Neteř má nádorové onemocnění v pokročilém stádiu, ztratila sluch a zrak, nemůže se pohybovat, trpí depresemi a přemýšlí o eutanázii. Jak jí mohu pomoci?

Dobrý den, paní Pekárková,

v naší poradně se schází mnoho těžkých osudů a náročných životních situací, nad Vaším dotazem jsem ale tentokrát opravdu dlouho přemýšlela a pokoušela se vžít do situace Vaší i Vaší neteře. Opravdu si asi nikdo z nás nedovede představit, jak náročné to pro Vás obě je.

Přesto si dovolím Vám odepsat na Váš dotaz a volání o pomoc Vaší neteře. Prosba o euthanasii je většinou opravdu voláním o pomoc, prosbou o zdánlivě jednoduché řešení.

Dovolte mi, abych Vám jen krátce vysvětlila, proč lidé, kteří se zabývají paliativní medicínou (léčba, která pomáhá smrtelně nemocným a umírajícím), neprovádějí euthanasii. Věříme, že od většiny potíží, kterými na konci života umírající a nemocní trpí, lze ulevit. Někdy tyto potíže nedokážeme odstranit nebo vyléčit, ale vždy je umíme alespoň zmírnit a učinit snesitelnými, a tak pomůžeme nemocnému, pokud si to tak přeje, odejít ze života důstojně a klidně.

Vaše neteř, podle toho co píšete, trpí po ztrátě smyslů a možnosti pohybu velkou osamělostí a izolací. Domnívám se, že pro Vás musí být nesmírně vyčerpávající ji kromě fyzických úkonů ještě zabezpečit po stránce duševní a vidět její deprese a pláč. Obdivuji Vás, jak se jí snažíte pomoci, jak se snažíte najít nejlepší možné řešení…. i pro Vás to jistě není jednoduché. Je skvělé, že máte vymyšlený vlastní komunikační systém a přes všechny potíže se snažíte své neteři umožňovat kontakt s okolím. Z celého Vašeho dopisu cítím velkou lásku, obětavost a malinko zoufalství. Obdivuji Vaši sílu a věřím, že pro mnoho lidí by osud Váš a Vaší neteře mohl být velkou inspirací.

Věřte mi prosím, že bych si nesmírně přála, abychom Vám oběma dokázali pomoci a ulehčit další, nejen adventní dny.

Myslím si, že Vaší neteři by velmi pomohlo, kdyby ji ještě někdo další dokázal zprostředkovat to, co jí dáváte Vy – lásku, sílu překonávat denní těžkosti a potřeby a kontakt s okolím. Existuje ve Vaší blízkosti někdo, ke komu máte Vy a Vaše neteř důvěru a mohl by jí pravidelně chodit navštěvovat? Potřebujete pomoc na kontakt někoho důvěryhodného ve Vašem okolí? Nebo potřebujete podporu třeba formou dopisu, e-mailu? Prosím zkuste se společně s neteří zamyslet, jak by bylo možné Vám pomoci. Linky důvěry poskytují podporu v těžké situaci telefonickou i písemnou formou, jiné organizace – např. Gaudia nabízí docházení terapeutů za klienty domů (po Praze) nebo třeba konzultaci po Skypu. Věřím, že třeba jen pohlazení a tichá podpora by dokázaly alespoň zmírnit míru zoufalství. Nezapomínejte také na sebe a své vyčerpání, jste spojnicí Vaší neteře se světem a i Vy potřebujete načerpat sílu a uvolnění.

S úctou a přáním klidných dní

MUDr. Jana Michlová

Redakce poradny se rozhodla požádat o odpovědět na Váš dotaz i psycholožku, připojujeme tedy i její odpověď:

Dobrý den,

napsala jste nám o své neteři Lucii, o jejím dlouhém trápení i stavu, ve kterém se teď nachází – chce nyní vědět víc o euthanasii a asi uvažuje i o dobrovolném odchodu ze života. Pro její utrpení máte velké pochopení a z Vašeho e-mailu mám pocit, že chápete, jak je obtížné postupně ztrácet kontakt s tělem a se světem, samostatnost, možnost se dorozumět. V takovém případě je na místě se zlobit, plakat nebo cokoliv jiného. Někdy pacientům v tomto stavu opravdu pomáhá vědomí možnosti život ukončit. Nemusí to nutně znamenat, že to chtějí udělat, ale je to pro ně jedna z mála samostatných možností, úvah, že mají nad něčím moc. Doporučila bych Vám, abyste Lucce podala informace, které chce mít, i třeba s tím, že přidáte své vlastní váhání. Vypadá to, že víte, jak je pro ni těžké žít, a zároveň ji nechcete podporovat ve směřování ke smrti. Je to srozumitelné a citlivé, je v pořádku, když Vaše neteř bude vědět, že Vy její smrt nevyhledáváte. Možná je to právě to, co Lucie potřebuje vědět. Nicméně Lucie také ví, že zemře a její tělo nebude mít lepší kvality, proto má asi právo na uvažování o smrti, na informace o možnostech i na přemýšlení o nich.

Hodně jste se ve svém dotazu věnovala Lucii. Nenapsala jste moc o sobě, jak prožíváte Vy její trápení. Připadá mi důležité také zvažovat Vaše prožívání a možnosti, brát ohledy na to, na co se Vy cítíte, co jste schopná zvládnout a unést. Přála bych Vám, abyste měla také pro sebe péči, abyste mohla projít tím těžkým obdobím, které Vás s Lucií potkalo.

Zuzana Vondřichová