Liba
  (kontaktovat autora příběhu)
7. září 2015
Doprovázení

Apalický syndrom

Prosím touto cestou příbuzné osob postižených apalickým syndromem o kontakt. Chtěla bych spojit zkušenosti pečujících osob a vytvořit rádce pro příbuzné, kteří se dostanou do stejné situace. Můj syn zemřel, ale vím, že mnoho lidí je v péči rodin mnoho let. Vaše zkušenosti jsou pro ostatní neocenitelné! Děkuji za spolupráci

1290 lidé vyjádřili účast.

In reply to by Anonym (neověřeno)

pilecka iveta
  (kontaktovat autora příběhu)
6. dubna 2022
Dobrý den,také bych Vás ráda poprosila o rady a kontakty,které máte.
Švagrová 37let je po prasknutí aneurysmatu,také v bdelem kómatu, reaguje jen mírně na rodinu,na lékaře nebo sestřičky vůbec,nyní leží na následné intenzivní péči, ma dvě male děti, kterym hrozně chybí, prosím, jestli čtete můj příspěvek, odpovězte mi na email: yasmina1708.ip@gmail.com
Predem Vám moc děkuji

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jindřich Češka
  (kontaktovat autora příběhu)
3. ledna 2023
Dobrý den mohl bych vás poprosit o nějaké informace? Sestra měla 19.8.2022 vážnou dopravní nehodu s těžkým poškozením mozku , byla 3 týdny v umělém spánku a 4 týden poprvé otevrela oko, vzali jsme si ji domů protože jednotka diop byla katastrofalni a vůbec by ji tam nepomohli . Teď je to 4 měsíce od nehody a sestra otevírá obě oči , občas kouká a zaměřuje a občas jen kouká do prázdna, hýbe rukama nohama i krkem a je lechtivá i reaguje na bolest . Mohl bych se zeptat jak to probíhalo u vás a co můžeme očekávat ? Děláme pro to vše a naděje umírá poslední

In reply to by Anonym (neověřeno)

Lenka
18. září 2023
Dobrý den manžel je dva měsíce ve vigilnim kómatu, momentálně na Diop,mohla bych poprosit o radu,jak zařídit domácí péči,Dekuji

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dana
  (kontaktovat autora příběhu)
15. ledna 2023
Dobry den, jmenuji se Dana a mam kamaradku , ktera ma dceru(22) ve vigilnim koma.Ma ji v domaci peci.Od autonehody ubehly jiz 3 roky.Stale rrsime jak ji dostat z tohoto stavu a uz nam dochazeji napady.Byla by tu nejaka rada prosim?
Dekuji D.

In reply to by Anonym (neověřeno)

