Nezvládáme péči

Odpověď na dotaz ze dne 1. srpna 2012 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, prosím o radu, jsem bezradná. Maminka má karcinom plic a metastázy v kostech, je už na tom velmi špatně, skoro nechodí. Svou diagnozu zná a bohužel po jejím sdělení strašně rychle se vše zhoršilo. Žije v jednopokojovém bytě se svým 80ti letým přítelem, jí je 77 roků. Se sestrami jsme se každý večer střídaly a jezdily jí umýt, namazat, převléci atd. Ovšem přes den a v noci tam s ní byl děda sám a už to nezvládá. Jedna sestra, která je doma slíbila, že si jí vezme k sobě, ovšem maminka nejdříve nechtěla. Teď už vidí sama, že děda už nemůže, tak by snad i souhlasila, ale stále pláče a pláče, že nás nechce opustit, proč se jí to stalo a sestra se začala bát, že péči o ní nezvládne. Pomáhala bych jí asi jen já, ale bohužel musím chodit do práce a mám strašné výčitky, že se o maminku nemohu celodenně postarat a vzít si ji k sobě. Další sestry navrhují hospic, který je nedaleko, o tom maminka nechce ani slyšet, prosí nás, abychom jí nedávaly nikam do nemocnice. Je to strašné pro mě, moc se chci o ni postarat, ale celodenně to není v mých silách.Vůbec nevím, jak dál. Sestra řekla, že si ji vezme, pokud bude alespoň trošku chodit, pokud bude jen ležící, že péči o ní nezvládne. Ale jak mamince vysvětlit, že i přes to, že by byla v hospicu jí máme moc rádi a nechceme se jí zbavit, jen, že není v našich silách být 24 hodin s ní? Že musíme chodit do práce a postarat se o malé děti? Ona jen pláče, ať jí proboha nikam nedáváme, prosí nás a je to pro nás strašné.
Simona
Napsala jste nám o své mamince, která by ráda dožila doma, ale Vy i Vaše sestra si uvědomujete, že celodenní péče o ni není ve Vašich silách. Je to opravdu velmi těžká situace, zátěž pro rodinné vztahy i pro psychiku každého z Vás.

Dobrý den, paní Simono,

je pochopitelné, že maminka by ráda strávila své poslední dny doma se svými blízkými a je pro ni nejspíš obtížná představa, že právě to nejtěžší období by měla trávit v nějakém zařízení. Stejně tak je pochopitelné, že Vy se sestrou musíte zvážit své síly a možnosti v péči o maminku a o své ostatní záležitosti.

Pokud jste došly k závěru, že celodenní péče o nechodící maminku je nad Vaše možnosti, je asi třeba s maminkou vše otevřeně probrat. Mluvit o Vaší lásce k ní i k úctě k jejímu přání, ale i o Vašich možnostech. Můžete snad s maminkou mluvit o tom, že s ní chcete být až do konce jejího života, i o tom, že její pokračování je ve Vaší rodině, která také potřebuje péči. Je možné, že Vaše maminka prochází obdobím, kdy oplakává konec svého života a její lítost nepatří jen tomu, že třeba nebude moci být doma, ale i všemu ostatnímu, s čím se loučí. V takové době je třeba hodně porozumění a sdílení, aby nemocný člověk mohl odlišit lítost nad opouštěním života od pocitů, že ostatní opouštějí jeho. Pokud můžete, lze mamince sdělit (tak jak jste to psala nám), že se budete snažit umožnit jí být doma nebo u sestry co nejdéle to bude možné, a je vždy na místě opakovaně situaci probírat a rozhodovat se podle toho, jak se bude vyvíjet její stav i podle aktuálních možností rodiny.

Pokud se zatím chcete a můžete o maminku starat doma, pomáhá dobře rozdělit „služby“ tak, abyste měly se sestrou a případně dalšími příbuznými možnost si odpočinout a věnovat se i svým rodinám. Není dobré, aby péče spočívala jen na jedné osobě. Otevřenost v komunikaci je na místě, včetně uvědomění, že každá rodina má jiné možnosti i síly. V některých místech je možnost využít pečovatelké služby, domácí hospicové péče nebo placených pečovatelů, kteří Vám zatím mohou s péčí o maminkou pomoci, abyste mohly vše zvládnout, jak nejlépe je to pro všechny možné.

Hospicová péče, kterou navrhla Vaše sestra, není nemocniční péče. Hospic by měl být místem, kde může člověk trávit důstojně své poslední dny s plnou péčí zdravotnického personálu, bez zbytečného utrpení a přitom v okruhu své rodiny. Snad by mohlo pomoci mamince tento rozdíl vysvětlit, někdy pomáhá pacientovi toto zařízení ukázat, vzít ho tam na prohlídku a dát mu možnost, aby vše zvážil. Většina hospiců má také vlastní propagační materiály, kde bývá hospicová péče dobře vysvětlena. Nejde o přesvědčování, ale o to, pomoci člověku projít těžkým vyrovnáváním se s vlastní smrtelností a uvědomění si, že blízcí o něj pečují, jak nejlépe mohou, přesto však nemohou odvrátit konec života.

Pro rodinné vztahy je nejlepší, když dojde ke shodě mezi nemocným a pečujícími. I přes vzájemně dobré vztahy se to ovšem nemusí vždycky podařit – přesto to neznamená, že se rodina i pacient nesnažili nebo neudělali vše, co bylo v jejich silách. Pokud se dokážete se sestrou navzájem podpořit ve svých rozhodnutích a zároveň mamince sdělovat svou lásku a blízkost, je to hodně, co pro sebe navzájem uděláte.

Přeji Vám hodně sil a Vaší rodině co nejvíce vzájemného porozumění v těžkých chvílích.

Zuzana Vondřichová