Následující řádky nabízí inspiraci, jak s dětmi nebo mladými lidmi o úmrtí blízkých mluvit a čemu v takové situaci věnovat pozornost.
Je dobré vědět, že:
Každý truchlí svým způsobem.
Dospělí mají někdy tendenci podceňovat význam procesu truchlení a vést k tomu i své děti.
Děti přijímají zprávu o smrti někoho blízkého často klidněji a vyrovnaněji, než si rodiče nebo jiní dospělí kolem představovali.
Podpora, kterou dětem v jejich truchlení nabízíte, by neměla končit sdělením o úmrtí nebo pohřbem, ale měla by pokračovat tak dlouho a takovou formou, jak konkrétní dítě nebo dospívající potřebuje.
V období truchlení děti potřebují častěji než jindy ujišťovat, že jsou jejich blízcí s nimi a že jsou milovány.
Menší dítě na rozdíl od dospívajícího často zasahuje především ztráta toho, co mělo spojené se zemřelým, a většinou si samotný fakt smrti uvědomuje až s časovým odstupem.
Dospívající mohou se stejnou důležitostí prožívat samotnou ztrátu i to, jak ztráta ovlivňuje jejich vztahy s vrstevníky, které jsou pro ně v tomto období velmi důležité.
Neostýchejte se říci si o pomoc širší rodině, přátelům i odborníkům.
Nezapomínejte na sebe a na svoje potřeby. Dovolte si truchlit i vy.
Potřeba bezpečného prostředí
Děti i dospívající potřebují pocit jistoty a bezpečí. Velmi citlivě vnímají napětí v rodině. Proto je důležité s nimi mluvit otevřeně, vysvětlovat jim vše, co se děje, odpovídat na otázky. Jinak se mohou cítit odstrčení na vedlejší kolej, dokonce zrazení, opuštění, osamocení nebo izolovaní. Zejména mladší děti mohou hůře rozlišovat příčiny napětí nebo smutku blízkých. Mohou pak mít pocit, že je způsobily. Pokuste se jim naslouchat, být s nimi tak, jak to potřebují.
K pocitu bezpečí a jistoty může kromě zodpovídání otázek a otevřené komunikace přispět udržet režim dne, tak jak byly děti zvyklé. Pokud je potřeba režim měnit, je dobré nabídnout vysvětlení. U dospívajících může být důležité neodchýlit se od fungujících pravidel ani k příliš velké ochraně (omezení večerních aktivit venku či přespávání u kamarádů), ani k bezbřehé volnosti. Známý, stabilní a předvídatelný řád nabízí oporu ve chvílích nejistoty a otřesu základních životních hodnot.
S dospívajícími je při změnách v uspořádání života vhodné o všem dopředu mluvit, zjišťovat jejich názor a v rámci možností se ho snažit zohledňovat a nabízet možnost volby. Pokud nejsou dospívající k plánování změn přizváni, může v nich nepředvídatelnost situace vyvolat úzkost i vztek.
Jsou-li v rodině malé děti, často se pozornost dospělých upíná spíše k nim. Dospívající mohou působit navenek „v pohodě“ a držet si odstup, takže jejich blízcí z toho snadno usoudí, že jejich pomoc není třeba. Jejich prožívání je ale stále křehké, ačkoliv navenek mohou působit dospěle.
Pokud je v rodině více dětí či dospívajících, každý z nich může prožívat truchlení jiným způsobem, a tedy potřebovat z vaší strany jinou formu podpory. Způsob prožívání ztráty u dětí a dospívajících je ovlivněn nejen věkem, ale i jejich osobností. Je třeba vnímat a přijímat jedinečnost každého člena rodiny.
Truchlení často doprovází vyčerpání. I proto bývá dobré pečovat o děti a dospívající také po fyzické stránce. Některé děti mohou pociťovat větší chlad. U jiných je třeba věnovat větší pozornost jídlu, ať už začnou jíst méně nebo se naopak začnou přejídat. Pro regeneraci sil je nezbytný dostatek spánku. Zvláště malé děti si mohou říkat o uspávání či společné spaní.
Pokud dospívající potřebují vaši přítomnost, udělejte si na ně čas. Mají-li potřebu být sami, respektujte jejich soukromí. Je běžné, že se v těžkých chvílích uchýlí do bezpečí vztahů s vrstevníky a doma si chtějí udržet masku, že “o nic nejde”. Je dobré mít přehled o tom, s kým se stýkají a jak tráví volný čas. Současně jim však důvěřujte, že si dokáží najít vlastní způsob, jak smrt blízkého člověka přijmout.
Říkat pravdu
Pokud je to možné, nelžete, buďte upřímní a otevření. Pro děti i dospívající je důležité sdílení a udržování citových vztahů v rodině, tedy i sdílení společné bolesti a smutku a udržení důvěry v dospělé.
Některé děti, zvláště předškolního věku, obtížně chápou definitivnost smrti. Je třeba s nimi opakovaně o smrti mluvit, znovu a znovu odpovídat na často stejné otázky. Vyhněte se eufemismům s dvojsmyslnými výrazy typu ztráta, odešel, spí a nebojte se jasně pojmenovat, co se stalo. Je namístě používat slova smrt, je mrtvý, už nežije, zemřela.
