Tatínek má rakovinu v pokročilém stadiu. Máma je psychicky na dně. Jak pomoci?
Dbrý den, před 2 dny bylo mě a mamince oznámeno, že tatínak má doslova pár měsícu života.Doktoři si nejsou jistí jak dlouho tady bude.Záleží na agresivitě nádoru.Má vzácnou formu na kterou nezabírá chemo a operace není možná jelikož je přes celou pánev.Zároveň se okolní tkáň nádoru začína sama od sebe rozpadávat a to znamená dokola jdoucí infekce apod.Je na tom fizicky špatně, má zároveň zavedenou nefrostomii a klasickou stomii z tlustého střeva.Řekli nám, že je možné, že zemře ve spánku díky další infekci, ale je taky možnost, že bude umírat v bolestech jelikož nádor roste dál a tlačí na okolí. Už teď ho bolí zadek při ležení. Mám pár dotazů.Je vhodnější mu říct jak na tom je?A pokud ne jak to máme ustát a tajit to?Bojíme se, že by si něco dělal kdyby to věděl.Už s tím parkrát vyhrožoval.Dále.Moje maminka je psychicky labilní a díky tomu se těžko vyrovnává i s maličkostmi.Jak jí mám pomoci v tomto?Když jsme se to dozvěděli tak to vzala dobře, dokonce ani neplakala ale dnes se už sesypala.Pořád mluví o nějaké injekci kdy by nic nemohla cítit apod.Jak teda bude reagovat na umírajícího tatínka v ložnici? Nikdo z nás si nemůže dovolit zhroutit se ale ona se hroutila vždycky a všude.Víme to od včerejška a už to stihla říct snad 10 lidem snad jen proto, aby jí litovali.Jsem s ní v koncích.Mám velkou bolest v srdci a zároveň se musím strachovat o mámu. Nechci se trápit ještě tím, že mluví o infarktu.Dnes jsem si vzala volno aby nebyla doma sama ale zítra už do práce musím a moc se bojím jak jí tu najdu.Jsem měsíc vdaná a manžel řekl, že když budu mít noční tak jí bude hlídat ale i přesto to bude těžké.Opravdu si nedokážu představit, že bude schopná se o tátu postarat.Máme zajištěnou soc. pracovnici ale to není manželka.A táta mámu hrozně miluje a chce s ní pořád být.Je vůbec nějaká šance, že se mamka vzchopí a bude nápomocná?můžu jí nějak pomoci já?Chodí po domě shrbená a kouká furt do země.Když zvedne hlavu tak jen proto aby se podívala na taťkovou fotku.Máme čas do pondělí, pak nám ho pustí domů z nemocnice a budeme jezdit jen na kontroly.Děkuji za reakci
Píšete nám o nové a těžké situaci, ve které se ocitla Vaše rodina po oznámení tatínkovy nepříznivé prognózy. Máte několik dotazů, na které se pokusím postupně odpovědět.
Dobrý den, Květo.
Nejdřív chci ale napsat, že podle toho, co píšete, je Vaše situace opravdu komplikovaná a chci ocenit, že jste našla sílu napsat o radu. V takovýchto momentech je důležité, aby člověk nezůstal na všechno sám.
Váš první dotaz se týká toho, zda tatínkovi říct, jak na tom je. Mluvit se svými nejbližšími o umírání bývá často těžké, ale pokud byste cítila, že si na to troufnete, považoval bych to za lepší cestu než pravdu tajit a udržovat se v přetvářce. To někdy bývá ještě těžší a v důsledku to může přinést řadu dalších starostí. Pokud byste se odhodlala s tatínkem takový rozhovor začít, je dobré zahájit to tím, že se ho zeptáte, jak rozumí tomu, co se s ním teď děje, proč jej z nemocnice propouštějí domů a co si myslí o svém zdravotním stavu on sám. Lidé bývají často překvapení, že nemocný si je své situace velmi dobře vědom, i když se to před ním okolí snaží zatajit. Společně s informací o prognóze, kterou máte od lékařů, můžete zároveň tatínka ujistit, že to neznamená, že už pro něj lékaři nemohou nic udělat. Bylo by vhodné, kdybyste si s tatínkovým lékařem promluvili o možnostech spolupráce s hospicem, ať už domácím nebo lůžkovým. Hospicová péče se zaměřuje na to, aby člověk s nevyléčitelnou nemocí netrpěl bolestí a dalšími obtížemi a aby zbytek života prožil nejlépe, jak je to možné.
Dále máte starost o maminku, která je psychicky labilní a tatínkovu nemoc nese hodně těžko. Máte obavu, aby se nezhroutila a zda bude vůbec schopná pomoci s péčí o tatínka. Rozumím tomu, jak pro Vás musí být obtížné strachovat se o oba rodiče zároveň a ještě k tomu řešit vlastní rodinu. Pokud jste se informaci o tatínkově zdravotním stavu dozvěděly teprve před pár dny, je možné, že maminka jen potřebuje chvíli času, aby vše zpracovala. Během toho období by jí mohlo pomoci, kdybyste s ní mluvila o tom, na co myslí, z čeho má obavy a jak se cítí. Je dobře, že má kolem sebe lidi, kterým se může vypovídat a od kterých dostane podporu, i když se to může navenek zdát jen jako politování. Pokud byste však viděla, že se její stav nelepší, můžete zkontaktovat jejího praktického lékaře, který by Vám pomohl domluvit sezení u psychologa nebo psychiatra. Pokud by se maminčin stav náhle zhoršil, můžete zavolat na linku důvěry, kde Vám budou moci poradit a také dát kontakty na odborníky ve Vašem okolí.
Květo, přeji Vám hodně síly do všeho, co Vás v následujícím čase čeká. Zkuste využít pomoci odborníků i blízkých, které máte ve svém okolí. Věřím, že společnými silami dokážete zvládnout doprovodit tatínka obdobím, které má před sebou, a také podpořit maminku i sebe samotnou.
S pozdravem
*
Martin Loučka*
Dotaz zodpovídá
