Otec zkolaboval poté, co mamince bylo diagnostikováno onkologické onemocnění. Nyní je maminka v terminálním stádiu a otec tuto informaci neví. Jak mu to máme sdělit?

Odpověď na dotaz ze dne 8. února 2009 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, dne 27.12.2009 byl mé 68 leté mamince diagnostikován malignom na tlustém střevě. Hned po návratu z vyšetření jsem otci sdělila pravdu. Zkolaboval a byl 5dní hospitalizován v nemocnici. Diagnoza zněla kolaps ze špatné zprávy. Nyní se maminka nachází v terminálním stádiu onemocnění, jedná se o velmi agresívní formu maligního onemocnění, které mnohočetně generalizované, prognoza infaustní.Maminku jsme si přáli ponechat doma. Stará se o ni náš otec, který nezná pravu o jejím zhoršujícím se stavu, já a sestra. Prosím, poraďte, jak mu toto sdělit, aby opět nedošlo ke kolapsu. Otec má 72let, vysoký krevní tlak. Děkuji vám za pochopení Hana Jankotová
Hana Jankotova
Píšete o náročné situaci u Vás doma, kdy otec velmi těžce nese onemocnění manželky. Maminka je nyní v terminálním stádiu onemocnění a Váš otec o tom neví. Nevíte, jak mu to sdělit, aby se znovu nezhroutil.

Vážená paní Hano,

Vaše maminka je v terminálním stadiu nemoci – to je samo o sobě pro Vás samozřejmě velmi těžké. Navíc máte starosti o tatínka, který na první zprávu o maminčině diagnóze reagoval kolapsem. Máte strach, jaká bude jeho další reakce, až zjistí, jaká je prognóza nemoci. Píšete, že se o maminku staráte doma -  pečujete o ni spolu s tatínkem a sestrou. Ptáte se, jak sdělit otci pravdu o maminčině stavu, aby nedošlo znovu ke kolapsu.

Nikdo samozřejmě nemůže zaručit, že Váš tatínek nezkolabuje. Spíš si říkám, jestli opravdu poté, co se dozvěděl o diagnóze, netuší, že je na tom maminka tak vážně. Myslím, že i když o tom Váš otec nemluví, přesto může tušit nebo cítit nebo možná sám v sobě připouštět, že je situace opravdu těžká. Má přece s maminkou denní kontakt, musí vidět, jak nemoc postupuje, možná spolu o jejím stavu mluví.

Často to může být tak, že lidé spolu o situaci nemluví – přesto to ale neznamená, že vůbec netuší nebo si vnitřně nepřipouštějí pravdu. Jistě nemá smysl přesvědčovat otce, že všechno bude dobré a maminka se uzdraví – ale to neděláte, jak předpokládám. Možná si ale na druhé straně na sebe nemusíte klást povinnost otci vše sdělit a ani zodpovědnost za to, jak situaci zvládne.

Jistě máte starost, ale možná můžete více spoléhat na to, že otec již musel přijmout to, že maminka je vážně nemocná, a nejspíš už leccos těžkého během svého života zvládl. Když bude otec chtít o situaci mluvit nebo se ptát, pak je namístě říkat pravdu. Jinak se možná můžete víc spolehnout na tatínkovy vlastní síly a životní zkušenost. Možná má nebo by mohl mít někoho jiného, s kým může o situaci mluvit – kamaráda nebo sourozence… Někdy to tak bývá, že naše nejbližší máme tendenci chránit a o těžkých věcech raději nemluvit. Otec jistě ví, že situace je velmi těžká pro Vás všechny.

Vážená paní Hano, myslíme na Vás a Vaše blízké a přejeme hodně sil do nelehkého času, který teď máte.

S úctou

Ilona Peňásová