Před čtyřmi měsíci mi zemřel manžel. Byl pro mě vším, pročítám tématické weby, ale nechce se mi žít. Co mám dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 6. ledna 2017 zobrazit původní dotaz
Před 4měsíci mi náhle zemřel manžel. Byl na jednoduché plánované operaci srdce, po několika dnech zemřel na infarkt. Byl pro mě vším a prožili jsme krásné více jak 40leté manželství. Ani jsem neměla možnost se s ním rozloučit. Mám podezření, že zemřel zbytečně, v důsledku operace, a to mě velice trápí. Vůbec nevím, co mám dělat. Můj stav mohu charakterizovat, že sice funguji, ale nechce se mi žít. Vůbec nevím, co mám dělat. Přečetla jsem si spoustu všelijakých materiálů, které jsou na netu, rady odborníků i pocity lidí, kteří jsou na tom jako já. Takže zhruba vím. Jenže mě se žít nechce,mám pocit, že jsem taky umřela, jenže jsem zůstala trochu naživu.Hana
Hana

Dobrý den, Hano,

napsala jste o nečekané smrti svého manžela, o tom, že „jste s ním také umřela, jenže jste zůstala trochu naživu“.

Připadá mi to výstižné, 40 let manželství Vás jistě zformovalo, ovlivnilo, Vaše záležitosti byly spojené s manželem, byla jste zvyklá sdílet s ním svůj život, vyhovovalo Vám to, nechtěla jste to měnit a před čtyřmi měsíci to náhle přestalo platit. Netěší mne, že píšete, že se Vám nechce žít, ale mohu tomu porozumět. Osud Vám přehodil životní výhybku tak, jak jste nechtěla, nepočítala jste s tím, nebyla jste na to připravená a chybí Vám životní partner, se kterým Vám bylo dobře. Dokonce píšete, že pro Vás byl vším. Přijít v tomto smyslu o všechno je určitě velká ztráta.

Máte nastudováno, že je normální cítit se tak, ale není v tom žádná úleva. Netuším, co by mohlo být pro Vás nyní tím, pro co by stálo za to žít. Nevím, jak můžete pokračovat v tom, co jste začali a žili s manželem, bez něho a nechci Vám poskytnout další rady, které Vám nepomáhají. Přesto mám dojem, že teď jde o to žít, i když se Vám nechce. Pokračovat, hledat sílu a třeba ji i nějakou dobu nemít, počkat, odpočinout si…A také se ještě pořád loučit. Rozloučení se zemřelým manželem není otázka pohřbu, ale delšího času, počítanému spíš na měsíce než na dny. Nejspíš to nepůjde lehce ani hned. Při takové ztrátě se to může stát a ani snad není možné hned se sebrat a jít dál. Vždyť se život bez manžela teprve budete učit a to učení není vůbec lákavé. Je jenom potřebné. Připadá mi snad ještě smutnější než odchod Vašeho muže, že by tato smrt znamenala zničení dalšího života, konec toho, že jste si navzájem poskytovali výživu, podporu a když to skončilo, nebyl by žádný směr, kde by se dalo využít to, co jste spolu láskyplně budovali.

Kdybyste měla i nadále pocit, že se Vám nedaří život bez manžela zvládnout, určitě Vám doporučuji obrátit se na odborníka, v Čechách fungují certifikovaní poradci pro pozůstalé, kteří umí být vhodnou oporou i průvodcem v situacích ztráty nejbližšího člověka. Obrátit o podporu se můžete také na odborníka jako je psycholog či psychoterapeut – kontakty naleznete také třeba v katalogu na webu nebo Vám je dají na lince důvěry, kam lze volat odkudkoli a kdykoli, nebo v krizovém centru.

Zuzana Vondřichová