Jak říct dětem, že jejich máma umírá a jak pomoci jejím rodičům, kteří o ní pečují a je to velmi těžké?
Vážená paní Lenko,
nejprve bych vám ráda vyjádřila uznání za Váš přístup k rodinné situaci a za snahu pomoci všem členům Vaší rodiny. Jistě to pro Vás není jednoduché.
Z hlediska rozumové, emoční a sociální zralosti je každé z dětí na jiné vývojové úrovni. Ta mladší, devítiletá, je nyní pravděpodobně v období, kdy si teprve možná začíná uvědomovat nevratnost a univerzálnost smrti, zatímco její dospívající sourozenec již tento fakt s největší pravděpodobností zabudoval do svého chápání lidské existence. Přesto i on bude jistě potřebovat pomoc při vyrovnávání se s hrozící ztrátou matky, protože je stále ještě velmi zranitelný. Adolescence jako taková je křehkým obdobím vnitřní nestability, i bez takovéto náročné situace.
Obě děti mohou již nyní zažívat nejistotu, úzkost, smutek, neporozumění situaci, touhu po matce či pocity viny. Proto je důležité s nimi o současné situaci hovořit. Nejlépe by to měl být někdo, ke komu mají děti pozitivní vztah, komu důvěřují, kdo pro ně může být i zdrojem opory a zůstane otevřený k jejich otázkám a pocitům. Pro mladší dítě lze možná ještě využít příběhu nebo pohádky s pozitivním a otevřeným koncem, kde lze zdůraznit, že jej matka neopustila, jen není fyzicky přítomna, ale je s ním i nadále, byť nyní jinak (např. „Odešla do nebe, ale kdykoliv si pomyslíš, bude tady s Tebou, i když jí neuvidíš.“ apod.) V tomto věku ještě dítě žije spíš přítomností než budoucností a proto je důležité říci mu, kdo se o něj bude starat, kdo jej bude vodit do školy, kdo mu bude pomáhat psát úkoly atd. Také by mělo zaznít, že odchod maminky nezavinilo a nezůstane samo.
Se starším dítětem již lze hovořit více jako s dospělým člověkem. I ono však potřebuje oporu, ujištění, vědět, jak se jeho život bude bez matky vyvíjet dál a potřebuje slyšet, že nezavinilo její nemoc či smrt. Mělo by mít možnost plakat, mluvit o svých pocitech, sdílet své obavy s někým blízkým. Také poukázání na význam smrti v kontextu celého života by mohlo mít pozitivní vliv při zpracovávání této náročné životní události. A to mimo jiné díky tomu, že smrt a existence bývají v adolescenci přirozeně předmětem filozofických úvah dospívajícího. (Smrt dodává jedinečnost a neopakovatelnost našim dnům na tomto světě.) Vhodné také je, aby se děti s matkou měly možnost rozloučit.
Na tomto portálu si můžete přečíst také O prožívání posledních dnů a týdnů.
Co se týká Vašich prarodičů, je jejich vystřídání v péči velmi dobrý nápad, pokud na to máte dostatek energie. Asi i oni budou potřebovat sdílet své pocity s někým blízkým, proto můžete pomoci i tím, že budete prarodičům naslouchat a umožníte jim vyjádřit to, co cítí.
Píšete, že jako rodina držíte pohromadě. To je v situaci jako je tato veliká výhoda. Na starosti i radosti je vás víc a můžete se navzájem podržet, vytvořit jeden pro druhého pomyslnou záchranou síť. Přeji Vám, aby ta Vaše síť byla dost pevná a udržela všechny, kteří jí využijí.
S pozdravem
Tereza Soukupová