Před měsícem mi zemřel tatínek, mám malé dítě a novou práci, hroutí se mi vztah. Hledám psychologa, ale čeká se dlouho. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 14. října 2017 zobrazit původní dotaz
Dobry den, pred mesicem mi zemrel na rakovinu tatinek. Byl pro me nejblizsi clovek,spise nejlepsi pritel a rodic zaroven. Posledni tri dny jsem byla u rodicu u doma, vse jsme to prozili spolecne az do poslednich chvil. V praci jsem ve zkusebce,takze jsem musela 3 den po smrti do prace. Navic se mi hrouti vztah a mam 2 lete dite. Citim se hrozne osamele, nic me nebavi, vlastne se jen tesim do prace, kde resim problemy jinych a na sve zapomenu. Stradne mi chybi,mam obcas pocit,ze mi pukne srdce. Co me ale hodne trapi je strach ze tmy, nikdy mi nebyla prijemna,ted ale musim dokonce spat pri rozsvicenem svetle, u nasich s nama musi spat i mama. Mam uplne panicky strach,pritom poradne nevim z ceho. Myslim,ze to zaclo,kdyz byl tata nemocny,ja ho v noci potkala rozespala cestou na wc a strasne me vydesil. Byli to,jako potkat smrt,vim,ze to zni hloupe, vzdyt jsrm ho milovala. Strasne se bojim,ze ve tme uvidim neco co nechci. Jsem uz uplne nestastna, pripadam si,jak blazen. Zkousim hledat psychologa,ale cekaci doby jsou dlouhe a bojim se,ze za dva mesice uz se to rozjede uplne. Bude to asi znit hloupe,ale mam porad pocit,ze se mnou nekdo je. Navic se mi porad vraci ty posledni dva dny,kdy tata umiral,ty chraptive zvuky, vydesene oci...proste me jima hruza. Nutno rict,ze vydesenejsi nez ty dva dny,kdy tatinek umiral jsem nikdy nebyla, pritom jsem se smrti bezne v praci setkavala, pracovala jsem.v domovech pro seniory. Dekuji
Michaela

Dobrý den, paní Michaelo.

Vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Ocitla jste se v obtížné situaci – před měsícem Vám zemřel tatínek. Dovolte mi vyjádřit Vám upřímnou soustrast. Ačkoli jste se se smrtí mnohokrát profesně setkala, mohlo Vás zaskočit, jak hluboce Vás zasáhla bolest z odchodu toho, kdo byl Váš nejbližší. To je naprosto pochopitelné.

Zdá se, jako by Vaše rozloučení a truchlení bylo zatěžováno spoustou dalších starostí, které také řešíte: hroutící se vztah, péče o malou dcerku, nástup do nového zaměstnání… Na jednoho člověka je toho skutečně až moc. K tomu se přidaly obtíže v podobě strachu ze tmy, intenzivních vzpomínek a pocitu, že s Vámi pořád někdo je. Představuji si, že se cítíte nejen neuvěřitelně smutná a rozbolavěná, ale taky přetížená, vyděšená, ztracená, možná až zmatená, lekáte se, co se to děje, a máte o sebe obavy. Tyto prožitky jsou ve Vaší situaci přirozené.

Zkouším si přestavit, jak se v tom všem cítí Vaše duše. Představuji si, že toho na ni bylo hodně už před tatínkovou smrtí. Že už nějaký čas vnitřně hladověla v neuspokojivém vztahu a při péči o malé děťátko. A zažívala nejistotu spojenou s nástupem do nového zaměstnání a skloubením pracovního a rodinného života. Do toho zasáhla tatínkova smrt a Vaše duše prožívá bolest, smutek a prázdnotu s tím spojenou. Představuji si, že toho je až moc a že strach ze tmy a další nezvyklé prožitky jsou voláním Vaší duše „Už dost!“, „Je toho na mě moc!“, „Už dál nemůžu!“.

Vyřešit aktuální i dlouhodobé potíže a pomoct udělat pořádek ve Vašem nitru, to je úkol pro systematickou spolupráci s psychologem nebo psychoterapeutem, jak správně tušíte. Doufám, že navzdory dlouhým čekacím lhůtám jste už někde objednaná. Zkusím se zaměřit na „první pomoc“, aby se Vaše přetíženost a roztříštěnost více neprohlubovala.

Zkuste po přechodnou dobu (třeba 1-2 měsíce) řešit pouze důležité a aktuální věci. Tedy péči o sebe (jídlo, pití, odpočinek…), o Vaše dítě, základní údržbu bydlení. Zvládnout práci. Nebojte se požádat své okolí o pomoc (hlídání, uvaření…) – teď ji potřebujete a v budoucnu jistě najedete způsob, jak pomoc vrátíte někomu dalšímu. Závažná rozhodnutí o stěhování, rozchodu…odložte na později, je-li to možné.

Zkuste si denně vyhradit kousek času na sebe. Můžete si třídit myšlenky a pocity, můžete si pustit hudbu, na kterou máte chuť, zapálit v tichu svíčku, projít se na Vaše milé místo nebo si jen tak malovat. Dělejte v té chvilce cokoli, co je Vám příjemné nebo alespoň snesitelné. Péče, kterou přitom věnujete Vaší duši a sama sobě, se Vám v budoucnu mnohonásobně vrátí.
Zkuste se na sebe dívat s laskavostí. Snažte se spíš porozumět Vašemu nitru, než ho odsuzovat nebo se k něčemu nutit. Dopřejte si příjemné drobnosti – nejen např. dobré jídlo nebo oblíbenou knihu, ale i rozsvícenou lampičku v noci – pro Váš klid během spánku. Pečujte o sebe; i když na to nemáte „pomyšlení“, je to důležité.

Nezůstávejte sama. Mluvte s lidmi kolem sebe, zvlášť s těmi, u kterých očekáváte porozumění nebo kteří prošli zármutkem ze smrti blízkého, podobně jako Vy. Nebojte se oslovit třeba i bývalé spolupracovníky nebo dávné přítelkyně. Řekněte stručně současným kolegům o své náročné situaci a požádejte je o trpělivost.

O odborné pomoci, která by pro Vás mohla být důležitá, už jsem mluvila. Neváhejte využít též možnosti akutní psychické pomoci – zavolat na linku důvěry nebo kontaktovat krizové centrum. Mnohé z nich jsou v provozu non-stop. Uložte si jejich číslo do mobilu pro případ, že by na Vás přišla chuť nebýt chvíli sama. Na těchto místech Vám také mohou říct o případných dalších možnostech akutní pomoci ve Vašem okolí.

Milá paní Michaelo, čeká Vás náročná cesta truchlení a rozloučení s tatínkem, a další obtížný úkol spojený s „úklidem“ Vaší duše. Přeji Vám hodně statečnosti, trpělivosti a štěstí na dobré lidi. Budu na Vás myslet, ať obojí dobře zvládnete a vyjdete zralejší a moudřejší. Držím Vám palce.

Petra Hálková