Jak pomoci dceři se strachy po smrti dědečka?

Odpověď na dotaz ze dne 9. prosince 2012 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, před třemi týdny zemřel v nemocnici můj tatínek a dědeček mé dcerky (9 let). Asi rok bojoval o život a já s maminkou s ním. Dcerku jsem do nemocnice nevodila, věděla o co se jedná a jak se mu daří a vždy jsem jí ho vyfotila, ale v průběhu roku několikrát byl "na umření" a bylo dost, že viděla jak to deptá mne. Tatínek po těžkém boji odešel. Dcerce jsem řekla, že se tak stane a snažila jsem se ji to jednoduše vysvětlit. Ví, že jeho duše z těla odejde a je mu teď už dobře. Měla jsem pocit, že to zvládá dobře, vystavila si dědovu fotku zapalila mu svíčku, zůstala doma ze školy a společně jsme si v těch hodinách poplakaly. Na pohřbu si přála být, protože chtěla dědu ještě vidět. Nebyl to její první pohřeb a věděla jsem pokud tam budu s ní a všechno ji vystětlím, bude to vpořádku. Dcera teď strávila týden u babičky, kde dědeček chybí. Njednou se hrozně se bála jít do pokoje, kde táta trávil hodně času. Měla strach ze samoty a tmy. Prý mívala i sny ve kterých jí chce někdo ublížit. Mohlo to způsobit trauma u odchodu dědečka a jak ji mohu pomoci. Děkuji Petra
Petra
Píšete o smrti Vašeho tatínka a ptáte se, jak Vaší dcerce pomoct zvládnout strachy, které se jí v době po dědečkově smrti vynořily.

Dobrý den, paní Petro,

vážím si Vaší důvěry, s kterou se obracíte na naši poradnu.

Ráda bych ocenila Vaši statečnost a nasazení, které jste v tomto roce projevila. Péče o tatínka a boj o jeho život a o naději, to je samo o sobě velmi vyčerpávající. Vy jste vedle toho dokázala být tu pro Vaši dcerku, zapojovat ji do dění kolem dědečka, s ohledem na její věk a potřeby. Vytvořila jste si pro ni prostor i ve chvílích, kdy jste sama byla zasažená bolestí spojenou s tátovým odchodem. Hledala jste nejlepší cesty, jak se může Vaše dcerka s dědečkem rozloučit. To je jednání, kterého si velmi vážím a obdivuji je.

Je možné, že strachy, které ji teď trápí, mohou souviset s dědečkovou smrtí. Děti v jejím věku zpravidla vnímají smrt jinak než my. Nedokážou si ji představit jako přírodní zákonitost, ale spíš jako osobu, někdy strašidelnou bytost, která přichází, aby toho zemřelého odvedla pryč. Zároveň jsou schopní si už uvědomit, že se to může stát i jim. Možná s tímto souvisí strach Vaší dcerky vejít do dědečkova pokoje nebo zůstat ve tmě či sama. Mohou k tomu patřit i její sny – vždyť sny jsou cestou, jak se naše nitro přirozeně vyrovnává s tím, co jsme zažili.

Napadá mě, že dcerčiny strachy by mohly souviset i s něčím zcela jiným, např. s vývojem – při dozrávání do nového vývojového stupně se někdy stává, že na přechodnou dobu dítě víc zlobí, bojí se, zapomíná… Mohou být souviset i s něčím dalším, o čem my zvenčí nevíme.

Pokud je to možné, dopřejte jí po nějakou dobu, aby své strachy mohla odžít. Tedy nesnažte se je překonat nebo potlačit, naopak: nenuťte ji chodit do obávaného pokoje nebo ji tam doprovoďte, dovolte slabou noční lampičku, … Zůstaňte jí nablízku, nabízejte porozumění a podporu, dejte jí prostor, aby se mohla se smrtí vyrovnat svým vlastním způsobem. Jsem přesvědčená, že to děláte – chci Vás jen podpořit, abyste pokračovala. Můžete se podívat, co k tématu zpracovávání smrti u dětí nabízíme na stránkách tohoto portálu.

Počítejte s tím, že k vyrovnání se smrtí patří nejen strach, ale postupně také smutek a hněv.

Často se tyto emoce zklidní zároveň s tím, jak celá rodina nachází novou rovnováhu. Každý potřebuje jinak dlouhou dobu; nejsilnější prožitky trvají zpravidla kolem 6 týdnů. Některým dětem při vyrovnání napomáhají také příběhy, pohádky, hra nebo kresby, v kterých smrt odžívají. Někdy také děti jsou přesvědčené, že smrt blízkého člověka způsobily, třeba tím, že zlobily – je dobré toto mít na paměti a vysvětlit jim, že tomu tak není.

Věřím, že strachy a “zlé“ sny Vaší dcerky časem samy přirozeně odezní. Když by nezmizely ani po delším čase, třeba po půl roce, asi by bylo na místě obrátit se na odborníka – dětského psychologa.

Milá paní Petro, přeji Vám hodně sil pro nejbližší období. Vaší dcerce přeji, ať brzy najde rovnováhu a vnitřní pokoj a můžete spolu prožít mnoho dobrých chvil.

Držím Vám oběma palce.

Petra Hálková