Na doporučení lékaře jsme souhlasili s odpojením otce od plicní ventilace. Nevzali jsme mu šanci na život?
Vážená Veroniko,
je jasné, že takové rozhodnutí s sebou nese pocit velké odpovědnosti za život a zdraví druhého člověka, navíc tak blízkého. Pocit, že jsem mohla zabránit úmrtí může být opravdu zahlcující. Rozhodně jde o velmi statečný krok. V tomto případě můžete zcela důvěřovat doporučení lékaře. Po měsíci umělé plicní ventilace na 100% kyslíku není reálné, že by se tatínek mohl uzdravit a žít život jako před onemocněním. Pro lékaře také není takové rozhodnutí jednoduché a proto nikdy nejde o rozhodnutí jednostranné. Takové situace jsou hodnoceny celým ošetřujícím týmem – lékaři i sestrami specialistkami a často se účastní i další nezdravotničtí kolegové jako třeba rehabilitační pracovníci a podobně. Kdyby i jen jeden člen týmu měl pochybnosti, pacientovi taková léčba nebude odepřena.
Přijmout úmrtí blízkého je těžké vždy, v situaci, kterou popisujete o to více. Váš souhlas ale rozhodně nevzal tatínkovi šanci na vyléčení, naopak umožnil klidné úmrtí bez dalších invazivních postupů, které v takové situaci jako u vašeho tatínka s sebou nesou velkou míru utrpení.
Snad vám má odpověď trochu ulehčí. Možná by mohla pomoci i odborná pomoc poradce pro pozůstalé. Věřte, že i prosté převyprávění celého příběhu může přinést velkou úlevu.
S pozdravem,
MUDr. Irena Závadová