Před 8 měsíci moje partnerka zemřela, rodinné vztahy utrpěly, hodně se změnily. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 1. července 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, procházím fází truchlení, bod po bodu a čas již otupuje hrany a bolest a prožitky jsou menší a menší. Nicméně co mě trápí, jsou rodinné vztahy, které odchodem mé partnerky značně utrpěly nebo se významně změnily. Byli jsme spolu bezmála dvacet let, žili spokojeným životem, bohužel do našeho vztahu vstoupila rakovina, a tak již 8 měsíců není moje družka mezi námi. Snažím se udržet vztahy, které byly, nicméně velmi mě mrzí postoj syna zesnulé, který hovoří o tom, že my už jako rodina nejsme nebo ta rodina už dávno není. Tento postoj mě velice mrzí a nejsem schopen ho pochopit. Rodina syna rovněž nikterak nevyhledává vztahy s ostatními příbuznými či dlouhodobými známými. Toto mě s ohledem na soužití ve společné domácnosti velmi trápí. Přijde mi, že se uzavírají a chtějí si žít život sami pro sebe bez ohledu na dlouholeté vazby. Soukromí je pro ně vším, nechtějí být nikým rušeni. Poradíte? Může být změna vztahů až taková dramatická?
Slávek

Dobrý den, Slávku,

začnu odpovědí na Vaši otázku na konci Vašeho dotazu. Ano, změna vztahů může být a bývá až taková dramatická. Ženy a mámy drží ty široké rodiny pohromadě, umí spojovat, sjednocovat, uhlazovat, vytvářet příležitosti k vzájemnosti i tam, kde se to zdá skoro nemožné. Ony to nedělají, ony to mají prostě v sobě. S nimi to přichází, ale také bohužel i odchází. A nikdo je v tom nemůže nahradit. My muži a tátové jsme důležití jinak, ale tohle nezvládneme, musíme se s tím smířit. Vaše snaha jistě nepřichází nazmar, je moc dobře, že se snažíte udržovat vztahy v širší rodině, ale nezbude Vám než akceptovat, že už to je a zůstane jiné. Vaši partnerku prostě nahradit plnohodnotně nemůžete. A možná je trochu ve hře i generační rozdílnost, skutečně ty nové generace jsou uzavřenější a daleko více se uzavírají do svých soukromých světů, to je dáno celou řadou okolností, s tím nenaděláme nic. Spokojte se s málem, buďte rád za každé setkání, které se vydaří a za každý vztah, který je trochu živý. A pro Váš pocit samoty i pro to faktické osamocení bude třeba hledat a nalézat ještě jiná řešení, než jen vztahy s dospělými dětmi. Porozhlédněte se po svém okolí, co se nabízí pro Vaši generaci, vzpomeňte si na staré kamarády a kamarádky, vydejte se do nových prostředí, světů a nových činností. Z Vašeho dotazu na mne dýchá Váš nemalý životní potenciál, uvidíte, zvládnete i tohle. Moc Vám to přeji!

Váš Jiří Černý