Moje umírající maminka se nesnesitelně chová, nevím, co mám dělat a mám strach o tátu.

Odpověď na dotaz ze dne 23. srpna 2009 zobrazit původní dotaz
Dobry den, precetla jsem temer vsechny otazky a odpovedi, prispevky pecujicich, ale nikde sem se nesetkala s problemem podobnym nasemu. Maminka(59) ve finalni fazi onkol onemocneni (nejprve kracinom prsu s meta do kosti -rok2004,pozdeji-rok2009 neoperabilni nadorky v mozku). Maminku mame doma, je velmi silna a vzdycky byla... veskerou onkolo lecbu snasela velmi statecne a nepotrebovala nebo spis nechtela zadnou pomoc.... Nyni jsou ale veci jinak, maminka uz neni sobestacna a nechce si to pripustit, tezko se vyrovnava s tim, ze je odkazana na pomoc druhych. Zasadnesji problem je ovsem jeji porucha chovani - domnivam se totiz, ze to co v nasledujicich radcich popisu je opravdu porucha chovani a ne jen nemohoucnost. Maminka schvalne moci do postele, nebo kamkoliv kde se prave nachazi, nekdy takto vykonava i stolici... fekalie pak poruznu otira jakymkoliv textilem co ji prijde pod ruku. Problem neni v tom, ze by nemohla vstat a dojit si na zachod, pohyb ji sice dela problemy, ale pohybuje se. Koupili sme ji plenky, dlouho sme ji premlouvali at je nosi, ale kdyz si plenku dala procurala zase celou postel, takze usili zbytecne.... Nejde ovsem o to, ze by byl problem postel prevlekat, jde o to, ze maminka si v tom libuje... prakticky se chova hur nez zvire, protoze ani zvirata nelezi ve svych fekaliich. O tom, ze jde o poruchu mne hlavne presvedcuje fakt, ze maminka nevaha vymocit se treba do sklenice/vazy a takto naplnenou sklenici pak schova do skrine - tedy musi se zvednout dojit ke skrini pripadne i dojit do jine mistnosti, a tam sklenici schovat. O maminku pecuje tata, ja i bratr zijeme 100km daleko, jezdime vypomoci pokud cas dovoli. Pece o umirajiciho je narocna v kazdem pripade, ale mam o tatu strach, neni mozne,aby zil v tak hroznem prostredi, bez moznosti pohnout se od mamy pryc... neustale cichat fekalie... cely dum priserne zapacha a temer vsude cihaji ruzne nechutnosti v podobe schovaneho skazeneho jidla nebo fekalii... clovek se nestaci divit co kde objevi. Kazdy vikend peclive uklidime,ale to nikam nevede. Nejhorsi je to, ze se maminka chova uplne normalne... s vyjimkou vyse uvedeneho a kdykoliv se ji snazime neco vytknout ohledne cistoty priserne se rozcili a vytky ignoruje.... Zasadni problem je ten ze mama si nepripousti konec ani zadny problem, v zadnem pripade nechce ani na sekundu do hospicu,nemocnice nebo kamkoliv jinam... dojizdejici terapeutky vice mene ignoruje, tedy chova se pratelsky, bavi se jako by nic, vypravi jim ruzne sve postrehy atd.... a vse z jejich pohledu vypada temer pohodove... dokonce se i oblece a cura chvili normalne na zachod, ale jakmile je sama s tatou hned se zacne chovat nechutne. Nasilim ji pomoci nemuzeme a opravdu nevim co delat, mam strach o tatu... Dekuji za radu nebo nazor
Bara
Píšete o nevysvětlitelných změnách v chování Vaší mámy v konečné fázi její nemoci, o tom, jak si libuje v exkrementech a různě je schovává. Zdá se, jako by to dělala naschvál.

Dobrý den, paní Báro,

chápu, že to ve Vás vyvolává zlost, pocit hnusu, bezmoci, nechuť, obavy, nejspíš také spousty otázek a nejistoty. Chci ocenit, že i přesto se o maminku velkodušně a obětavě staráte, vážíte dlouhé cesty a uklízíte nechutné věci, a přitom o ní přemýšlíte jako o stále hodnotném a důležitém člověku. Nechcete ji nutit násilím. Velmi si tohoto Vašeho postoje vážím. Vnímám, že pro ni děláte hodně dobrých věcí.

