Jak pečovat a dochovat matku doma a zároveň nepřestat žít a stále se nenervovat?
Dobrý den, prosím o radu, kde bych nalezla nějaké vhodné materiály pro péči o ležícího pacienta. Téměř třicet let - od svého mládí jsem se staralo o svou matku - psychika, pak artroza, endoprotézy. Každý týden koupání, prádlo atd...Přiznám se, že mám veliké obavy ze všeho, co nás v budoucnu čeká. Měla jsem maminku v péči celý rok u nás doma, ale to ještě zvládla chůzi o berlích. Nyní po několika pádech byla na ODN a od velikonoc bude již trvale žít s námi v paneláku 3+l ve druhém patře bez výtahu, s nevhodnou koupelnou. Nejvíce leží a je na vozíku.
Je jí 87 let, má tři endoprotézy a velice nemocné srdce, takže nesmí být již sama. Nemám sílu jí dát někam do ústavu, ale vzhledem ke svému zdravot. stavu /deprese, neuroza/ se toho bojím. Maminka při předchozím pobytu u nás byla pak již velmi zlá, stále plakala a bylo to pro všechny velmi vysilující. Mám skvělého empatického manžela, který by pro ni udělal první poslední, takže vím, že i dospělé děti se dle možností zapojí, ale přesto cítím, že za ty dlouhé roky péče mám pocit, že přítomnost matky jakoby mi vysávala energii a nežiju, ale přežívám. CHtěla bych se seznámit s literaturou, jak na to, nedělat zbytečné chyby, aby to bylo ku prospěchu nás všech. Prosím poraďte! Chci matku dochovat a posloužit jí, ale zároveň chci žít a ne přežívat ze dne na den a stále se nenervovat. Děkuji za každou radu.
Píšete o nelehké situaci u Vás doma, ve které se chystáte na trvalou péči o nemocnou starou maminku.
Dobrý den,
podmínky skutečně nejsou ideální (panelák bez výtahu), navíc i Vaše vyčerpanost a přetíženost z téměř celoživotní péče o maminku Vás samozřejmě zatěžují a celé situace se obáváte.
Je to jistě náročné pro všechny, včetně Vaší maminky, největší tíha a zodpovědnost ale zřejmě spadá na Vás.
Určitě je proto důležité, abyste na péči nebyla sama, a hlavně abyste na sebe při péči o maminku nezapomínala.
To znamená – pokud je možné – zapojit do péče nejen rodinu, ale třeba i pečovatelskou službu, která mamince může jednak pomoci a ulevit, ale i ji rozptýlit. Rozdělení péče mezi víc lidí by zároveň samozřejmě mělo ulevit Vám, abyste nemusela být pořád k dispozici.
Po svých zkušenostech jistě již víte, že Vaše energie, vstřícnost i ochota mají – a musí mít – někde hranice. Skutečně se nevyplácí je překračovat. Člověk musí být napřed sám opečován, aby mohl dobře pečovat o druhé. Takže je stejně tak důležité to, co potřebujete Vy, jako co potřebuje Vaše maminka.
Možná by bylo namístě i zmapovat možnosti eventuálního respitního pobytu, tj. dočasného pobytu maminky v některém lůžkovém zařízení, aby si pečující rodina mohla trochu od péče oddechnout. I taková možnost dává člověku větší pocit možné úlevy a svobody volby, třeba když síly docházejí.
Doporučuji Vám neotálet a vyzvědět, jaké sociální služby jsou ve Vašem bydlišti dostupné a využitelné, jsou to placené služby — pro jejich úhradu byste mohli v budoucnosti využít peníze z příspěvku na péči, o který Vám též doporučuji (pokud se tak již nestalo), aby Vaše maminka požádala.
Určitě je důležité také mít někoho, s kým můžete o tom, co prožíváte, mluvit. I o případných těžkostech, souvisejících se stářím a nemohoucností Vaší maminky, ale i s historií Vašeho vztahu. Nesnažte se všechno vydržet a překousnout. Sdílení a pochopení druhým člověkem nám pomáhá nést těžkosti vlastního života, a to i když na nich třeba nemůžeme v určité situaci nic změnit.
Myslím na Vás a drží Vám i mamince palce.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