pavlina
  (kontaktovat autora příběhu)
11. června 2017
Dobry den,mame syna po autonehode,,ktera se stala 5.1. 2014 (byl jako spolujezdec) a v te dobe mu bylo 18 let. Mel krvaceni do mozku a velky otok a tak mu lekari museli odstranit lebecni kost,kterou zatim dodnes nema.Byl v umelem spanku a po probuzeni dokazal otevrit oci,ale nic vic-bylo to strasne a lekari nam tp zrovna mmoc neulehcovali rekli nam,ze je mozne ze uz takhle zustane..Byl rok a pul v nemocnici a potom jsme si ho vzali domu.V praci jsem dala vypoved a staram se o neho.Je sice privedomi,ale jenom mrka,ukazuje prstem a nebo vyplazne jazyk-ma tracheu,EPI,Peg je to narocne,ale doma je mu lip a verime,ze se budeme porad posouvat dopredu nechcce to hned vsechno vzdavat,tak jak to delaji lekari v tehle situaci by pomohlo od nich adppn nejake povzbuzeni. Drzim palce vsem,kteri jste v podobne situaci jako my. P.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
12. listopadu 2021
Dobrý den. Objevila jsem Váš příspěvek teprve teď... Jsem v podobné situaci. Manžel 51 let spadl ze schodů. Poranilsi hlavu - masivní krvácení do mozku.. Byl operovan a taky mu odebrali lebeční kost, aby měl otok místo. Po 5 týdnech umělého spánku je bez tlumícch léků a snaží se ho probudit. Zatím nereaguje, jentrochu otvírá oči. Jeho dalším problémem je ze mu špatně fungují ledviny - ještě před úrazem.Nedávají mu už šancí . Chceme si ho vzít domu. Byla bych ráda za radu jak jste to řešili vy... I když vím že už je to 4roky. Jak jste to všechno zvládli.dekuji Jana
Loukotková Dagmar
  (kontaktovat autora příběhu)
19. března 2014
Dobrý den,má 23letá dcera měla před 10 měsíci autonehodu.Naděje na přežití byla mizivá.Měla otok mozku,dekompresní kraniotomii.Chodila jsem za ní denně na ARO a stále nám říkali,že zemře.Mé zoufalství bylo strašné.Žila jsem ve zlém snu.Po třech týdnech scera začala sama dýchat.Pak následoval pobyt na traumatologii,návrat kosti,zavedení schuntu,mozek neodváděl mozkomíšní mok a hrozil hydrocefalus.Poté byla přeložena na apalickou jednotku,kde došlo po zavedení pegu k zánětu pobřišnice.Několikrát byla v ohrožení života,ale žije.Zkusili jsme i pobyt v hyperbarické komoře,bez nějakého zlepšení.Jsem zdravotní sestra a pracovala jsem několik let na neurologii,ale má dcera byla můj první pacient s touto diagnozou.Podala jsem po 30 letech v nemocnici výpověď a dceru mám již 3 měsíce doma.Její stav je komplikovaný neustálými infekcemi.Opakovaně jí podávám antibiotika i nitrožilně doma.Bohužel má v sobě několik nozokomiálních bakteriií,ktere jsou rezistentní vůči antibiotikum.Bojujeme každý den a nikdy nevím co přinese den příští.Nyní jí dávám již 4 týdny kolostrum a zdá se,že teploty ustupují a i infekce se už 14 dní neobjevuje.Prostudovala jsem si snad vše o apalickém syndromu,bazální stimulaci.Mluvím na ní,čtu jí,poslouchá písničky,cvičím s ní,posazuji jí,dávám jí chuťové stimuly,snažím se najít co by jí ještě pomohlo vrátit do života.Bohužel zatím je vše bez úspěchu.Občas mi stiskne ruku,někdy mám pocit,že na mě i kouká.Občas otočí hlavičku po zvuku.Ráda bych se spojila s někým kdo má zkušenosti s péčí o takového človíčka.Bohužel jsem zjistili,že ač z nám spoustu lékařů,málokdo o tomto stavu něco ví.Někdy už propadám zoufalství.Neustále žijete ve strachu,bolesti,beznaději.Ještě jsem se s tím nedokázala smířit.Sedím u ní,koukám na ní a hledám v ní tu mou krásnou holčičku,čekám na jakýkoliv náznak vědomí.Je to strašné a já nevím jak se s tím mám vyrovnat.Nedovedu si představit,že už mi takhle zůstane a stále čekám na zázrak.Budu ráda,když se mi někdo ozve.Děkuji

In reply to by Anonym (neověřeno)

OlgaŠantrůčková
  (kontaktovat autora příběhu)
26. března 2014
Dobrý den naše dcera je po nehodě 5,5 roku také v apalickém stavu je to podobné jako u vás jak píšete .Pokud se chcete ozvat budu ráda Šantrůčková

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dagmar Loukotková
  (kontaktovat autora příběhu)
27. března 2014
Dobrý den,děkuji,že jste se mi ozvala.Chtěla bych se vás zeptat,jestli s ní děláte nějaké zvláštní stimulace,jestli na vás nějak reaguje.Zda s ní nějak cvičíte,jezdíte ven apod.Už nevím co bych pro ní udělala.Je to záhada a nikdo neví co se v mozku děje.Znám případ ze svého okolí,chlapec po autonehodě se probudil po třech letech ,ale samotné probouzení trvalo skoro dva roky.Pořád mám naději,ale vím,že to si přeje každá matka a časem asi otupíte a jen děláte co je třeba.Mohu se zeptat odkud jste a kolik je dceři let?My jsme z Českých Budějovic.Budu ráda,když mi odpovíte.Děkuji

In reply to by Anonym (neověřeno)

Olga Šantrůčková
  (kontaktovat autora příběhu)
30. března 2014
Dobrý den u naší dcery je to podobné jen má ještě stále zavřené oči ,také jsme byly v hyper.komoře jezdíme do lázní ted jedeme do Klimkovic ,někdy reaguje na otázky zvedáním obočí pohybem ruky ,hodně cvičíme stimulujeme ,stejně jako vy děláte všechno to samé co my,krmíme mixovanou stravou ale i do pegu hodně dávám ovocné a zeleninové štávy ,máme pejska který u dcery skoro pořád je .Ano také se nám otočil život uplně naruby ,bydlíme v domku tak jezdíme na zahradu a i ven ,tento rok plánujeme i moře jezdili jsme dříve každý rok tak to dceři snad něco připomene.Můj email je Olga.santruckova@email.cz ,bydlíme ve středočeském kraji v Běrunicích u Poděbrad.Dala bych všechno abych to mohla změnit dělám pro to všechno dá se říct že můj život šel ůplně stranou a zezačátku jsem o tom ani nemohla s nikým mluvit ted už někdy i ano.Držím palce a věřte že to musí být lepší klidně mi pište na meil nebo máme skype Jiri šantrůček tak klidně zavolejte Šantrůčková

In reply to by Anonym (neověřeno)

Olga Šantrůčková
  (kontaktovat autora příběhu)
30. března 2014
Dceři bylo v unoru 23 a nehodu kde jela v autě jako spolujezdec měla 3 měsíce před 18 narozeninami.

In reply to by Anonym (neověřeno)

zuzana
17. srpna 2014
Dobry den, nadej je vzdy a moj priatel je zivy dokaz !je tomu rok co mal tiez vaznu nehodu ale na motorke podobne zranenia.opuch mozgu odobratie kosti z hlavy,tracheostomia,peg sonda...doktori nikdy nic dobre nepovedia nedavali mu sance ale my sme sa nevzdali ani on nie.bol 4mes po roznych nemocniciach a potom sme si ho konecne zobrali domov.kazdy den sme s nim cvicili to je velmi dolezite ,rozpravali sme sa s nim pustali hudbu,videa kamarati ho navstevovali...ale co mu najviac pomohlo je terapia zvana neuralna stimulacia. robi to len par dr v eu. touto terapiou sa vratil "spat do zivota.musi este vela cvicit a rehabilitovat ale teraz uz moze normalne jest,pis, smiat sa ,rozpravat,hybat sa..najdolezitejsie je zevraj prvych 6 mes.cim skor tym lepsie.nikdy sa netreba vzdavat .aj zazraky sa deju.prajem vela vela sil trpezlivosti a zdravia!mozete mi pisat kludne na mail.
ps:mame este stravu fresubin hepa Darujem ak to niekomu pomoze

In reply to by Anonym (neověřeno)

Iveta Richterjorková
6. listopadu 2014
Dobrý den,mám manžela 10m. v apalickém stavu,je mu 39 let,nyní ho mám pátý měsíc doma,dle neurologů se lepší,dobře sleduje,najde mě pohledem,tiskne ruku,zkouším co se dá,chtěla jsem vás poprosit,zda byste mi nemohla napsat víc o té neurální stimulaci,děkuji moc,někdy si říkám,že už to nezvládnu,že to nedám,však víte o čem mluvím,děkuji moc,mějte se hezky,s pozdravem Iveta Richterjorková

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pája
8. ledna 2016
Dobrý den, zkuste kontaktovat lázně Klimkovice, mají web stránky. Váš manžel ptřebuje celkovou rehabilitaci, multisenzorickou stimulaci, a tam takové terapie v Klimkovicích mají. S přáním krásných dnů Pavla.