Dát prostor emocím
Dětem i dospívajícím dovolte plakat a být smutní. Ujistěte je, že plakat při zármutku je dobré a přirozené, že se jim uleví. Možná i vy pláčete, protože jste smutní. Není užitečné je násilně rozptylovat, rozveselovat, ani jim projevy emocí zakazovat. Je naopak dobré nechat je smutek prožít.
Zejména pro dospívající bývá důležité prožívání sdílet. Je ale možné, že nebudou chtít mluvit s někým v rodině, a proto je dobré, když mají nějakého jiného dospělého, ke kterému mají důvěru a komu se mohou svěřit, jako například vzdálenější příbuzný, vedoucí kroužku nebo školní psycholog.
Dospívající zároveň potřebují trávit dostatek času s vrstevníky a věnovat se aktivitám, které je baví, a to i v období smutku. Ujistěte je, že je to v pořádku, aby neměli výčitky kvůli tomu, že jsou veselí.
U menších dětí se pak může rychle střídat smutek s radostí a hrou. Schopnost dokázat smutek odložit a vyladit se na radosti života je důležitým a zdravým mechanismem, jak se se ztrátou blízkého vyrovnat.
Jinak truchlí například děti čtyřleté a jinak dospívající. Rozdíly mohou vycházet z toho, v jakém vývojovém období se děti nebo dospívající nachází a jak jsou schopni smrti a vlastní smrtelnosti porozumět. Zároveň může být způsob, jak ztrátu prožívají, ovlivněn jejich povahou. V prožívání ztráty u dětí i dospívajících se může stát, že se vrací ke způsobům chování z dřívějších vývojových období. Nelekejte se toho, že jsou plačtivé, chtějí se mazlit a chovat nebo znovu požadují usínat s vámi v posteli. Přijměte to jako jejich cestu vyrovnávání se s úmrtím. Dopřejte jim čas nasbírat síly.
Každý vzpomíná jinak
Dovolte dětem vzpomínat na zemřelého a pokuste se jim s tím pomoct. Můžete si povídat, zpívat, hrát divadlo, prohlížet fotky, pouštět videa, vydat se na místa, která měl zemřelý rád. Děti si mohou sestavit krabici se vzpomínkami na zemřelého. Vzpomínky je možné přirozeně přizvat do každodenních činností jako je kreslení, vyrábění nebo vaření. Zvlášť důležité bývají společné vzpomínky na sdílené zážitky.
Může být dobré počítat s možností, že děti nebo dospívající možná vůbec nebudou smutní, že smrt blízkého jako by se jich nedotkla, že se budou chovat zdánlivě necitlivě. Neznamená to, že by byli cyničtí, necitelní nebo zlí, ale je to jejich způsob, jak reagují na smrt v rodině. Může se také stát, že dospívající budou drsní ve vyjadřování, budou se vztekat nebo cítit nespravedlnost a mohou vás obviňovat. I to může být projev truchlení. Zkuste to respektovat.
Období dospívání je obecně obdobím pokusů a omylů. Dospívající mohou experimentovat mnoha způsoby, a zkoušet tak překonávat pocit ztráty a osamocení i smutek z úmrtí. Konfrontace se smrtí může v období dospívání přechodně vést i ke ztrátě smyslu vlastního života. Dospívající potřebují být ujišťováni, že dospělí s nimi tento čas zvládnou, že je neopustí a budou milovat, i když budou truchlit sebesložitějším způsobem.
Může se stát, že v některých chvílích, bude doprovázení dětí nad vaše síly. V takovém případě může pomoci děti ujistit, že jste smutní, ale budete v pořádku, a nalézt mezi blízkými někoho, kdo bude dočasně dětem oporou místo vás.
Pohřeb
Pokud je to možné, je dobré vzít děti na pohřeb. Děti na něm mají možnost zažít srozumitelný rituál přechodu, který jim může pomoci se vyrovnat se smrtí. Je to také nevšední událost, kterou děti mohou prožívat s ostatními. Osvědčuje se domluvit se s nějakým dospělým, aby se o děti v průběhu pohřbu postaral, případně je odvedl, pokud by měly těžkosti obřad vydržet. Bývá také užitečné dětem dopředu popsat, jak pohřeb běžně probíhá, aby rozuměly tomu, co se děje. Když si předem udělají představu, jak bude pohřeb probíhat, mohou se lépe samostatně rozhodnout, jestli na pohřbu chtějí být.
Škola
Škola je specifické prostředí, zpravidla zaměřené na výkon, kam děti a dospívající chodí každý den bez ohledu na to, co se děje v jejich rodině. Během truchlení mohou ve škole selhávat v úkolech, které dříve zvládali bez obtíží. Nezlobte se na ně. Truchlení může provázet přechodná nepozornost, zhoršené soustředění i paměť.
Promluvte s třídním učitelem, případně výchovným poradcem nebo školním psychologem, a pokuste se s nimi vytvořit pro truchlící dítě nebo dospívajícího ve školním prostředí zázemí, které mu pomůže ve škole náročným obdobím přijatelným způsobem projít.
