřel před 4 lety), ale bolest menší není. Také bych dala vše za to, abych ho mohla ještě jednou, jedinkrát, vidět, obejmout…
Bolest menší není, nicméně intenzita žalu se různí. Teď už nebrečím celé dny, jen “občas”. Mluvím s ním stále. Bude tu se mnou, dokud budu já.
A zkouším se učit s tím nějak žít…

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
30. května 2022
To jestli je to cerstve,to byla reakce na Hanny.To prece neni mozne aby smrti vse skoncilo.Ty roky co jsem s tatkou zazil.Dnes ho tady uz nevidim.Nejdulezitejsi clovek v mem zivote.Kdyz uz ta smrt musi byt,tak proc tak brzy.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
5. června 2022
Dominiku mluvite mi z duse taky bych chtela mit moc udelat cokoliv aby se muj manzel vratil,chybi mi k zblazneni je to rok a temer mesic neni jediny den ktery bych neproplakala neni jediny den bez bolesti z jeho ztraty,byl moje vsechno,byl muj motor,moje sila moje energie,byl muj ochrance,byl moje laska proste vsechno a ja to tohle vsechno prisla v jeden moment,behem par minut,nikdy se s tim nevyrovnam a cas bolest prohlubuje a nasobi.....

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
  (kontaktovat autora příběhu)
5. června 2022
Bohuzel ani ja ani vy s tim uz nic neudelame.Nikdy s tatkou uz nic neuzijeme,nepromluvime,neuvidime. Jak se s tim vyrovnavaji ostatni, nechapu.Denne jsem ho mel na ocich.Najednou se po nem slehla zem.Je mi hrozne,kdyz denne vidim tetu,ktera ma pres 90 let.Muj tatka tady neni.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
5. června 2022
Jeste jsem chtel napsat,nikomu tady u nas nechybi,ani nejblizsi rodine,jako by tady nikdy nebyl.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
29. května 2022
Mate to nyni cerstve.Ted jsem si vsiml druheho tematu.

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
26. května 2022
Jeste napisi toto.Vedle nas bydli teta,ktera ma pres 90 let.Stale zije a mohla by byt mamkou meho tatky.To mi taky nepridava.Jeste pomalu se tvari at to neresimJe to pry kolobeh zivota.Chtel jsem renovovat dum.Myslel jsem,ze to tatka uvidi.Dopadlo to takhle.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
29. května 2022
Dominika zcela sdilim vase pocity a stejne jako vas,otec i muj manzel odesel nahle necekane v 62 letech,ano i on byl mlady a zdravy a mek tolik planu,presne jak pisete hodni odchazeji.....nam zustava bolest v srdci a rada nezodpovezenych otazek proc ,proc prave oni....boli to moc to boli a nikdy neprestane....