Potýkám se s atakami strachů, necítím se dobře, napadla mě i sebevražda. Kde najít pomoc?

Odpověď na dotaz ze dne 20. května 2021 zobrazit původní dotaz
Ahojky přicházím s problémem který mě doprovází a vlastně i ničí život kolem 19 tych narozenin se u me objevila první ataka z ničeho nic jsem se klepala musela jsem na pohotovost kde mi rekli ze jsem v pořádku nejak jsem to neresila nasla jsem si po case pritele se kterým jsem otěhotněla a uz v průběhu těhotenství jsem zacinala citit strach jak o miminko tak hlavně o sebe ze umru u porodu atd... Brala jsem to jako normální vec a zdraví strach cely porod probehl rychle hladce bez komplikací zaplavila me laska štěstí a pripadala jsem si jako bych ani nerodila dosla jsem domu plna energie zadne spatne myslenky po tydnu se ale u me obevil prvni záchvat opět motani hlavy tep jak na běžícím pásu musela jsem jit hned na balkon lekla jsem se protože uz jsem to jednou zazila ale rekla jsem si ze to prejde tyden se nic nedelo a pak prisel zlom umrel mi kamarad na leukemii ja jsem se zacala hlidat vymyslet si jakykoli bolesti jen aby me vysetrili a vse je jak ma byt jenze ja v sobe nosim pocit ze jsem vazne nemocna ze tu dlouho nebudu casto brecim při pomyšlení ze už nikdy neuvidim sve blízké hlavně děti prášky beru nekdy i neurol ale i tak si myslim ze to neni moje reseni telo si to vzalo na svou stranu a z psychiky. Je fyzická utrapa necitim se dobre nic me nebavi jsem vecne nastvana hadam se casto ale co je nejhorší uz jsem mela pomysleni na sebevraždu ano jde mi z toho husina ale rikam si proc tahle zit nemit kolem sebe radost a to pozitivní ze pujdu naproti svym zlym snum :( ale jsem rozumna i kdyz vim ze je to jen v hlavě snazim se na to nejhorší nemyslet potrebuju radu nejakou pomoc psycholožka si semnou povida ale nema na me cas terapeut je sice hezka vec ale ty penize si clovek taky bohuzel nemuze dovolit snad ki aspon tady poradíte děkuji za každou malou radu
Kristýna

Dobrý den, vážená paní Kristýno.

Vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Dlouhou dobu se trápíte, bolí Vás jak tělo, tak duše. Ta možná víc. Řešíte „běžný“ život, povinnosti, starosti kolem dětí. Moc se o tom nemluví, ale jde o spoustu drobných, neviditelných prací, které člověk udělá. A vedle toho Vás přepadá nepohoda, tělesná nebo duševní. Tělesné bolesti a trápení. Obavy, úzkosti, nejistota. Beznaděj, smutek, hněv, hádavost, myšlenky na sebevraždu. Možná si připadáte jako vyschlá studna nebo jako strom bez mízy. Oceňuji, jak statečně nesete toto trápení. Velmi si vážím toho, jak i v té chandře a beznaději dokážete zvládat běžné starosti, jít dál. Moc mě mrzí, že odborná pomoc nepomáhá tolik, jak byste čekala a potřebovala. Líbí se mi na Vás, že se nespokojíte s tím, co je, hledáte další, pořádnou pomoc, větší úlevu. Zasloužíte si ji.

Zázračná jednoduchá rada bohužel neexistuje, jak nejspíš v hloubi duše tušíte. Vím toho málo o Vás, Vašem trápení, v kterém kraji žijete a jaké jsou další pomáhající organizace ve Vašem okolí; zkusím tedy odpovědět trochu obecněji. Máte několik možností jak pokračovat. První možnost je zkusit „dostat“ víc od Vaší psycholožky. Říct jí jasně, že povídání jednou za nevím jak dlouho Vám moc nepomáhá, Vaše duše se nelepší. A zeptat se jí, co dalšího by mohla nabídnout. Možná zná i jiný způsob léčby, možná ví o někom, kdo by Vám mohl dát víc. Možná ví o psychoterapeutické skupině, do které byste se mohla přihlásit.

