Onkologicky nemocné mamince se lepší výsledky, ale je jí zle. Jak jí pomoci, je šance na vyléčení?

Odpověď na dotaz ze dne 12. prosince 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý deň, už som Vám písala ohľadom mojej maminky dňa. 2. července 2019. Mama /71 rokov/ má v januári zistený HG serozny CA origo ovárium alebo primárny peritoneálny, podľa CT z januára 2019 rozsiahla karcinomatóza v brušnej dutine,ascites a patologická LAP pri tr.coeliacus. Ja by som Vás teraz chcela poprosť o radu, alebo odpoveď na otázku: Mame sa od toho januára zlepšuje stav, výsledok ct: t.č. regresia, v semtembri ukončená paliatívna chemo, teraz berie avastin každý tretí týždeň, onkomarkery stále klesajú, t.č. v norme. nerobí sa jej ani voda v bruchu. Ale jej fyzický stav je veľmi zlý, stále iba leží, málo sa zapája do akejkoľvek činnosti, myslím obslužnej okolo seba, odmieta povzbudenia. Berie aj lieky od psychiatra, ale všetko neguje stále, čo robila aj pred tým ako ochorela. Prosím Vás ako jej pomôcť, pre nás je to už veľmi vyčerpávajúce jej psychický stav a postoj voči životu. Je šanca, že sa z tohoto ochorenia dostane? Ďakujem Nina ďakujem Vám vtedy za
Nina
Ptáte se, zda je možné, aby se Vaše maminka uzdravila z vysoce agresivního (HG – high grade) karcinomu, který je rozšířen po celé břišní dutině (karcinomatóza). CT nález i onkomarkery v krvi se po ukončení paliativní chemoterapie zlepšují, ale Vás trápí zhoršování celkového fyzického stavu Vaší maminky, která je velmi unavená a působí na Vás velmi depresivně a negativisticky. Chcete ji pomoct a povzbudit ji, ale ona vše odmítá, což je pro Vás vyčerpávající.

Dobrý den, Nino,

jste v obtížné situaci a rozumím tomu, že je pro Vás nepoměr mezi nepříznivým fyzickým stavem Vaší maminky a příznivými výsledky všech vyšetření velmi matoucí. Bohužel takové situace v medicíně vídáme, protože každý pacient je specifický a nelze se řídit pouze čísly a obrázky, ale zejména tím, jak se člověk cítí. Výsledky laboratoře a CT vyšetření jsou jen jednou proměnnou, ale velmi záleží, jestli je nositelem výsledků mladý a jinak zdravý člověk, anebo senior, jehož jednotlivé složky organismu nejsou v ideální kondici a jednotlivé faktory dávají dohromady mozaiku aktuálního stavu. Psychika samozřejmě hraje nezanedbatelnou roli a osobnost a individualita také. Každý z nás reaguje na to, co cítí a co prožívá, ne na to, jaké číslo vyjde z testu, nebo jaký obrázek z CT vyšetření. A proto každý z nás potřebuje jinou péči a jinou podporu.

Bohužel karcinomatóza břišní dutiny není vyléčitelná a je tedy otázkou času, jaký bude efekt paliativní chemoterapie, kterou Vaše maminka podstoupila, na jak dlouho se postup nemoci zpomalil.
Není univerzální recept, jak maminku můžete povzbudit. Jediné, co jí můžete nabídnout, je otevřenost vůči tomu, jak se aktuálně cítí, jak vše prožívá a jak své nemoci a svému stavu rozumí. Proces přijetí a smíření se s tak závažnou nemocí může být dlouhý a klikatý, a ne vždy se podaří docílit vyrovnanosti. Patří sem fáze popírání, hněvu, smlouvání, deprese a až nakonec může přijít smíření. Tempo, jakým celý proces probíhá, je individuální a víme, že jím procházejí i blízcí nemocného, tedy vy. Zřídkakdy se stane, aby byli všichni z rodiny ve stejné fázi smiřování. Taková situace je tedy velmi komplikovaná a pro všechny vysilující. Když je každý z Vás v jiné fázi, prožíváte situaci jinak a potřebuje jinou formu podpory. A nejvíc frustrující je v takové situaci to, že nikdo nemůže u druhého urychlit přechod mezi jednotlivými fázemi smiřování. Jediné, co můžeme dělat, je s otevřeností respektovat toho druhého, vnímat a přijímat i to, že je mamince těžko, přestože jsou výsledky lepší. Být otevřená hovoru o tom, proč cítí pocit marnosti a co by potřebovala, co je pro ni v tuto chvíli důležité. Možná nepotřebuje povzbudit, možná potřebuje sdílet své smutky a obavy. Samozřejmě i antidepresiva můžou mít svou roli, ale zda je možno v tomto směru pomoct, musí zhodnotit psychiatr. Bohužel Vám nemůžu poradit nijak konkrétněji.

Že je situace pro vás všechny těžká a vyčerpávající je pochopitelné. Moc Vám přeji, abyste se dokázaly sladit, ať nejste na to těžké každá sama, ale abyste své bolesti mohly sdílet.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková