Pečuji doma o mamku s cirhózou jater, odmítá jíst, je podvyživená, ale kouří a popíjí. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 27. dubna 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý den,Vážená paní doktorko,ráda bych vás touto cestou poprosila o radu..doporučení.Od obvodní lékařky jsem dostala strohou odpověď"když nechce,tak nechce,co my s tím naděláme" Mám v domácí péči mamku,lehká demence,cyrhotická játra-celý život kozumovala alkohol,je po amputaci nohy-ucpané cévy.Soustavně odmítá jíst,ať jídlo normálně nebo mixované,jediné co sní je snídaně ale jen půl housky s másle a koblihu s čajem.Tím.její potřeba jídla končí,tvrdí že se na jídlo nemůže ani.podívat,normálně jí nandám malou porci,stolujeme spolu,ona se v jídle vrtá,občas spolkne jedno dvě sousta,někdy to druhé rozkouše a vyplivne.Zato ale každou půlhodinku chce nalít malou sklenku piva,vykouří denně 15 cigaret,marně jí říkám jestli chceš umřít hlady tak pokračuj,kouření má zakázané díky špatnému stavu cév.Vše je marné,prostě si dělá co chce.když jí vezmu cigarety je nepříčetná a já už nemám sílu jí čelit.Nutridrinky odmítá.Podle mého je silně podvyživená,praktikuje to takto už rok.Je stále unavená,něldy i to málo vyzvrací.Co.mám dělat,kam se obrátit aby jí pomohli s příjmem potravy.Polykací reflex má normální,zubní protézu v pořádku,udržovanou,ústní dutinu bez defektů,polykání jí nebolí.Děkuji za váš čas a radu.mamce je 82 let.Dagmar Šnajdrvindová
Dagmar
Ptáte se mě na radu, jak můžete pomoct 82 leté mamince, která má cirhózu jater a trpí velkým nechutenstvím až odporem k jídlu, a proto málo jí a pije. Někdy dokonce i to málo, co sní, vyzvrací a je velmi unavená. Často popíjí pivo a kouří, přestože má v důsledku kouření mnoho zdravotních komplikací. Ptáte se, na koho se můžete obrátit, aby jí pomohl se zlepšením příjmu stravy.

Dobrý den, paní Dagmar,

potíže, které jste popsala, jsou dost typické při onemocnění jater, kterým Vaše maminka trpí. Při cirhóze se funkce jater postupně zhoršuje, a to se projevuje právě nechutenstvím, později dokonce odporem k jídlu. Játra mají zásadní funkci ve zpracování živin, aby je tělo dokázalo využít ve vlastní prospěch. Když je tedy funkce jater významně porušena, tělo si nedokáže poradit s přísunem živin, které nevyužije, a to vyvolává pocit nevolnosti a zvracení. Při velkém pocitu nechutenství tedy příjem stravy z donucení nevede ke zvýšení tělesné hmoty ani k překonání únavy. Naopak, případné zvracení nemocného ještě více vyčerpává. Není proto dobré, nutit nemocné s jaterním selháváním k jídlu, když sami nepociťují hlad a chuť.
Co se týká „nezdravé“ životosprávy Vaší maminky, tedy piva a cigaret, je to v jejích 82 letech součástí jejího života. Pokud nebyla schopna se svých návyků vzdát v produktivním věku, kdy bylo možno omezením kouření a abstinencí rozvoj komplikujících onemocnění zastavit, nebo alespoň zpomalit, nemůžeme to od ní chtít na sklonku života, kdy je motivace k tomu, vzdát se závislostí minimální. Přirozený úbytek intelektových funkcí je u ní jistě ještě urychlen jaterním postižením, kdy zplodiny, které játra nedokáží zpracovat a zneškodnit, poškozují mozek, zhoršují demenci a často vedou ke stále větší zmatenosti, na konci života až ke ztrátě vědomí. Bohužel, ve stádiu cirhózy již tyto děje nedokážeme léky ovlivnit a úplnému selhání jater nezabráníme.

Abych to zjednodušila, omezování příjmu potravy je u maminky projevem a známkou selhávání funkce jater, kdy zátěž stravou ještě více situaci zhoršuje. Zlepšením příjmu stravy situaci nevyřešíme, jde o to, že ani kdyby maminka do sebe nějaké živiny dostala, nedokázala by je využít ve vlastní prospěch. Zní to asi divně, ale to, že má chuť na pivo a na cigarety, je v tuto chvíli dobrým znamením. Podle všeho se její život chýlí ke konci a důležitým se stává každý den, kdy se nemusí trápit jídlem, které jí nechutná a nedělá dobře a zříkáním se něčeho, co už ji víc ublížit nemůže. Každý den, kdy si může vychutnat to, co má ráda, je teď darem. V posledních dnech života nebude mít maminka chuť ani na cigaretu a patrně nebude nic jíst ani pít. Bylo by dobré, kdyby v takové situaci měla maminka k dispozici paliativní tým, tedy lůžkový nebo mobilní hospic, podle toho, co by si přála a co je ve vašich možnostech. V hospici by se o ni staral tým lékařů, sester, sociálních pracovníků, psychoterapeutů i duchovní, podle toho, co by Vaše maminka potřebovala a jaké potíže by ji trápily. Není to lehká situace, ale podle všeho se zdá, že cílem péče o Vaši maminku nyní není zajistit jí co nejdelší život, ale aby čas, který před sebou má, prožila v klidu a co nejlépe.

Přeju Vám oběma mnoho sil a klidem a láskou naplněný čas.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková