Zemřel mi náhle tatínek, strašně mi chybí. Jak dál fungovat?

Odpověď na dotaz ze dne 28. února 2020 zobrazit původní dotaz
Dobry večer, před 2mesici mi náhle zemřel tatinek. Den pred tim jsem byla u nej na navštěvě, nebylo mu dobře, rikal ze nastydl a ze zitra bude lip. Mam strasne vycitky, beru si to za vinu, ze jsem ho neodvezla k lekari,nejak mu nepomohla a dopadlo to tak jak to dopadlo. Rano mi volal bratr, ze je tatinek mrtvy umrel doma ve spanku...pricina umrti byla voda na plicich. Je mi hrozne v hlave same proc, kdyby. Umrela moje pulka a den ode dne je mi hur a hur,strasne mi chybi uz nikdy to nebude takove....ani jsem se nestacila s nim poradne rozloucit ,tolik bych mu toho chtela rict.. Mam deti,ktere me drzi, ale od manzela, cloveka nejblizsiho bohuzel podporu nemam v teto nejtezsi chvili. Nejradeji bych nekam utekla, nechce se mi zit... Otec byl pro me vzor,podpora meli jsme spolu velmi blizky vztah. Ten mam i s mamkou,ale s tou je to trochu jine. Vubec nevim jak fungovat.
Andrea

Dobrý den,

chápu, že nyní prožíváte velkou ztrátu, obzvlášť když jste s tatínkem měla tak blízký vztah. Možná máte dojem, že Vám ani Vaši blízcí nemohou porozumět, když Vás manžel teď nepodporuje a s mamkou je to jiné než s tátou. O to je to možná těžší.

Také rozumím tomu, že si kladete otázky, zda jste nemohla postupovat lépe a vyčítáte si, co jste všechno neudělala. Vůbec si nemyslím, že jste něco udělala špatně, ale vím, že zpětně Vás to může napadat, protože už máte jiné informace a vidíte situaci jinak. Že má tatínek vodu na plicích jste opravdu nemohla vědět a je normální nastydlého člověka nechat odpočívat.

Je škoda, že jste se nestihli rozloučit. Možná i tak by bylo dobré vyslovit to, co byste mu ráda řekla. Mohlo by být třeba užitečné, kdybyste to sdílela se svými dětmi, které Vás drží. Pokud jim povíte, co byste chtěla říct svému tatínkovi, můžete tak posloužit všem. Sdělení o lásce k němu může být pro Vás úlevné a svým dětem tak předáte to, co bylo na jejich dědečkovi důležité. Je to ale jen jedna z možností. Někdy lidé své zprávy či sdělení zemřelému píšou do dopisu, který pak uloží na jeho oblíbené místo či hrob, jiní mu to chodí sdělit o samotě někam, kde mohou rozjímat a mají tak možnost představit si milovaného zemřelého tak, jak potřebují. Není to stejné, jako říci to opravdu tomu člověku v době jeho života, ale je to důležité vyjádření citů, protože vztah k blízkému člověku máme i po jeho smrti.

Také bych Vám doporučila, abyste si nyní dopřála nějaký klidný čas, sama nebo s lidmi, kteří Vám rozumí. Pocitu, že byste nejraději někam utekla nebo že se Vám s tak velkou ztrátou nechce žít, je třeba věnovat pozornost. Přišla jste náhle o jednoho z nejbližších lidí a je pochopitelné, že nemáte vždy sílu s tímto vědomím být. Jestli je to možné, dopřejte si co nejvíce odpočinku a laskavostí. Svět bez tatínka určitě není tak naplněný, ale nemusí být strohý nebo stresový. Nejde o to nežít, ale naučit se být tu s prázdnotou po tatínkovi, postupně ji zaplnit vzpomínkami a odkazem, který si po tak milovaném člověku nesete. To chce ovšem klid a čas. I když tomu třeba nebude někdo okolo Vás rozumět, je vhodné truchlit a věnovat čas těžkým pocitům, které máte. Je to cesta k tomu, aby Vám postupně mohlo být lépe.

Kdybyste měla dojem, že potřebujete podporu v tomto náročném období a nemůžete ji najít ve svém okolí, můžete se obrátit na některého z poradců pro pozůstalé, který by Vám mohl pomoci najít způsob, jak to zvládnout.

Zuzana Vondřichová