Nicméně je zde jedno velké ale.
Je totiž obrovský rozdíl, když zemře stoletá (všemi milovaná) prababička, která prožila plný a hodnotný život, a nebo mladý devatenáctiletý kluk, který měl celý život před sebou.
Smrt rodičů a prarodičů, a vůbec všech blízkých je devastující událost, nicméně se smrtí dítěte se máma nevyrovná nikdy.
Bohužel mezi takovéto maminky, které musely pohřbít své dítě, také patřím. Má zkušenost je taková, že se smrtí mého syna skončil i život můj, ačkoliv "tady na tom světě" bohužel ještě pořád tak nějak existuji. Takže "požehnána za překonání zármutku neb smrt je společná všem bližním" opravdu nebudu.
In reply to Sezamové semínko by Anonym (neověřeno)