Před 10 lety mi umřel taťka a před 2 lety mamka na rakovinu. Je mi 23 let a starám se o svojí mladší sestru. Nevím, jak navázat vztah a bojím se také, abych já nebo sestra neonemocněla stejnou nemocí.

Odpověď na dotaz ze dne 5. února 2007 zobrazit původní dotaz
dobrý den, je mi 23, před 10 lety mi na rakovinu zemřel taťka, a před 2 lety opět na rakovinu i mamka. Musím se nyní starat o svou mladší sestru, k tomu spousta starostí ve škole, kterou studuji, starost o domácnost, thnoucí se dědictví, atd. Mám neustále pocit, že se na mě ze všech stran všechno valí, a často se cítím, jako bych byla ve svěráku. Pomáhají mi přátele, ale jsem často náladová, což mi ve vztahu k nim vůbec nepomáhá. navíc jsem sama, a nemám přítele. Nevím, jak se seznámit a bojím se toho, jak event příteli říct, co se stalo, protože o tom nedokážu mluvit. Mám strach, že zůstanu sama. ale zároveň netuším, kde a jak se seznámit a i se toho z výše uvedených důvodů bojím. Navíc mám stále větší strach, že já nebo sestra onemocníme stejnou nemocí, a nevím, co proti tomu dělat. Děkuji za jakoukoli radu.Lenka
Lenka

Vážená Lenko,

představa toho, co všechno zvládáte, ve mně budí údiv, obdiv a ovšem i obavy. Jak to dlouho můžete vydržet? Sama tušíte, že ta hranice není až tak daleko. Střídání nálad a ten pocit sevření jsou jistě varovným signálem. Pocit samoty také nepřidá. Máte přátele, ale nemáte přítele, od něhož byste asi nejvíc očekávala oporu. Jak a kde ho najít, to Vám neřeknu (jen mne napadá, že spousta lidí navazuje vztahy po internetu). Ale chci Vás požádat, abyste opustila myšlenku, že jste ve hledání partnera a navazování vztahu s ním znevýhodněna. Nemluvě o tom, že eventuálnímu příteli vůbec nemusíte hned všechno říct. Jste, jaká jste a máte své přednosti, nejen zátěže. Přítel ale není princ – záchrance; neočekávaje od něho příliš a také na něj nečekejte.  Zkuste si už teď sama odlehčit: veďte svoji sestru k samostatnosti, prosaďte si individuální studijní plán, zkuste se poradit nejen s přáteli, ale třeba s psychologem/psycholožkou (mohl/a by Vám pomoci se „rozmluvit“ a najít i způsob, jak čelit strachu, že Vy nebo Vaše sestra onemocníte)… To jsou jen moje nápady a věřím, že Vás napadnou další. Doufám, že tato slova aspoň trochu roztáhla svěrák, ve kterém se cítíte být.

Přeji Vám hodně sil a také štěstí na lidi.

Martin Jára