Teta má rakovinu v posledním stádiu, prognóza je max. měsíce. Jak s ní mluvit o jejím stavu, když plánuje léto?

Odpověď na dotaz ze dne 12. března 2021 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, mojí tetě byla diagnostikována rakovina v posledním stádiu, zbývá jí nanejvýš pár měsíců. Nyní je na paliativním oddělení. Téměř denně si voláme. Vždy když se jí zeptám na její zdravotní stav, tak rychle stočí rozhovor na jiné téma nebo to jinak zamluví. Naopak velice často mluví o tom, jak se těší na léto, že až se rozvolní covidová opatření, že společně půjdeme na nějaký výlet, snad i do divadla či koncert a tak podobně. Přitom je jasné, že v podstatě není šance, aby se dožila léta. I nyní jí jen vyjít na chodbu před pokoj dělá problém (natož jít na nějaký výlet). Nevím, jak s ní mám mluvit. Dělá mi problém plánovat společné léto, když vím, že žádné nebude. A vůbec nerozumím tomu, proč o tom vůbec mluví ona, vždyť si musí být vědoma toho, že je to nereálné. Děkuji za odpověď Katka
Katka

Dobrý den, paní Katko.

Vážím si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Píšete o Vaší tetě, která je v terminálním stádiu rakoviny, ale mluví a plánuje, jako by se jí blízkost smrti nijak netýkala. Vy sama naopak si uvědomujete, jak je smrt blízko. Vážím si toho, že jste s tetou stále v kontaktu a hledáte způsob, jak se jí přiblížit. A také oceňuji, že se nestydíte zeptat, když si nejste jistá.

Ptáte se, jak s tetou mluvit, když ona blízkost smrti popírá. Začnu svou odpověď trochu výkladem. Když se my sami nebo někdo z našich drahých dozvíme diagnózu smrtelné nemoci, reagujeme na to zpravidla v jakýchsi etapách, fázích. Nejspíš jste o tom už slyšela. První z nich je popření – člověk má dojem, že tohle není možné, že se to netýká jeho, že nesprávná diagnóza… Tato etapa bývá u každého jinak dlouhá a nedá se urychlit nebo zkrátit. Není vzácné, že nemocný člověk prochází nějakým obdobím, ale jeho blízcí jsou ve zcela jiné fázi. Je pak těžší být si vzájemně nablízku. Zdá se, že toto se stalo právě Vám s tetou. Jako byste se úplně míjely – Vy přemýšlíte o její nemoci, smrti a věcech s tím spojených, možná byste i ráda podala pomocnou ruku nebo tetu podpořila na duši, ale ona ještě prochází etapou popření.

Jak se tedy k tetě chovat? Doporučuji respektovat, v jaké fázi smíření se smrtí se právě nachází. Respektovat, že ona ještě potřebuje plánovat a těšit se, že pro její duši je to zatím důležité… Nemusíte se obávat, že tím nějak uškodíte; velmi pravděpodobně teta sama časem přejde do další etapy smiřování se svou smrtí.

Jak konkrétně na to jít? Pokud teta odmítá mluvit o zdravotním stavu, nechte to být. Nemyslím si, že má cenu někoho do takových hovorů nutit nebo mu něco vymlouvat – možná byste zbytečně mezi Vás stavěla hráz. Zkuste si předem připravit seznam témat, která jsou přijatelná pro obě z Vás. Např. se můžete tety ptát, jak vlastně žije, co čte, jak vychází s ostatními v nemocnici… Můžete jí vyprávět, jak Vám se žije, co řešíte, co byste jí ráda řekla v běžném rozhovoru. Možná teta potřebuje cítit, že není „čekatelkou na smrt“, ale živým člověkem, s kterým si ráda „jen tak“ popovídáte.

Pokud je pro Vás tetino plánování výletů skutečně nepřijatelné, zkuste jí to říct. Nemusíte se odkazovat přímo na její nemoc, ale třeba obecněji na to, že je pro Vás zatím těžké plánovat, když nikdo nevíme, co v létě bude. Věřím, že obě dokážete respektovat, o čem ta druhá nechce hovořit, a že se Váš vztah prohloubí.

Paní Katko, předpokládám, že chcete dobře společně využít zbývající chvíle, které tetě na tomto světě zbývají. Nezapomínejte proto ale na sebe a na Váš „normální“ život. Dopřejte si hezké a příjemné chvilky, když to bude možné. Věnujte se dál svým koníčkům a zálibám. Kromě toho, že načerpáte pozitivní dojmy, naberete tak i sílu, abyste unesla tíhu období, která Vás čekají.

Vážená paní Katko, moc Vaší tetě přeju, aby dobře prošla cestu, která ji na tomto světě čeká, a jednou aby odešla v pokoji a smíření. A Vám přeju, aby se Váš vzájemný vztah prohloubil a abyste směla čerpat z Vaší vzájemné blízkosti.

Budu Vám oběma držet palce.

Petra Hálková