Před asi rokem nám zemřela prababička. Má pětiletá dcerka se stále trápí, jak s ní mluvit?

Odpověď na dotaz ze dne 18. září 2017 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, chtěla bych poradit s moji 5letou dcerou. Je to cca rok co nám zemřela prababička 94 let. Naše malá po ní dost často pláče a vzpomíná. Vysvětlili jsme jí, že prababička byla už hodně stará, že žila krásný a dlouhý život. Že se to stává, že staří lidé umírají. Tak se s tím tak nějak smířila, řekla, že je prababička v nebíčku na mráčku. Pak se ptala kam se tam všechny ty prababičky vejdou. .. V čem si sama odpověděla, že budou určitě ve vesmíru. Často pláče, že se jí stýská. Tak já říkáme, že prabačička je ráda, že na ní vzpomínáme. Teď ale nastal čas, kdy se ptá víc a víc, a pláče víc a víc. Ptá se na otázky. Kdo taky bude až všichni umřeme. Koho bude mít za maminku až jí umřu já. Žě nechce vyrůst, že když umře ona, že hračky zůstanou opuštěný. Pořád je vidět, že jí to dost trápí. tím, že se trápí, tak to trápí zase mě. ráda bych jí pomohla ale nevím jak. Popravdě, jsem kolikrát těmi otázkami dost zaskočená, a nevím jak jí odpovídat.Děkuji
Lucie Smetanová

Dobrý den, vážená paní Smetanová.

Cením si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Ptáte se, jak pomoct Vaší 5 leté dceři, která znovu a znovu truchlí po smrti své prababičky a opakovaně přichází s novými otázkami. Představuju si, že Vás mnohé otázky zaskočí a někdy se cítíte bezmocná, když jste svědkem další vlny smutku Vaší dcerušky. Velmi oceňuji, že její otázky berete vážně a snažíte se je poctivě zodpovědět. Ve Vašem dopise jsem našla i další věci, o kterých jsem přesvědčená, že je děláte dobře – srozumitelně a přiměřeně jste vysvětlili Vaší dcerušce, že prababička zemřela a co se s ní stalo po smrti. Dokázali jste získat důvěru Vaší dcerušky, takže může bez obav plakat a ptát se… To není samozřejmé a velmi to oceňuji.

Nyní k Vašemu dotazu: připadá mi to, že se v duši Vaší dcerky prolínají dvě starosti, spojené se smrtí – smutek po prababičce, a obava ze smrti někoho dalšího. Zkuste je oddělit. Prababička už se nevrátí, ale je možné jí ještě dnes dát najevo, že se nám stýská – nakreslit pro ni obrázek, zajít na prababiččino oblíbené místo, udělat vzpomínkovou slavnost s jejím oblíbeným jídlem a prohlížením fotek nebo třeba „poslat“ vzkaz po bublifukové bublině.

Ta druhá starost – obava a smutek, že jednou zemřou i jiní lidé v dcerčině okolí – i s tím se dá něco udělat. Ujistěte ji, že všichni zemřeme, ale pravděpodobně až za dlouho. Můžete sestavit plán, ke komu by mohla přijít (a třeba se přitulit), kdybyste zemřela Vy nebo jiný blízký. Kdo by se postaral o hračky, když by dcerka byla velká (lze využít i zkušenost, že jste se nějak postarali o věci po prababičce – některé jste možná darovali nebo je používá někdo další – i o hračky by se přece mohl postarat někdo, kdo by je měl rád). Tím posílíte její vědomí, že to zvládne, až jednou taková doba nastane. Můžete také hledat způsob, jak se dcerka může potkat se svými obavami a smutkem a „dostat je ze sebe ven“ – například namalovat obrázek smutku nebo strachu. Vyrobit si krabici na pocity, kam může obrázky ukládat. A třeba k ní přidat i něco, co jí pomůže prožitky unést – hračku, tulivý kapesníček, nějaký symbol statečnosti apod.

A ještě jedna myšlenka: u dětí není „správná“ doba truchlení. Tím, jak rostou a rozumějí víc věcem, napadají je další a další otázky se smrtí spojené. Nové otázky jsou často znamením, že dcerka ve svém chápání smrti pokročila dál. Je to přirozené. Nebojte se odpovědět „nevím“. Nikdo přece nejsme vševědoucí. Na některé otázky můžete odpověď hledat společně (zjistit, co si představuje dceruška a co si myslíte Vy…).

Inspirací Vám může být i literatura – například nakladatelství Portál vydalo předloni knihu Jak s dětmi mluvit o smrti (autorka Linda Goldman). Pro pětileté dítě by mohla být užitečná také knížka Když dinosaurům někdo umře, kterou můžete prohlížet a číst spolu s dcerkou.

Paní Smetanová, Vaše dceruška má velké štěstí, že může své nejistoty a bolesti sdílet s tak chápající maminkou, jako jste Vy, a že ve Vás může mít důvěru. Přeji Vám, abyste ji dál moudře provázela a abyste spolu dobře zvládly nejen starosti spojené se smrtí, ale i další úskalí života. Budu Vám držet palce.

Petra Hálková