Pečuji doma o mamku s cirhózou jater, odmítá jíst, je podvyživená, ale kouří a popíjí. Co dělat?
Dobrý den, paní Dagmar,
potíže, které jste popsala, jsou dost typické při onemocnění jater, kterým Vaše maminka trpí. Při cirhóze se funkce jater postupně zhoršuje, a to se projevuje právě nechutenstvím, později dokonce odporem k jídlu. Játra mají zásadní funkci ve zpracování živin, aby je tělo dokázalo využít ve vlastní prospěch. Když je tedy funkce jater významně porušena, tělo si nedokáže poradit s přísunem živin, které nevyužije, a to vyvolává pocit nevolnosti a zvracení. Při velkém pocitu nechutenství tedy příjem stravy z donucení nevede ke zvýšení tělesné hmoty ani k překonání únavy. Naopak, případné zvracení nemocného ještě více vyčerpává. Není proto dobré, nutit nemocné s jaterním selháváním k jídlu, když sami nepociťují hlad a chuť.
Co se týká „nezdravé“ životosprávy Vaší maminky, tedy piva a cigaret, je to v jejích 82 letech součástí jejího života. Pokud nebyla schopna se svých návyků vzdát v produktivním věku, kdy bylo možno omezením kouření a abstinencí rozvoj komplikujících onemocnění zastavit, nebo alespoň zpomalit, nemůžeme to od ní chtít na sklonku života, kdy je motivace k tomu, vzdát se závislostí minimální. Přirozený úbytek intelektových funkcí je u ní jistě ještě urychlen jaterním postižením, kdy zplodiny, které játra nedokáží zpracovat a zneškodnit, poškozují mozek, zhoršují demenci a často vedou ke stále větší zmatenosti, na konci života až ke ztrátě vědomí. Bohužel, ve stádiu cirhózy již tyto děje nedokážeme léky ovlivnit a úplnému selhání jater nezabráníme.
Abych to zjednodušila, omezování příjmu potravy je u maminky projevem a známkou selhávání funkce jater, kdy zátěž stravou ještě více situaci zhoršuje. Zlepšením příjmu stravy situaci nevyřešíme, jde o to, že ani kdyby maminka do sebe nějaké živiny dostala, nedokázala by je využít ve vlastní prospěch. Zní to asi divně, ale to, že má chuť na pivo a na cigarety, je v tuto chvíli dobrým znamením. Podle všeho se její život chýlí ke konci a důležitým se stává každý den, kdy se nemusí trápit jídlem, které jí nechutná a nedělá dobře a zříkáním se něčeho, co už ji víc ublížit nemůže. Každý den, kdy si může vychutnat to, co má ráda, je teď darem. V posledních dnech života nebude mít maminka chuť ani na cigaretu a patrně nebude nic jíst ani pít. Bylo by dobré, kdyby v takové situaci měla maminka k dispozici paliativní tým, tedy lůžkový nebo mobilní hospic, podle toho, co by si přála a co je ve vašich možnostech. V hospici by se o ni staral tým lékařů, sester, sociálních pracovníků, psychoterapeutů i duchovní, podle toho, co by Vaše maminka potřebovala a jaké potíže by ji trápily. Není to lehká situace, ale podle všeho se zdá, že cílem péče o Vaši maminku nyní není zajistit jí co nejdelší život, ale aby čas, který před sebou má, prožila v klidu a co nejlépe.
Přeju Vám oběma mnoho sil a klidem a láskou naplněný čas.
S úctou
MUDr. Katarína Vlčková