Tatínkovo onemocnění je aktuálně v remisi. Co máme očekávat?

Odpověď na dotaz ze dne 21. září 2019 zobrazit původní dotaz
Dobry den. Nedavno jsem na tyto stranky pokladala dotaz ohledne tatinka. Pani doktorce za zodpovezeni moc dekuji. Presto si dovolim polozit jeste jeden. Tatinek, malobunecny karcinom plic T4N3M1c. Meta v jatrech a mozku. Po 3 serii chemo a 10 ozarenich mozku bohuzel zapal plic. Nyni pobyval 10 dnu v nemocnici, udelala se kompletni vysetreni-meta na mozku momentalne nevykazuji zadne zmeny (bez metastaz). Jatra-ustup nadoru. Plice-ustup nadoru. Celkove popsana remise. Kosti v poradku. Probehla 4 kura chema. Tatinek ma neuropatii a je hrozne slaby, pouziva berle, musime pomoci s oblekanim. Bolesti nema, je silne depresivni. Vime, ze situace i pres aktualni remisi je zla. Presto prosim o info, jak se stav muze vyvijet, kdy nador opet zacne rust. Pouziva se lecba 2 linie? Za 14 dnu by mela (podle klin.stavu) probehnout 5 serie chemoterapie. S rodici nebydlim, tatinka jsem vsude doprovazela ja (rodice bydli mimo mesto, kde lecba probiha). Sama jsem na PN. Nevim, co delat, jak pomoci. Potrebuji se vratit do prace, jinak o ni prijdu. Ale svedomi mi neda se nepostarat. Moc Vas prosim o nastineni situace, jak to muze byt dal. Jsem si vedoma, ze jistotu mi nikdo neda, ale prece...ja od lekaru zadne info nedostala, prestoze jsem je malem na kolenou prosila. Mam strach, ze uz se sama zhroutim. Jsem v koncich jak psychicky, tak fyzicky. Zbytek rodiny odmita realitu, zjistovala jsem predbezne mob.hospic i luzkovy...nakonec mam pocit (po vsem tom starani a zarizovani), ze mne maji za zle, ze potrebuji nejake informace k tomu, abych sama resila svoje problemy a navrat do prace. Uz nemuzu, nemam se komu sverit, uz me napadla i linka duvery. Moc dekuji za pripadnou reakci a alespon orientacni odpoved, co cekat nyni, kdyz je tatinek v celkove remisi. Opravdu nevim kudy kam. S uctou a velkym vdekem za tyto stranky. Pavla
Pavla

Dobrý den, Pavlo,

Váš tatínek podstupuje léčbu malobuněčného karcinomu plic s metastatickým postižením mozku a jater. Podstoupil ozařování a 4 cykly chemoterapie. Dle nálezu došlo po této léčbě k remisi onemocnění, tedy ústupu rozsahu ložisek v mozku i játrech. Stav tatínka je však stále nepříznivý, zhoršuje se jeho soběstačnost a potřebuje vaši pomoc. Situace je pro Vás velmi náročná, protože jste pod velkým tlakem, kdy chcete být tatínkovi nápomocná, ale musíte se vrátit do práce a řešit svou vlastní situaci. Rodina Vám není oporou, máte pocit, že Vám spíše vyčítají, že nemáte dostatečnou kapacitu o tatínka pečovat a že zjišťujete jiné možnosti, kdo by s péčí mohl pomoci. Jste na konci sil a nevíte, na koho se obrátit o podporu, radu či pomoc.

Vaše psaní působí velmi naléhavě. Máte pravdu v tom, že přesnou informaci, kdy se tatínkův stav může opět zhoršit a kolik času může mít před sebou, Vám nikdo nedá. Zcela rozumím, že takové informace potřebujete, abyste dokázala naplánovat, jak můžete být tatínkovi k dispozici a rozhodně to není nic, co by bylo možno Vám vyčítat. Další průběh nemoci se dá odhadnout podle toho, zda se onkologové rozhodnou podat další chemoterapii. Nedělají to totiž v situaci, kdy nelze očekávat alespoň další zpomalení průběhu nemoci. Pokud nebude další léčba indikována, tak ke zhoršení může dojít v průběhu příštích týdnů. Ne proto, že by byla odepřena léčba, ale proto, že když nebude indikovaná, znamená to, že je rozsah onemocnění velmi pokročilý a léčba by jen více ublížila. Stav Vašeho tatínka je jistě velmi křehký, ale zda bude ke zhoršování docházet v rozmezí týdnů, či měsíců, Vám nikdo neřekne. Mnoho měsíců to však zřejmě nebude.

To, co považuji za důležité je, abyste věděla, že Vy sama můžete skutečně jen to, co můžete. Je jisté, že máte velkou touhu a odhodlání postarat se o tatínka do nejmenšího detailu, ale jsou věci, které nejde změnit i při sebevětším úsilí. Jsme lidé a nikdo z nás není všemohoucí. Jediné, co člověk zmůže je, že se přizpůsobí realitě. Sám ji rozhodně nezmění. Buďte si jista, že tatínek by určitě nechtěl, aby se Vám v důsledku péče o něj zkomplikoval Váš osobní život. A i kdyby kdokoliv z Vašeho okolí viděl situaci tak, že děláte málo, tak to ve skutečnosti neznamená, že děláte málo. Děláte jednoduše a prostě to, co můžete. To, co je ve Vašich silách. A pokud ty síly nestačí na to, co by tatínek potřeboval, nezbývá než využít síly jiných, obzvlášť pokud takové možnosti existují a jsou k dispozici. Je možné, že ani jedna z možností, které máte před sebou, nebude ideální a nemusí se všem zamlouvat. Sebeobětování není cestou k pomoci, tomu věřte.

Rozhodně Vám doporučuji obrátit se nejen na linku důvěry nebo poradnu pro pečující, ale rozhodně i na hospicové zařízení s podáním žádosti o péči v předstihu. Neznamená to, že jejich péči musí tatínek využit hned, ale je dobré být připraven a v případě nutnosti již bude vše rychlejší a jednodušší. Prostě mít zadní vrátka. Dokud nebude tatínek hospicovou péči potřebovat, je možno se obrátit na pečovatelské či asistenční služby , anebo oslovit přátele a známe, zda by neměli možnost pomoct alespoň s odvozem na vyšetření a doprovodem tatínka k lékařům. Často se stává, že by někdo pomohl rád, jen neví jak a když se na něj někdo obrátí s konkrétní prosbou, rád pomůže.

Pavlo, neklaďte na svá bedra zodpovědnost úplně za vše. Každý máme své limity toho, co uneseme a pokud máte sama naloženo, není možné, abyste unesla i břemena druhých, přestože jsou to Vaši nejbližší. Zkuste se alespoň o některá břemena podělit s jinými.

Přeju Vám hodně sil, ať najdete potřebnou oporu a pomoc.

S úctou
Katarína Vlčková