Poslední týdny a dny

Pomoc při doprovázení v době umírání

Čas umírání je pro příbuzné a přátele odcházejícího člověka dobou krize, strachu a nejistoty, ale i časem velmi důležitým. Pokud se v takové situaci nacházíte, tíží Vás někdy podobné otázky jako: Co se děje při umírání? Jak rozeznám, že smrt přichází? Jak mohu pomoci? Je to normální, když si umírající člověk myslí, že již zemřel? Co udělám v okamžiku smrti mého blízkého? Zvládnu to, i když jsem to ještě nikdy neprožil? Jak mluvit s pozůstalými?

Chtěli bychom Vám pomoci, abyste s těmito otázkami a pochybnostmi nezůstali sami. Nabízíme také několik rad a zamyšlení. Nechceme prostřednictvím této příručky předkládat neměnná pravidla nebo zaručená řešení. Nabízíme jen, že Vás budeme na Vaší cestě doprovázet.

Každý jdeme blížící se smrti vstříc svým vlastním způsobem a vtiskujeme tak svému umírání jedinečnost. Smrt je tak jedinečná, jak jedinečný je každý člověk. Cesta umírání je pro každého člověka jiná – je jeho vlastní, liší se od všech ostatních. A tak se může stát, že se s příznaky, které zde popisujeme, vůbec nesetkáte nebo se setkáte jen s některými.

Pro mnohé z nás je velmi těžké odtrhnout se od svého těla; potřebujeme měsíce a měsíce péče a ošetřování. Pro jiné to může být nesrovnatelně lehčí. Je důležité, abychom umírajícímu člověku ponechali čas, který potřebuje, aby šel vlastní cestou svého umírání. Může to být někdy pro nás bolestné a těžké, protože cítíme, že bychom umírajícímu přáli jinou a lehčí cestu.

Ale my nejsme ti, kteří mu ji mohou nabídnout nebo ji měnit. Náš úkol je jiný: jsme, musíme být ti, kteří jsou stále připraveni přijímat právě ten způsob, který si umírající člověk pro sebe zvolí. Měli bychom být vnitřně připraveni jít s ním, i když to vůbec našim vlastním představám neodpovídá.

Je to jeho umírání. A ani my nevíme, jak touto cestou sami jednou půjdeme.