Tchyni diagnostikovali zhoubný nádor v posledním stádiu, je sama doma, nechce jít jinam a odmítá jakoukoliv pomoc. Nevíme si s tím rady.

Odpověď na dotaz ze dne 23. října 2011 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám tchyni, které byl před čtyřmi týdny diagnostikován zhoubný nádor jícnu a žaludku. Bohužel není možná žádná léčba. Tchyně byla v součastnosti propuštěna do domácí péče a právě v tomhle potřebuji poradit. Je jí 52 let a žije sama. Od nás však odmítá jakoukoliv pomoc a trvá na tom, že do LDN nepůjde a nic nepotřebuje. Naši nabídku, aby šla k nám odmítla. Žijeme od ní zhruba 50 km. Její syn chce její přání respektovat a odmítá udělat cokoliv co by ona nechtěla, aby ji ještě více neublížil. Já však mám jiný názor. Jsem zdravotník a viděla jsem již lidi umírat. Myslím si, že by v posledním období svého života lidé měli být obklopení svými blízkými a jejich láskou. Nechat ji tam samotnou mi nepřijde správné a proto mezi námi doma vznikají problémy. Manžel je zoufalý a já mu nedokáži pomoc a svým názorem mu jen ubližuji. Prosím o radu. Děkuji za Vaši odpověď a přeji hezký den. Jitka
Jitka

Vážená paní Jitko,

je opravdu těžké „správně“ rozhodnout, zvlášť, snažíme-li se správně rozhodnout o druhém člověku. Naprosto chápu Váš postoj, máte své zkušenosti a ráda byste pomohla. Proti tomu ale stojí realita – alespoň prozatímní: přání Vaší tchyně a podpora jejího syna.

Je těžké někomu proti jeho vůli pomáhat – respektive to vlastně moc nejde. Pomoc můžeme jen nabízet, třeba opakovaně, můžeme se i ptát, zda nás tím odmítající nechce chránit a tzv. „neobtěžovat“, můžeme o tom mluvit, třeba že v tom případě „chceme být obtěžováni“…

Co také můžeme, je snažit se druhému porozumět a pochopit jeho motivaci. Třeba i o tom opakovně mluvit – že se snažím pochopit a respektuji, přesto však svou nabídku chci opakovat a myslím ji teď i do budoucnosti.

Je možné, že se situace u Vás mezitím změnila, nebo se změní v nějakém čase. Je jistě důležité – jak sama píšete – aby byl člověk obklopen láskou svých blízkých, a to znamená také respektem a soudržností, vzájemnou podporou. Jistě se i Váš manžel musí vyrovnávat s nastalou situací, jde o jeho matku.

Možná je také potřeba vyčkat nějaký čas, až si Vaše tchyně sama ověří, jaké jsou ještě její síly. V určité chvíli už pravděpodobně pomoc bude potřebovat – ale je její právo o té chvíli rozhodnout.

Je také představitelné, že Vaše tchyně (ale i Váš manžel) musí zprávu o diagnóze a prognóze teprve strávit, zatím nechce nic měnit, jako kdyby se nic nestalo. Takový čas většinou potřebujeme na koncentraci sil, abychom se mohli tomu, co nás čeká, postavit.

Je jasné, že myslíte na dobro své tchyně – jen asi musíte chvíli počkat, až ona sama bude schopna Vaši péči přijmout.

Milá paní Jitko, přeju Vám i celé Vaší rodině, abyste našli společné řešení, které přinese Vám všem klidný a láskyplný čas, který ještě můžete užít.

Ilona Peňásová