In reply to by Anonym (neověřeno)

miroslava Večeřová
  (kontaktovat autora příběhu)
21. června 2017
prosím kontaktujte mě. Budu Vám z celého srdce vděčná . Večeřová děkuji +420731055349

In reply to by Anonym (neověřeno)

miroslava brejžková
24. září 2014
Dobrý den též jsem z č.b. a dostali jsme se do podobné situace ..akorát syna zmlátili ,,je již 46 den v komaru a na nic nereaguje..mohli by jsme spojit děkuji

In reply to by Anonym (neověřeno)

Robert
  (kontaktovat autora příběhu)
1. března 2017
Dobry den, moje neter mela v roce 2015 autonehodu. Poranila si pravou stranu mozku, a tak ochrnula na levou stranu tela. Byla v umelem spanku a pozdeji i v komatu. Nyni je doma, dela velmi pekne pokroky a ma velikou sanci na uplne uzdraveni. Vim, ze jde o temer 3 roky starou zkusenost. Rad bych prave proto vedel, jak se dari Vasi dceri? Muzeme si pripadne predat zkusenosti a rady. S pratelskym pozdravem Robert

In reply to by Anonym (neověřeno)

Anonym
  (kontaktovat autora příběhu)
6. června 2019
Dobrý den, bohužel na podzim r.2014 zemřela :(
Karen
27. dubna 2013
Dobrý den,

Chtěla bych tímto podpořit, všechny, kdo pečují o své blízké, kteří se ocitli v podobné situaci.
Já sama jsem po 8 operacích, selhávají mi ledviny srdce a jsem epleptička, po mozkové příhodě, zavněné resuscitací ve 3 letech. V lednu, tohoto roku, jsem při epi záchvatu, vdechla zvratky a můj táta mě našel po příchodu z noční směny, byla jsem převezena ARO s aspirační bronchopneumoníí a po měsíci mi byl diagnostikován apalický sy. Byla jsem intubována a stav se nelepšil, ba naopak, byl komplkovaný septickým stavem a četnýmy epi paroxysmy. Po 65 dnech jsem se probrala v což nikdo nedoufal a učila jsem se chodit, na štěstí, jsem neměla vážněji poškozený mozek a jsem schopná, většiny věcí jako "normální" člověk, bohužel jsem přišla o partnera, který, můj stav neunesl a odešel. Ale to hlavní, co bych vám ráda sdělila, je to, že jsem přesvědčená o tom, že za mou úzdravu, mohou hlavně moji rodiče, kteří denně chodili na ARO a mluvili na mě hladili mě a drželi se opravdu skutečně obdivuhodně skvěle, nikdo si neuí představit, jak moc jim jsem vděčná a jak moc jsem jim zavázaná. Další z věcí, která přispěla obrovským dílem, na mém uzdravení, byly sestry na ARO, nikdy jim nebudu moci dost poděkovat s jak dojemnou péčí o mě pečovaly a kolik energie a lásky mi daly. Je mi 34 let a jsem mladá a vím, že jsem mla obrovské štěstí a chtěla bych tímto dodat odvahy lidem kteří se stejně jao moji rodiče starají o své apalicé příbuzné a jim drahé. Pokud máte jakýkoliv dotaz, napište, ráda vám odpovím. Na závěr bych ráda napsala, mluvte s apaliky, dotýkejte se jich, projevujte jim lásku jakoby by byly pouze spící, jse přesvědčená o tom, že mě osobně to vrátilo zpět, toto a jejich nezdolná péče a láska. Přeji všem kdo prožívají obdobné peklo, aby se jejich mlovaní vrtili a nikdy neztrácejte naději. Děkuji. Karen

In reply to by Anonym (neověřeno)

lucie
13. září 2013
dobrý den stejdovi se stalo skoro to sami ale bylo to udušení salámem a doktorři řekli ze ma apalicky syndrom ale ma otevrene oci a reaguje na dotyk ale ma važne poskozený mozek lekari mu nedavaji moc nadeji chtela jsem se zeptat jestli nas vnima a vidi ze tam jsme my verime ze se z toho dostane chtěla bych se jeste zeptat jak se asi citi clovek kdyz je v komatu jestli neco vnima nebo vnima i bolest byla bych rada za kazdou radu a pomoc kterou mi napisete rada bych se podelila o sve zkusenosti....prosim napiste mi kdyz tak na email dekuji moc

In reply to by Anonym (neověřeno)

Radka
22. ledna 2014
Dobrý den, chtěla bych se zeptat - když jste byla tzv. "mimo svět" slyšela jste třeba své rodiče? nebo cítila jejich doteky? Nebo něco podobného? Mám ve špatném stavu svoji milovanou babičku a při naší návštěvě se nám totiž zdá, že trochu reaguje - mračí se, hlasitěji oddychne, ztlumí dech apod.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Zuzka
16. května 2014
Dobrý den,
Chtěla bych Vám poděkovat za Váš příspěvek, jelikož jste byla vy tím pacientem a tak víte nejlépe jaké to je a tak bych chtěla přímo Vás poprosit o jakoukoliv radu, která by mohla mému příteli pomoct.A jestli byste dokázala popsat jak jste se tehdy cítila?nedokážu si představit co teď prožívá.Mého přítele(23 let) srazilo auto a momentálně je v umělém spánku s otokem mozku,je to už 16 dní a stav se bohužel nelepší.Váš článek mi dodal naději, jelikož jsem teď absolutně na dně, doktoři nám nedávají příliš šancí. Mnohokrát děkuji za odpověď.zde je i kontakt na mě sigutova.Zuzana@seznam.cz

In reply to by Anonym (neověřeno)

Anna Radova
  (kontaktovat autora příběhu)
2. srpna 2020
Dobry den
Mizete mi prosim napsat na mail?
Mam manzela s apalickym syn.
Dekuji Radova
jircova
  (kontaktovat autora příběhu)
14. dubna 2013
muj syn po kardio operaci a následných problemech v 10 letech se tez dostal do aplickeho syndromu , dalsih 10 let pro me a celou rodinu to znamenalo jen a jen 24 hod peci. Nakonec to jeho organismus vzdal.
pruchová soňa
20. ledna 2011
jsem maminka od syna ,který je 10 let v komatu.Mám bohaté zkušenosti s péčí o syna. celou dobu se o něj starám s rodinou sama doma.Péče o tracheu,PEG,epicy stomii.Nedokáži si představit ,že by se oněj mohl ,krom ARA,někdo postarat.Vyžaduje to nepřetržitou péči dvou lidí.Kdo se ocitl vlivem nepříznivých okolností v situaci podobné a řeší co dál.rada poradím a pomohu.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Miloš
18. ledna 2012

Dobrý den.
prosím o nějaké rady a podporu náš syn Jonášek 5. let je po mozkové příhodě a je 4měsíce v apalickém stavu .2. měsíce je bez přístrojů pouze výživa sondou , má pravidelnou stolici a tlak i teplota bez problému, leží V klatovech na dětském po 2h polohování pouze na levý bok a záda jelikož na pravé straně otok . Jsme ze šumavy a rádi bychom o nějaké rady a pomoc. Moc děkuji Miloš beneda šumava

In reply to by Anonym (neověřeno)

Romana Děčín
20. března 2012
Milý Miloši,přečetla jsem si váš příběh,a touto cestou bych vám ráda aspon malinko poradila,zda vám to už třeba někdo neporadil,zkusit Vašemu Jonáškovi pomoci pomocí tzv.BAZALNI STIMULACI. Přeji Vám moc štěstí Romana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Svobodová
29. května 2014
Dobrý den, neteř měla před měsícem autonehodu, je stále v bezvědomí. Dle ošetřujícího lékaře potřebuje následnou intenzivní péči, ale v Jihomoravském kraji je jediné pracoviště DIP, které je zaměřené na ventilované pacienty, jelikož ona sama dýchá, tak ji tam nevezmou a jediné co nám nabízí je LDN. Zvažujeme domácí péči, ale nemáme s tím žádné zkušenosti. Prosím o radu. Můj mail je bsvobodova@email.cz
mirka
23. září 2010
prosím o informace o pacientech s apalickým syndromem.3letý chlapec po dlouhém 35minutovém resuscitování upadl do komatu a trpí apalickým syndromem.dýchá sám (má samozřejmě tracheotomii) ale není napojen na dýchacích přistrojích.zajímá mě jestli takový pacienti vnímají co se kolem nich děje.jestli vidí když stojíme před ním,jestli nás slyší a jestli je něco může bolet.a hlavně je u takto malýho klučiny možné zlepšení aby byl schopen reagovat,vnímat.jestli se ptám hloupě-nezlobte se,jsem laik.
Zuzka
  (kontaktovat autora příběhu)
7. září 2010
Dobrý den, studuji magistreské studium v Českých Budějovicích. V mé závěrečné diplomové práci bych chtěla zjistit, jaký je rozdíl mezi domácí a ústavní péčí o apalicky nemocné. Již na podobné téma jsem psala bakalářskou práci, teď bych ji chtěla rozšířit.
Má prosba spočívá v tom, že bych potřebovat udělat krátký rozhovor s někým, kdo má doma takto nemocného blízkého. Údaje by byly samozřejmě anonymní.
Děkuji moc za odpověď, Zuzka

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dana Hornofová
  (kontaktovat autora příběhu)
10. ledna 2011
Dobrý den Zuzko,
posílám kontakt na sebe. Mám nyní 24letého syna, který před 5 lety po autonehodě utrpěl těžké poranění mozku a po ročním kómatu se i přes hrozivé prognózy lékařů probral a pořád se lepší, takže mám "bohaté" zkušenosti.
Budete-li mít zájem, ráda se s Vámi zkontaktuji.
S pozdravem
Dana Hornofová

In reply to by Anonym (neověřeno)

Lucka
4. září 2011
Dobrý den p.HORNOFOVÁ .Mám 32letého brata který po autonehodě utrpěl těžké poranění mozku byl postižen apalickým syn.probral se.Jeho stav mě znepokojuje ,pořád slyšim to chce čas,JE to krátočká doba ano TO JE PRAVDA. V podstatě se s ním nic nedělá, nebo mne se to tak jeví ,myslím že by se dalo dělat více, avšak nevím kde se zeptat,kde hledat pomoc jediné co jsem zjistila ,,bez pěněz pomoc není, hrozné ale ty opravdu nemám.jsem svob.matka s dvěmi děti .Moc děkuji za jakoukoliv radu s pozdravem LUCKA

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena
14. září 2011
Dobrý den, moc Vás prosím o rady, jak působit na mého apalického syna, je po úraze mozku již 1,5 roku a jeho stav je stabilní leč neměnný. Je stále umístěný v nemocnici na DIOPU a my nemáme představu, jak dlouho to bude trvat a co víc bychom mohli pro Petu dělat. Mluvíme na něj, ukazujeme obrázky zvířat,číslice,abecedu, čteme,pouštíme rádio i televizi.Dávám mu do pusy mix.stravu, kterou někdy lépe někdy hůře spolkne. Reakce nepřichází, jen občas si zvedne nezávisle na něčem palec na ruce nebo se podívá očima a my nevíme, zda vidí či ne. Děkuji za radu a Vaše zkušenosti. Jsem moc vděčná za pomoc. Alena e-mail alena.pastekova@seznam.cz

In reply to by Anonym (neověřeno)

MARCELA
6. prosince 2011
Dobrý den, neprosím za sebe, ale za malého Matěje. prosím mohla by jste se spojit s rodiči malého Matěje a nebo mi poslat na vás kontakt.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Zuzana12
9. prosince 2011
Mám tiež 24 ročného syna v bdelej kóme po krvácaní do mozku 5 mesiacov. Čo zázračné ste urobili, že ste ho prebrali? Skúšame bazálnu stimuláciu, cvičíme Vojtovu metódu, masírujeme, pripomíname známe veci, bojujeme s infekciami, prosím poraďte ako ďalej. Každá informácia môže mať cenu života. Ďakujem.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jarmila Cardosová
21. února 2012
Dobrý deň, obraciam sa na Vás s prosbou. Mám 25 roč.brata, ktorý pred polrokom utrpel vážne zranenia pri nehode na motorke a ostal v bdelej kóme - apalický syndróm. Zatiaľ je v sanatóriu, sme pri ňom aj my - rodina - denne. Rada by som sa porozprávala s Vami o všetkých Vašich skúsenostiach. Trápi nás veľa otázok. Jedna z nich aj napr. nadmerné potenie. Ako by som sa mohla s Vami skontaktovať?
Ďakujem veľmi pekne. S pozdravom Cardosová

In reply to by Anonym (neověřeno)

Renata
2. prosince 2012
Dobrý den ,můj bývalý přítel prodělal mozkovou mrtvici a nyní má apalický snydrom. je mu 22 let a trva to měsíc..mohla bych vás zkontaktovat s jeho maminkou??

In reply to by Anonym (neověřeno)

Petra
22. února 2013
Dobrý den, hrozně bych Vás chtěla poprosit a zkušenosti, jak jste zvládala pečovat o syna po autonehodě? zažívám stejný případ. Moc prosím o kontakt, děkuji.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hana Bízová
  (kontaktovat autora příběhu)
4. června 2014
Dobrý den Dano, ráda bych se s Vámi zkontaktovala a požádala o Vaše zkušenosti s péči o syna.
Před půlrokem měl můj syn autonehodu a utrpěl těžké poranění mozku. Chtějí ho z nemocnice převést na LDN. Ale syn posledních 14dni vykazuje značné pokroky na požádání mrkne, vyplázne jazyk, otočí hlavu, uvolní ruce, hybe prsty, usmívá se a fixuje pohledem i sám sebe v zrcadle. Podle některých lékařů je to pořád koma vigile a že je to pouze vegetativní.
Ráda bych si syna vzala domů. Proto bych byla moc vděčná za Vaše zkušenosti jak nejlépe pečovat o syna.
Děkuji Hana Bízová

In reply to by Anonym (neověřeno)

Eva
4. července 2015
Prosím, ozvěte se mi.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Anna Radova
  (kontaktovat autora příběhu)
31. května 2020
Dobry den pani Dano
Mam manzela 3 mes. V apalickem stavu. Za rady a zkusenosti bych byla moc vdecna. Napiseme si? Moc dekuji Anna

In reply to by Anonym (neověřeno)

