Navštěvuji kamarádku, která má rakovinu v terminálním stádiu. Některé naše názory liší. Jak ji podporovat?

Dobrý den, paní Gabrielo,

ve Vašem dotazu čtu spoustu toho, co pro kamarádku děláte. Umíte jí být nablízku v pravděpodobně nejnáročnějším období jejího života. Umíte jí naslouchat, vytvořit bezpečnou atmosféru, ve které kamarádka může přemýšlet nahlas. Umíte s ní být, když pláče. Jste jí oporou v otázkách víry a duchovna, kterou potřebuje. To, co pro ni děláte je nesmírně cenné, a troufám si říct, že i vzácné. Kamarádka díky Vám na ty nelehké otázky není sama. A to znamená velmi mnoho.

Je přirozené a pochopitelné, že na některé věci máte jiný názor a že pak si nejste jista, co říct. Píšete, že je pro Vás obtížné, ačkoliv s alternativní léčbou nesouhlasíte, kamarádku v tomto postupu podporovat či utvrzovat. Přemýšlím, jestli je skutečně nutné ji v alternativní léčbě podporovat, utvrzovat? Jestli byste v tom nešla sama proti sobě. A tak si kladu jinou otázku – co v tomto tématu můžete, abyste mohla být kamarádce nablízku a současně sama se sebou v souladu?

Možná víc než to, jestli kamarádky volby schvalujete nebo ne, může být v takových rozhovorech důležité vyjádření porozumění a zájmu, Vaše vlídná přítomnost. Ptát se jí a následně vyjádřit pochopení pro pohnutky, které jí k rozhodnutím vedly a pro emoce, které prožívala a prožívá, spíše než hodnotit rozhodnutí samotné. Představuji si, že z určitého úhlu pohledu lze například vyjádřit pochopení naději, kterou si pro sebe kamarádka možná potřebovala udržet i po ukončení léčby, ale nemusí to nutně znamenat, že tím schvalujete léčitele. Můžete jí vyjádřit pochopení pro emoce, i když byste si pro ni přála jiná rozhodnutí. Hodnotit rozhodnutí zpětně může být i poměrně ošemetné – obecně v době, kdy se rozhodujeme nevíme, co bude v budoucnu následovat. Rozhodujeme se na základě informací, které v té době máme, jak za daných okolností nejlíp umíme. Co při zpětném pohledu může vypadat jasně, v době rozhodování tak jasné být nemusí.

Rozumím i tomu, že na alternativní léčbu se kamarádky se Vám může těžko koukat. Je to něco, co si kamarádka volí, ale zároveň jsou to postupy s doposud neprokázanou účinností, které někdy mohou stát hodně peněz i fyzických sil. S kamarádkou můžete zkusit hledat, co z alternativ pomáhá a nepřitěžuje v souladu s Vaším postojem „vše, co uleví, je v pořádku“. S vědomím toho, že je to její rozhodnutí.

Je také pochopitelné, že byste si pro kamarádku přála, aby si urovnala vztah s maminkou a bratrem. Tím spíš, že čas kamarádky je omezený. Když Vám to přichází na mysl, můžete zkusit toto téma s kamarádkou otevřít. Můžete se jí na blízké ptát, můžete jí nabídnout svůj pohled, že Vám usmíření v blízkých vztazích připadá důležité, nebo vyjádřit starost, kterou o ni v tomto ohledu máte. Zároveň však bude záležet na ní, zdali to bude v danou chvíli téma, kterým se bude chtít zabývat.

Vnímám, že Vám na kamarádce hodně záleží a rozumím Vaší obavě, abyste něco nepokazila. Z toho, co píšete, mi připadá, že největším darem a pomocí, kterou teď kamarádce poskytujete je opravdu to, že jí upřímně nasloucháte a jste jí nablízku. Věřím, když se nadále necháte vést tím, co kamarádka v danou chvíli potřebuje a půjdete s ní její cestou, tak je to pro ni ta největší pomoc. Je moc dobře, že Vás kamarádka má.

Zároveň si říkám, že podporovat kamarádku v závěru života může být náročné i pro Vás. Tak bych Vás chtěla podpořit, abyste čas strávený u kamarádky vyvažovala i aktivitami, které Vám dělají dobře a při kterých můžete načerpat síly. A pokud byste potřebovala mluvit o tom, jaké to pro Vás je, tak abyste si pro to našla dobrý prostor.

Zdravím Vás a přeji hodně sil

Monika Vaníčková