Ústavní péče
Pokud z důvodu ošetřovatelské náročnosti či nedostupnosti ošetřovatelských služeb není možný pobyt v domácím prostředí, nastupuje péče ústavní.
Ve chvílích, kdy docházejí síly a péče o nemocného doma již není možná nebo je potřeba alespoň na čas si oddychnout, je možné využít péče v lůžkových hospicích. Kromě nemocničního ošetřování a hospicových pobytů existují také možnosti dlouhodobého ústavního ošetřování v rámci tzv. následné péče ve specializovaných léčebných ústavech či v léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN).
Pokud jsou v místě bydliště kapacity těchto zařízení nedostatečné, bývají nemocným nabízeny pobyty ve vzdálených regionech. Pokud by tím byl narušen kontakt s rodinou a s blízkými osobami, nemusí nemocný s umístěním ve vzdáleném zařízení souhlasit. Má právo na ošetřování ve svém přirozeném prostředí.
Pokud byste nezískali uspokojivou pomoc a uspokojivé informace o ošetřovatelských službách u svého praktického či ošetřujícího lékaře, obraťte se v záležitostech paliativních postupů na hospicová zařízení nebo na zdravotního radu v místě svého bydliště. Využít můžete také webové stránky www.prvnikrok.cz.
Nemocný v ústavní péči
Pokud je nemocný umístěn v nemocnici nebo ústavu, běžnou každodenní péči obstarává personál onoho zařízení. Jde zejména o naplňování fyziologických potřeb, tedy o péči o tělo (příjem potravy a tekutin, vyprazdňování, podávání léků, polohování, hygiena…). Tato péče je poskytována v nemocnici, v sociálním zařízení i v hospici. Rozdíl je v tom, že pobyt v nemocnici je bezplatný, tj. je hrazen zdravotní pojišťovnou, zatímco na pobyt v hospicích a v sociálních zařízeních si pacient doplácí.
V nemocnici je také zajištěn přísun potřebných léků a pomůcek, ne tak v sociálním zařízení. Tady je potřeba sledovat stav zásob léků a pomůcek, a pokud docházejí, rodina zajistí u obvodního lékaře jejich předepsání, vyzvedne je v lékárně či zdravotních potřebách a doručí do zařízení. Nemocný tedy dostává péči o tělo. Čeho se mu však většinou nedostává, je soukromí, respekt, pocit bezpečí a pocit sounáležitosti. Zde je právě prostor pro rodinu a přátele.
Návštěvy nemocných
Bohužel ještě i dnes existují zdravotnická zařízení, kde stále platí někdejší „NÁVŠTĚVY středa 16 – 17, neděle 15 – 17”. V 2. bodě Etického kodexu práv pacienta můžeme číst: „Pacient má při hospitalizaci právo denně se stýkat se členy své rodiny či přáteli…” (viz Etický kodex práv pacienta). Ve většině nemocnic můžeme navštěvovat nemocného denně odpoledne, po dohodě s personálem i mimo tento čas. V hospicích je možnost trávit s nemocným celých 24 hodin denně. V hospici je též běžné, že si nemocný vyzdobí pokoj podle svých přání a zvyklostí, aby co nejvíce připomínal domov (fotografie, obrázky…).
Co nosíme na návštěvy do nemocnic?
Většinou bonboniéru, různé pamlsky, džusy, květiny. Jako člen rodiny pak můžete zaznamenat hromadící se bonboniéry v nočním stolku nemocného a kvanta nápojů v okolí lůžka. Tady si dobře uvědomíme, že to, co nemocnému chybí, opravdu není jídlo a pití. Na konci života se potřeba jídla většinou zmenšuje a zmenšuje, až zcela vymizí, objevuje se nechutenství či rozličné chutě, které se však velmi často mění. Proto přineseme nemocnému cokoliv, na co má chuť, bez ohledu na dřívější diety. Jídla přineseme jen malé množství – může se jednat jen o dvě, tři sousta, která nemocný přijme, nebo nenosíme nic a zařídíme se podle aktuálního stavu a chutí. Květiny v přiměřeném množství mohou zvelebit prostředí a potěšit nejen nemocného.
Jak často za nemocným?
Jak jen to jde. V potaz je třeba brát situaci, možnosti a schopnosti pečujícího. Někdo zajde na návštěvu denně třeba jen na chvilku, někdo přijde jen jednou či dvakrát týdně, ale vyhradí si na návštěvu hodinu či déle, v klidu se u nemocného posadí a pobudou spolu. Jak se zachovám u nemocného blízkého? Mohu přinést fotografie, mohu vyprávět o sobě a dalších členech rodiny, mohu si nechat vyprávět od nemocného… i jen mlčet, držet jej za ruku a být s ním. Je možné také převzít část péče a nemocného nakrmit, umýt, učesat, natřít tělo krémem, převléci… V klidu, důkladně, s láskou. Když je příznivé počasí a okolnosti to dovolují, mohu vzít nemocného na vozíku ven. (Buď mám vlastní vozík, nebo bývá k zapůjčení přímo v ústavu.) Vydáme se na procházku parkem nebo do kavárny na kávu, zkrátka uděláme si společně pohodu. Z maličkostí a společně prožitých chvil může nemocný dlouho čerpat sílu v nemoci a odloučení od rodiny. Vícečetná rodina se domluví na termínech návštěv, aby nechodili všichni najednou.