Barbora Bretzová
10. listopadu 2012
Ahoj volám sa Barbora, rada by som sa ťa chcela opýtať či nemáš nejaké zdroje odkial si čerpala najme teoretickú časť pri svoejj práci. Mám na mysli nejaké odborné knihy, al časopisy, pretože túto prácu by soms si chcela vybrať (kedže mám tu možnosť) ako svoju záverečnu bakalarsku prácu. Ak budeš taka láskava a odpovieš mi budem ti za to veľmi povďačná
Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
16. července 2010
Dobrý den,mám 7 letou dceru,která prodělala před rokem a půl zástavu srdíčka a její diagnóza je Apalický syndrom.Mám ji už rok doma a můžu říct,že udělala od začátku velký pokrok.Nikdo není schopen nám říct,jak dlouho v tomto stavu může žít,ale četla jsem o tom,že pokud nepřijde nějaká infekce nebo zápal plic,tak to může být i 20 let a více.
silvia Straková
  (kontaktovat autora příběhu)
26. května 2010
Dobry den som v situacii kedy je moj otec po uraze - ma apalicky syndrom....chcela som sa niekoho opytat ci by mi vedel poradit ci taky ludia preziju alebo ako mam s nim komunikovat??prosim o hociaku radu na moj uvedeny mail. dakujem vam velmi pekne

In reply to by Anonym (neověřeno)

Lucie
  (kontaktovat autora příběhu)
8. července 2010
Dobrý den paní Straková,
člověk z mých nejbližších žije již dva roky s apalickým syndromem. Pokud byste potřebovala nějaké informace, které můžu předat, můžete se ozvat na můj email.
Kristina
  (kontaktovat autora příběhu)
24. června 2009
Dobrý den.
Studuji posledním rokem fakultu v Českých Budějovicích. Mám diplomovou práci na téma "Efektivnost spolupráce rodiny a zdravotnického personálu o apalického pacienta".
Ráda bych požádala rodiny, příbuzné...Zda by byli ochotní mi říci zkušenosti, pocity, vnímání- péče a samozřejmě i přístupu k Vám a k nemocnému.
Velice by mi tyto informace pomohly. Informace bych zpracovala a snažila se navrhnout, využítí různých možností ke zkvalitnění dosavadní péče a spokojenosti všem :o).
Děkuji Kristin  

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
11. září 2009
Dobry den,jsem zdravotni sestra a uz 4rokem pecuji v Rakousku o pana po uraze hlavy s Apalickym syndromem,rada vam odpovim na nejake otazky pokud budete mit zajem. muj meil - tom.berry@seznam.cz

In reply to by Anonym (neověřeno)

jarka
13. prosince 2009
Dbrý den,odepisuji na Váš email ohledně péče s apalickým syndromem.Muj manžel je pul roku s touto diagnozou v nemocnici a musíme řešt další péči o něj je mu 44roku a já musím chodit do práce nebot jsem zustala sama oba synové studují.Lékaři jsou skoupí na prognozu nemoci.Prosim o nějaké informace jak pracovat a rozvíjet činnost mozku u takových pacientu popřípadě odborníky kteří se zabývají touto diagnozou.Děkuji za odpověd Jarka T.

In reply to by Anonym (neověřeno)

mirka
  (kontaktovat autora příběhu)
23. září 2010
dobrý den prosím o zaslání informací o pacientech s apalickým syndromem.omlouvám se jestli se zeptám hloupě ale moc toho nevím.chci se zeptat jestli tito pacienti vnímají.jestli cítí bolest,slyší nás,jestli mají vůbec nějakou šanci na návrat do normálního života.říká se,že dětský pacienti mají větší šanci... vím,že by jste musela vidět lékařské zprávy a vše kolem ale když malý 3letý chlapec zkolaboval a lékaři ho 35minut resuscitovali a teď má apalický syndrom-sám dýchá-má nějakou šanci alespoň "vnímat a komunikova"? děkuji za odpověď

In reply to by Anonym (neověřeno)

Kristina
  (kontaktovat autora příběhu)
14. listopadu 2009
Práci stále píšu... Snažím se o zlepšení ošetřovatelské péče za spolupráce s rodinou. Každý pacient má právo na důstojnost, respekt a zprostředkování jeho potřeb včetně špičkové péče. Zatím moc děkuju Kristin