Starám se 15 let o těžce nemocnou maminku. Už jsem vyčerpaný. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 5. 3. 2022 zobrazit původní dotaz

Dobrý den,
nezlobte se, že otravuji, ale já už nemůžu dál. Starám se 15 let o těžce nemocnou maminku(86 let).
Nejdřív měla mozkovou příhodu, zůstala ochrnutá na pravou stranu na vozíku. Za 2 roky přišla další blbá diagnóza - Alzheimerova nemoc. A loni v květnu další mozková příhoda, teďje ochrnutá i na levou stranu. Je skoro nepohyblivá, už několik let je ležící pacient.
Je to s ní už hrozně špatný, zvlášť manipulace s nepohyblivým člověkem. Hodně se toho musí dělat se zvedákem, ale i tak musím plno věcí dělat ručně sám. Mám z toho úplně zničený záda. Udělal jsem vlastnoručně bezbariérovou koupelnu, máme pojízdnou židli do sprchy a polohovací křeslo. A taky invalidní vozík a nájezdovou rampu k našemu domku. Všechno jsme si pořídili během let na vlastní náklady, pojišťovna i úřad práce nám všechny žádosti zamítli, i když nám doktor pomůcky předepsal. Poslední 2 roky, co je covid, jsou pro mně úplně šílený. Než přišel covid, měli jsme stacionář, tam jsem mámu denně vozil autobusem na vozíku, auto nemáme. Ale když přišel covid, tak nás vyhodili a už nás zpátky nevzali, nedomohli jsme se. Poprvé jsem se zhroutil po 7 letech, bylo to šílený. Za poslední 2 roky jsem se zhroutil 3x. Celkem jsem se zhroutil 6x od začátku péče za těch 15 let. Měli jsme nějaké asistenční služby domů a rehabilitační sestru. Ale jakmile přišel covid a byly ty vlny, tak jsme služby zrušili a já si vzal neplacené volno v práci, abych se mohl starat. Teď jsem v práci na půl úvazku a pokud by se zlepšila epidemiologická situace, řekněme tak kolem 3 tis. nakažených, tak bych zas nějaké služby vzal. Odlehčovací péči nechci, bylo to tam blbý a pak jí i zrušili a bojím se, že už by to byla pro mámu konečná. Myslí si to i náš neurolog. Máma nikdy nikam nechtěla, když jsem ji tenkrát dal na odlehčovací službu, tak na mně křičela, kam jsem jí to odložil a že chce domů a proč nemůže domů. A já se zařek, že nechci nic podobnýho v životě už zažít a že teda bude doma. Přes všechny ty zdravotní problémy je ta máma pořád strašně hodná. Já vím, že nemůžu ubližovat nejhodnějšímu člověku na světě. Já bych s tím nemoh žít, že jsem jí ublížil. Třeba mne pochopíte. Péče mi zničila práci, učil jsem na VŠ, ale musel jsem odejít kvůli péči. Přítelkyně ode mne už před 12 lety utekla, nemohla se prý dívat, jak přebaluju pokakanou maminku, a já se ani neoženil. Myslel jsem, že na čas, třeba aspoň na měsíc, převezme péči moje sestra, ale ta to odmítá. Prý jsem řekl před 15 lety, že se budu starat, tak proč chci pomáhat, že jí taky nikdo nepomáhá. Jenže to jsme nevěděli, do čeho jdeme.
Abych jí úplně nekřivdil, ona mi občas trochu pomůže, přijde v neděli na půl dne a aspoň zašije a vyžehlí prádlo, to není moje parketa, nebo vezme mámu na vozíku ven na procházku, ale to je tak všechno. Já už se jí 8 let žebrám, aby aspoň na měsíc péči o mámu převzala, ale ona nechce. Že nechce žít jako já a mít úplně zničenej život jako já. A taky se prý musí starat o manžela. Tohle mne na ní docela mrzelo, je to přece taky její maminka.
Nejhorší je to strašný vyčerpání za ty roky, špatný spaní, jak mě bolej záda a taky je mi špatně po těch antidepresivech, která podle pana doktora musím brát. Taky jsem úplně zničenej finančně, všechno, co jsem za ty roky vydělal, jsem dal do pomůcek pro mámu, protože pojišťovna a úřad práce nám všechno zamítli. Bylo to přes 600 tis. Kč.
Když jsem byl s mámou loni v létě na rehabilitaci v Jeseníkách, tak mi tam jedna zdravotní sestra, která se starala o svýho manžela, kterej přišel o obě nohy, řekla, že "kdybych se takhle dobře nestaral o mámu a někam jí dal, tak máma už by dávno nebyla. Ale je to obětovanej život." Bojím se, že měla pravdu. Budu Vám vděčen za radu, co bych měl dělat, nebo jestli už jsem úplně beznadějnej případ, jak mi řekla jedna kolegyně v práci. Kdo ví, co nás ještě čeká. Děkuji. Jarda

Jaroslav Novotný

Mnoho let se staráte o nemocnou maminku. Obětoval jste péči svůj profesní i soukromý život. Stále více Vám dochází síly. Ptáte se, co dělat.

Dobrý den, pane Novotný,

popisujete Vaši dlouhodobou a náročnou péči o maminku, která je na Vaší péči zcela závislá. Z vašeho psaní je patrné Vaše maximální nasazení pro maminku. Je obdivuhodné, že takovou intenzivní péči dokážete mamince poskytovat přes všechny překážky, které zmiňujete. Maminka je ve Vaší péči velmi spokojená, nepřeje si být nikde jinde. To vnímám jako velké ocenění Vaší péče.

Zároveň Vás ale tato obětavá péče vyčerpává, stala se hlavní náplní Vašeho života, odešel jste kvůli tomu z práce, investujete do potřeb maminky veškeré své příjmy, máte řadu fyzických potíží. Je zcela pochopitelné, že věnovat se tolik let péči o blízkého člověka je velmi náročné. Vnímám, že Vám velmi chybí prostor pro odpočinek, pro svůj život, zvláště poté, co maminka už nedochází do stacionáře.

Zmiňujete pomoc sestry, za kterou jste rád, ale která není takového rozsahu, jak byste potřeboval. Rozumím, že byste uvítal, kdyby si mohla vzít maminku třeba na měsíc k sobě. Opakovaně ji o to dlouhé roky žádáte. Představuji si, jak moc byste si přál, aby Vám vyhověla. Pokud se k takovému kroku zatím nerozhodla, nepřijde mi jako pravděpodobné, že by teď mohla svůj postoj změnit. Vy ji můžete požádat o pomoc, což děláte. Na ní je zase rozhodnutí, zda bude s delší péčí souhlasit.

Zmiňujete také plán využít zase nějaké služby pro maminku. Chci Vás v tom velmi podpořit. Snažit se získat trochu volna pro sebe je zásadní nejen pro Vás, ale také v konečném důsledku pro maminku. Pokud byste byl sám tak vyčerpaný, že byste se starat nemohl, dopadlo by to velmi silně i na ni. Je pochopitelné, že ne každá služba se osvědčí. Někdy asi nezbývá, než vyzkoušet více možností nebo případně využít služby alespoň dostupného rozsahu. Každá chvíle, kdy můžete alespoň trochu obnovit síly, je velmi cenná.

O radu a podporu můžete požádat některou z organizací, které pomáhají dlouhodobě pečujícím. Například Pečuj doma nabízí bezplatnou poradenskou linku. Mohou Vám pomoci s plánem péče, zajištěním služeb nebo s využitím finanční podpory, která je pro pečující k dispozici.
V situaci, kdy je toho na nás až příliš, může být úlevné moct o tom mluvit v rámci důvěrného rozhovoru, mít pro sebe podporu, abyste se mohl dále starat o maminku, jak si přejete a zároveň, aby Vám v tom bylo alespoň o něco méně těžko. Můžete využít některou z linek důvěry (některé nabízí i možnost chatu), podporu psychologů nebo psychoterapeutů. V rozhovoru je možné společně hledat, co byste teď nejvíce potřeboval, co by mohlo být pro Vás tou dobrou radou, kterou hledáte. Některé zdravotní pojišťovny v omezeném rozsahu svým klientům psychologickou péči hradí.

Přeji vše dobré Vám i mamince

Barbora Váchová

Dotaz zodpovídá

Mgr. Barbora Váchová

Mgr. Barbora Váchová

psycholožka, poradce pro pozůstalé

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz