Tento článek je součástí seriálu Důstojné umírání

Nejčastější mýty o paliativní péči

Význam paliativní medicíny se v posledních letech stále více dostává do povědomí širší veřejnosti. Přesto se i dnes stále můžeme setkat s různými nepřesnými informacemi, které kolem paliativní péče kolují. Podívejme se na ty nejčastější z nich.

Paliativní péče je jen pro ty, jež se blíží ke konci svého života a neprobíhá u nich již žádná léčba

Je pravda, že paliativní péče si zakládá spíše na tom, aby byl život pacienta co možná nejkvalitněji prožitý, než na tom, aby byl za každou cenu uměle prodlužovaný. To ovšem neznamená, že pacienti nemohou dostávat jak klasickou nemocniční, tak paliativní léčbu. V ideálním případě se totiž tyto dva světy doplňují. Lékař doporučí pacientovi kontaktovat specialistu paliativní péče, protože ví, že je to pro něj dobré řešení. To ovšem neznamená, že by se ho tím vzdával. Dnes již existují studie, které dokládají, že pacienti v paliativní péči žijí buď stejně dlouho, nebo spíše ještě déle, než pacienti, kteří zůstanou jen u péče standardní.

Lékaři už mi nemají co nabídnout a neexistuje pro mě již žádná naděje

I když už není naděje na to, že se vážně nemocný člověk ze své nemoci vyléčí, neznamená to, že naděje neexistuje vůbec. Pouze se nesoustřeďuje na léčbu, ale na to, aby svůj zbývající čas člověk prožil co nejlépe. To neznamená, že by pacientovi přestala být poskytována zdravotní péče, kterou potřebuje. Neslouží ovšem k tomu, aby pacienta uzdravila, ale aby mu pomohla strávit zbytek svého života v co nejdůstojnějších podmínkách. Existuje mnoho benefitů, které paliativní péče může nabídnout. Jedna pacientka Cesty domů popsala své zkušenosti s paliativní péčí následovně: „Díky lékům ustaly fyzické potíže, netrápila jsem se pochybnostmi, jestli jsem se rozhodla dobře, odpadly i ty úmorné cesty do nemocnice. Už jenom to, že člověk může být doma, že doktor nekouká na hodinky, když se na něco potřebujete zeptat, že vám všechno vysvětlí, všechno zařídí… to je opravdu tak jiný přístup a velká úleva.“

Paliativní péče jen urychluje smrt, už nebudu dostávat žádnou léčbu

Smyslem paliativní péče není to, aby člověk pouze nějak dožil a zemřel. Jde o přesný opak. Jejím hlavním úkolem je zajistit co největší komfort jak pro umírajícího, tak pro jeho blízké. Když už nemocnému člověku nezbývá mnoho času, jde právě o to, aby tento čas strávil co nejkvalitněji. Bez bolesti a v přítomnosti svých blízkých. Mluvíme-li o „důstojném umírání“, máme na mysli právě toto. Paliativní péče je péči velmi aktivní. Nemocným mohou být předepisovány léky proti bolesti, proti dušnosti, proti zvracení. Lékaři – paliatři mohou doporučit paliativní ozáření bolestivých kostních metastáz nebo fyzioterapii a tak dále. Nejde tedy o to, že by pacient dostával méně péče, ale o to, že dostává více přiměřené a vhodné péče.

Když přijmu paliativní péči, musím se vzdát lékařů, kteří se o mě doteď starali

Své dosavadní lékaře si samozřejmě můžete ponechat. Specialisté paliativní péče s nimi mohou situaci kdykoliv konzultovat. Přijmutí do paliativní péče rozhodně neznamená, že byste se museli vzdát svého lékaře. Naopak vzájemná spolupráce je ku prospěchu pacienta.

Paliativní péče je to samé co hospicová péče

Paliativní péče je široký pojem, kterým se označuje péče o těžce nemocné pacienty. Spadá sem jak péče zdravotní, tak nezdravotní – sociální, duchovní, psychická. Paliativní péči může dostávat pacient s životní prognózou v řádu let. Hospicová péče je péčí o umírající pacienty, obvykle o ty, jejichž prognózu lékaři odhadují na 612 měsíců.

Bolest je nutnou součástí umírání

Nemusí tomu tak být. Dnes již existuje mnoho způsobů, jak se dá bolest co nejvíce eliminovat a ani pacienti v terminální fázi tak nemusí zbytečně trpět. Bolest již dávno není něčím, čeho by bylo nutné se obávát.

Paliativní péče pomůže jen od bolesti a fyzických obtíží

Paliativní péče nabízí komplexní péči. Ať už jde o problémy fyzického či psychického rázu. V paliativním týmu jsou jak lékaři a sestry, tak psychologové, odlehčovací asistentky i dobrovolníci, kteří za rodinou docházejí a snaží se jí situaci co nejvíce usnadnit. Paliativní péče tak nestojí pouze na jedné konkrétní věci, jde o celkový přístup k pacientovi a jeho potřebám.

Paliativní péče je jen pro staré lidi nebo ty, kteří mají rakovinu

I když počet pacientů s onkologickými oněmocněními převyšuje ty ostatní, neznamená to, že by tu paliativní péče byla pouze pro ně. Stejně jako není paliativní péče omezena jedním typem onemocnění, není omezena ani věkem. Mnoho lidí neví, že paliativní péče je tu i pro dětské pacienty. Cesta domů měla v minulém roce ve své péči 6 dětských pacientů, kteří se nacházeli v konečné fázi nevyléčitelné nemoci a jejichž rodiny si přály o ně pečovat doma.

Paliativní péče je poskytována jen v nemocnicích

Paliativní péče je poskytována kdekoliv, kde si pacient přeje být. Pokud si nemocný a jeho rodina přeje zůstat doma, existují mobilní hospice, jako je právě Cesta domů, které mu jsou schopné poskytnout všechnu potřebnou péči v domácím prostředí.

Měli bychom za každou cenu ochránit děti, aby se smrtí vůbec nepřišly do kontaktu

Smrt je přirozenou součástí života. Samozřejmě záleží na věku dítěte a způsobu, kterým mu smrt vysvětlíme, ale chápat umírání a smrt jako tabu ničemu neprospěje. Děti stejně jako dospělí potřebují čas a prostor pro to, aby se se smrtí dokázaly vyrovnat. Nehledě na to, že sama možnost rozloučit se s člověkem, který umírá, je neocenitelné pro jejich budoucí život – pro to, aby se smrt naučily vnímat jako něco přirozeného. Existuje mnoho knih pro děti a mladistvé, které se tímto tématem zabývají a jsou dobrým pomocníkem a rádcem. Hravou formou vypovídají o věcech spojených se smrtí tak, že se děti nelekají, a zároveň tématu samotnému není upřena důstojnost a vážnost. Nakladatelství Cesta domů letos vydalo hned několik takových knih – například Když dinosaurům někdo umře, O smrti smrťoucí či Slon v pokoji.

Autor/ka článku:
Jakub Peřina