Otec s CHOPN byl pro zápal plic na plicní ventilaci, našli karcinom. Je v jeho stavu možná léčba?

Odpověď na dotaz ze dne 17. března 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, mám prosbu, otec, 72 let, před týdnem byl přijat na urgent nemohl dýchat, následně skončil na ARU, kde mu zjistili chřipku AB, zápal plic a je "léčen" s chronická obstrukční plicní nemoc. Byl uvedený do umělého spánku a napojený na umělou plicní ventilaci. Po týdnu se stav začal zlepšovat, klesla teplota a před 2 dny jej vzbudili a začali postupně odpojovat od plicní ventilace. Včera stav lepší, spolupracuje, dýchal cca. 5 hodiny bez ventilace. Dnes teplota 38, která klesla, ale má problémy se střevy po silných antibiotikách, které bral (kolititida). Nechce jíst, ani moc pít. Do toho mu z plic odebrali lékaři polyp a zjistilo se, že je to malobuněčný karcinom, ale bez metastaz. A já mám prosbu a dotaz, co můžeme očekávat, pokud se ze současného stavu dostane, jakou má prognozu, kolik měsíců života a jestli dokáže po tomto prodělaném stavu vůbec zvládnout léčbu karcinomu. Lékaři nám to samozřejmě na 100% neřeknou, ale potřebujeme vědět, jestli se bude trápit a co můžeme očekávat. Děkuji
Kateřina
Váš tatínek akutní zánět plic a náhodně také karcinom vycházející z plic. Byl přechodně napojen na umělou plicní ventilaci, nyní se postupně lékaři pokoušejí tatínka odpojovat. Má komplikaci po antibiotické léčbě, nechutná mu jíst a vy se ptáte, jakou má prognózu, co vlastně můžete očekávat.

Vážená Kateřino,

bohužel na vaše důležité a zcela pochopitelné otázky vám nemohu dát odpověď. Neznám vašeho tatínka, jeho celkový zdravotní stav před touto hospitalizací, průběh současné nemoci, podrobnosti z vyšetření a ani nejsem onkolog nebo intenzivista. Přesto si dovolím několik obecných poznámek. Je bohužel dost pravděpodobné – jak sama naznačujete, že tatínek nebude schopen podstoupit náročnou protinádorovou léčbu. Bude ovšem velmi záležet na tom, o jaký konkrétně typ nádoru se jedná, zda je či není rozšířen (i když nyní se zdá, že metastázy nejsou, je otázka, jak podrobně bylo možné tatínka v jeho stavu vyšetřovat). Někdy lze nabídnout takzvanou paliativní protinádorovou léčbu – léčbu s cílem nemoc zpomalit nebo zastavit, nikoli však vyléčit. Někdy je možné šetrné ozáření, případně podání šetrnějšího režimu chemoterapie. To ovšem patří do rukou onkologa.

Z vašeho emailu mi zaznívají velké obavy o tatínka, a i proto vám tedy moc doporučuji obrátit se na paliativní tým, pokud v nemocnici funguje a vypracovat plán budoucí péče. Takový plán není omezen jen na pacienty, kterým se již nedá nabídnout “nic jiného”, naopak se ukazuje, že i pacienti, kteří podstupují protinádorovou léčbu z těchto plánu mají velký užitek. Jejich součástí je právě důraz na kvalitu života, důslednou léčbu příznaků nemoci, plán pro případ náhlého zhoršení i přání pacienta pro případ potřeby dalšího pobytu v nemocnici, použití různých intenzivních postupů a podobně. Například někteří pacienti si nemusejí přát znovu být napojeni na přístroj a podobně. Je ovšem pak nutné vědět a mít detailní plán – co budu dělat, když se mi bude špatně dýchat. Někteří pacienti si přejí být co nejvíce doma, jiní se cítí mnohem bezpečněji v nemocnici. Opět je dobré zmapovat přání pacienta a tomu, pokud je to možné, přizpůsobit potřebné zdravotní služby. Pokud ve vaší nemocnici takový tým nebo lékař není dostupný, můžete s s podobnou žádostí obrátit na lůžkový nebo mobilní hospic. Jen se prosím nelekejte hospice – jsou to prostě organizace, kde pracují lékaři specializovaní na paliativní medicínu.

Přeji vašemu tatínkovi i vám hodně sil.

MUDr. Irena Závadová