Tátova a dědova smrt na mně zanechala stopu, cítím se osaměle, úzkostně a sama. Může to souviset?

Odpověď na dotaz ze dne 19. října 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, před 6 lety tragicky zahynul můj otec, když se utopil (já ho tedy vídala velmi zřídka, rodiče se rozvedli), přesto mě událost dost poznamenala psychicky. Následně zemřel můj dědeček na Alzheimerovu chorobu (bylo to dost strašné, umíral v LDN, měl záchvaty halucinací apod.) a prosil mě v jedné světlejší chvíli o možnost sebevraždy (chtěl sehnat léky), což jsem pochopitelně odmítla, nicméně to mi na psychice nepřidalo... Bohužel moje rodinné zázemí za moc nestojí, bratr žije v USA, s matkou mám taková napjaté vztahy (velmi tvrdá výchova bez pochval a podpory). Problém je, že díky tomu i teď, ve svých 35letech trpím nadměrnou sebekritikou, sebekontrolou, nedokáži vyjádřit emoce (stydím se třeba brečet před někým, aby si nemyslel, že jsme hysterka apod.). Poslední dobou na mě začíná dopadat smutek ze situace jaké je, také ze samoty (nemám přítele), děsím se lockdownu a sociální izolace... Horší je, že občas na mě jdou jakési úzkosti (sedím v práci u PC a najednou mám nepříjemný pocit, jakože strach, že se něco stane a nevím co...). Může být příčina v tom, co jsem zažila? Dá se to tím vysvětlit? U psychoterapii uvažuji, ale teď je to bohužel komplikované (hodně terapeutů dělá pouze online). Děkuji moc za vše co děláte! Jste skvělý!!!
Naďa

Dobrý den, Naďo,

Děkujeme Vám za ocenění.
Vaše potíže se dají vysvětlit z mnoha úhlů pohledu. Nepochybuji o tom, že mohou souviset s Vašimi těžkými zážitky, způsobem výchovy v dětství, vztahy s blízkými lidmi, nakládání se sebou a samozřejmě i se současnou situací, která v lidech vyvolává úzkost i bez toho, co jsem uvedla předtím. Jako psychoterapeut bych přemýšlela hlavně o tom, jak jste se k sobě naučila chovat, jakou máte nyní podporu pro zvládání stresu a úzkostí a nad ztrátami, které Vás v životě potkaly.

Nevím ale, jestli je důležité vysvětlení, z čeho to máte. Napadá mě, že je důležité, co by Vám pomohlo, jak tím vším projít a jak získat potřebnou podporu pro další kroky. Píšete hodně o své osamělosti a mě to vede k tomu, abych Vás podpořila k hledání odborné pomoci. Psychoterapie by pro Vás mohla být opravdu vhodná – poskytla by Vám čas na zpracování traumatických zážitků, podpořila by Vás a pomohla by Vám najít cestu, jak zvládnout současnou situaci.

Vím, že je obtížné hledat nyní psychoterapeuta. Ale není to nemožné. Někteří psychoterapeuti pracují stále prezenčně a navíc online terapie nemusí znamenat menší kvalitu. Prezenční terapie působí vztahově bezpečnějším a osobnějším dojmem, lépe se vytváří společný prostor, online terapie je bezpečná z hlediska onemocnění, dovoluje setkávat se z různých míst (tedy terapeut nemusí být z Vašeho místa bydliště či zaměstnání) a je vhodnou alternativou k osobním setkáním. Jde spíš o to najít terapeuta, který Vám bude vyhovovat. Myslím, že můžete zkusit hledat a pak s psychoterapeutem domlouvat podmínky spolupráce, které budete schopná akceptovat.

Opravdu je podstatné hledat, co s obtížemi dělat a mít pro to podporu, než o samotě rozmýšlet, kde vznikly.

Přeji Vám hodně sil,

Zuzana Vondřichová