Druhou možností je zkusit hledat něco dalšího na vlastní pěst. Oslovit jiného psychologa, třeba i čekat než se u něj uvolní místo. Možná i dojíždět. Ptát se nejen v nemocnici/poliklinice, ale např. i v manželské poradně nebo na místní lince důvěry (ti neposkytují osobní setkání, ale často mívají dobře zjištěné, jaké jsou v okolí odborné služby).

Třetí možností je – ve spolupráci s Vaší psycholožkou nebo psychiatrem – přihlásit se do intenzivního terapeutického programu, který organizují psychiatrické léčebny. (Nelekněte se prosím slova „psychiatrický“, tento program bývá určen pouze pro normální lidi, které trápí úzkosti, smutky, depresivní stavy apod.). Bývá to několikatýdenní pobyt s intenzivní psychoterapií hrazený pojišťovnou. Ve velkých městech, např. v Praze, organizují tyto pobyty také některá terapeutická centra (DS Horní Palata, Eset apod.) formou denního stacionáře – jste tam přes den, na noc jedete domů. Zkuste se zeptat Vaší psycholožky nebo na Vaší lince důvěry, jaké podobné služby fungují ve Vaší lokalitě.

Čtvrtou možností je zajímat se o psychosomatické pracoviště ve Vašem okolí. Psychosomatické znamená, že léčí nemoci těla i duše zároveň. Vaše psycholožka nebo linka důvěry by měly vědět, kde takové nejbližší najdete; pravděpodobně byste musela někam dojíždět, ale věřím, že se to stokrát vrátí v tom, že se budete cítit víc v pohodě.

Vím, že všechny tyto možnosti od Vás očekávají, že se budete aktivně snažit, že napnete síly, aby Vám bylo lépe. Není to snadné, ale ráda bych Vás k tomu povzbudila. Vaše tělo i Vaše duše potřebují, abyste o ně pečovala. I pro Vaše blízké bude ziskem, když „v pohodě“ budete Vy. A čím víc investujete, tím víc můžete získat. Skutečně si zasloužíte, abyste směla zažít dlouhodobou úlevu. Ale bez Vaší snahy se to bohužel nestane.
Pak je tu ještě pátá možnost, které rozhodně nefandím: vzdát se, rezignovat, přestat se snažit. Žádné úsilí, žádná změna. Vypadá to lákavě, ale myslím, že v hloubi duše ani Vám není blízká.

Jen okrajově bych se ráda dotkla ještě jedné „drobnosti“ – Vašich občasných myšlenek na sebevraždu. Vím, že to zatím rozumně zvládáte, ale někdy se člověk dostane do situace, kdy jsou emoce daleko silnější než rozum. Doporučuji Vám udělat si už teď „krizový plán“, co budete dělat, kdyby Vás přepadla touha zemřít. Sám by to člověk nemusel zvládnout. Komu to řeknete? Komu můžete zavolat, třeba i v noci? Zjistěte a uložte si čísla na linky důvěry (třeba tam někdy „jen tak“ zavolejte, abyste věděla, jaké to je). Zjistěte dostupnost krizového centra v okolí a kdo by Vás tam mohl odvézt. Předem promyslete, kdo by se Vám postaral o děti, kdybyste potřebovala pár dní pobýt v tomto centru.

Vážená paní Kristýno, moc Vám přeju, abyste se domohla dobré péče o Vaši duši i tělo. Ale i potom Vás čeká strastiplná cesta. Kéž na ní najdete dostatek odvahy, sil, statečnosti a vytrvalosti a kéž dojdete k úlevě. Držím Vám palce.

Petra Hálková