Jak říct dětem, že jejich máma umírá a jak pomoci jejím rodičům, kteří o ní pečují a je to velmi těžké?

Odpověď na dotaz ze dne 25. dubna 2006 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc a hlavně o radu. Nastíním Vám situaci, která nastala v naší rodině a je vážná. Moje teta z matčiny strany onemocněla před 2 lety rakovinou. V tyto dny je její zdravotní stav velmi vážný a nelepší se. Má metastázy na játrech a v kostech, díky nefunkčnosti jater je celá žlutá a břicho má nafouklé. Lékaři už jí nedokážou pomoci. Bohužel celá rodina ví, že jsou to její poslední dny. Momentálně je doma a pečuje o ní babička a děda, čili její vlastní matka s otcem. Teta je rozvedená a má dvě děti (9 a 17). Chtěla bych se zeptat, protože tento čas se už blíží, jak dětem říct, že jejich maminka umírá. Bude to hodně bolet, ale aspoň to té malé nějak vysvětlit. Ještě bych se chtěla zeptat jak pomoci babičce s dědou, kteří o tetu doposud pečují. Je to pro ně hodně těžké, když vidí svojí dceru umírat. S mamkou jim chceme pomoci, ale nevíme jak. Napadla mě varianta se u tety vystřídat, ale to je tak všechno. Pro naší rodinu je to o mnohem horší, protože se často stýkáme, nemáme žádné konflikty a držíme spolu. Říká se, že naděje umírá poslední… V koutku duše všichni věříme. Předem Vám děkuji za pomoc
Lenka

Vážená paní Lenko,

nejprve bych vám ráda vyjádřila uznání za Váš přístup k rodinné situaci a za snahu pomoci všem členům Vaší rodiny. Jistě to pro Vás není jednoduché.

Z hlediska rozumové, emoční a sociální zralosti je každé z dětí na jiné vývojové úrovni. Ta mladší, devítiletá, je nyní pravděpodobně v období, kdy si teprve možná začíná uvědomovat nevratnost a univerzálnost smrti, zatímco její dospívající sourozenec již tento fakt s největší pravděpodobností zabudoval do svého chápání lidské existence. Přesto i on bude jistě potřebovat pomoc při vyrovnávání se s hrozící ztrátou matky, protože je stále ještě velmi zranitelný. Adolescence jako taková je křehkým obdobím vnitřní nestability, i bez takovéto náročné situace.

Obě děti mohou již nyní zažívat nejistotu, úzkost, smutek, neporozumění situaci, touhu po matce či pocity viny. Proto je důležité s nimi o současné situaci hovořit. Nejlépe by to měl být někdo, ke komu mají děti pozitivní vztah, komu důvěřují, kdo pro ně může být i zdrojem opory a zůstane otevřený k jejich otázkám a pocitům. Pro mladší dítě lze možná ještě využít příběhu nebo pohádky s pozitivním a otevřeným koncem, kde lze zdůraznit, že jej matka neopustila, jen není fyzicky přítomna, ale je s ním i nadále, byť nyní jinak (např. „Odešla do nebe, ale kdykoliv si pomyslíš, bude tady s Tebou, i když jí neuvidíš.“ apod.) V tomto věku ještě dítě žije spíš přítomností než budoucností a proto je důležité říci mu, kdo se o něj bude starat, kdo jej bude vodit do školy, kdo mu bude pomáhat psát úkoly atd. Také by mělo zaznít, že odchod maminky nezavinilo a nezůstane samo.

Se starším dítětem již lze hovořit více jako s dospělým člověkem. I ono však potřebuje oporu, ujištění, vědět, jak se jeho život bude bez matky vyvíjet dál a potřebuje slyšet, že nezavinilo její nemoc či smrt. Mělo by mít možnost plakat, mluvit o svých pocitech, sdílet své obavy s někým blízkým. Také poukázání na význam smrti v kontextu celého života by mohlo mít pozitivní vliv při zpracovávání této náročné životní události. A to mimo jiné díky tomu, že smrt a existence bývají v adolescenci přirozeně předmětem filozofických úvah dospívajícího. (Smrt dodává jedinečnost a neopakovatelnost našim dnům na tomto světě.) Vhodné také je, aby se děti s matkou měly možnost rozloučit.

Na tomto portálu si můžete přečíst také O prožívání posledních dnů a týdnů. 

Co se týká Vašich prarodičů, je jejich vystřídání v péči velmi dobrý nápad, pokud na to máte dostatek energie. Asi i oni budou potřebovat sdílet své pocity s někým blízkým, proto můžete pomoci i tím, že budete prarodičům naslouchat a umožníte jim vyjádřit to, co cítí.

Píšete, že jako rodina držíte pohromadě. To je v situaci jako je tato veliká výhoda. Na starosti i radosti je vás víc a můžete se navzájem podržet, vytvořit jeden pro druhého pomyslnou záchranou síť. Přeji Vám, aby ta Vaše síť byla dost pevná a udržela všechny, kteří jí využijí.

S pozdravem
Tereza Soukupová