Zvenčí nejde dost dobře rozlišit, co přesně se s Vaší maminkou děje, co je příčinou změny jejího chování. Napíšu Vám, co mě k ní napadá. Je možné, že kvůli nádoru došlo ke změně osobnosti a povahy Vaší maminky. Nádory na mozku někdy toto způsobují a začátek změny se projevuje zdánlivými maličkostmi. Je to něco, co nejde zvrátit ani změnit. Mně se tato možnost jeví jako málo pravděpodobná, ale pokud se chcete ujistit, konzultujte to s ošetřujícím lékařem nebo neurologem.  

Stejně tak je možné, že maminka zůstala sama sebou, a čůráním a kakáním kolem sebe chce na něco upozornit. Že Vám jakoby sděluje něco, co neumí říct jinak. O smiřování s bezmocí a blížícím se koncem jste jistě četla na našich webových stránkách. Může to být, že Vaše maminka právě prochází obdobím hněvu, agrese, kdy se člověk zlobí na všechny a na všechno, závidí ostatním jejich zdraví a samostatnost, kdy naprosto iracionálně „kope“ kolem sebe a chce to těm ostatním trochu „osolit“, „dát jim sežrat“, že oni jsou zdraví a já ne. Vím, je to nelogické a je velmi náročné vydržet a neoplácet zlostí, třeba i skrytou.

Pro maminku může být velice těžké i to, že už není ta silná a soběstačná, jako byla dřív, že už nemá věci pod kontrolou a nemůže si o všem rozhodnout sama. Napadá mě, trochu absurdně, že aspoň své výměšky má pod kontrolou – může si rozhodnout, kdy a kam je uloží… S tím se pojí i otázka pro Vás – o čem ve svém životě může maminka rozhodovat? Je možné zařídit se, aby mohla ovlivnit co nejvíc věcí, jak byla zvyklá předtím? Mohou to být i maličkosti – čas k jídlu, výběr oblečení, délka doby, po kterou chce mít u sebe své blízké apod.

Uvažuji i o možnosti, že maminka po něčem volá. Možná touží být důležitá; třeba si paradoxně přeje, abyste s ní jednali jako se zdravou a plnohodnotnou; snad touží po tom, aby Vaše společné chvíle byly jako dřív… Možná volá po porozumění. Ne po lítosti, ale po sdílení, po respektu k jejímu prožívání a její víře, k jejím potřebám. Možná chce sdílet radost nad maličkostmi dne a běžného života, a ne přemýšlet o konci a o smrti… Pokud je příčina skrytá v maminčině touze po něčem, věřím, že najdete cestu, jak jí porozumět. Můžete se inspirovat i u terapeutek, které za maminkou chodí – v čem se liší jejich návštěva od Vaší? Bylo by možné se s terapeutkou poradit, převzít něco z jejich přístupu, vyměnit zkušenosti?

Vím, že máte velkou starost také o tatínka. Píšete, že je pro něj těžko únosné, aby měl nad maminkou pořád dohled, o nepořádku ani nemluvě. To je skutečně velice vyčerpávající. Má tatínek možnost úlevy? Zkuste s ním promluvit, jak on se na celou věc dívá, jestli a v čem by potřeboval pomoct. Můžete také probrat, jak se dívá na změny v maminčině chování a jak jim rozumí. Zjistěte, co funguje v okolí (pečovatelská služba, pomoc příbuzných a přátel, respitní několikadenní pobyty pro maminku) a nabídněte mu konkrétní možnosti. Pokud to bude možné, zapojte do rozhodování i maminku.  

Nezapomínejte samozřejmě na sebe a péči o své zdroje. Tím, že bydlíte daleko a nemáte možnost tolik věci ovlivňovat, je pro Vás daleko těžší unést bezmoc a touhu věci změnit. Paradoxně tak můžete být daleko ohroženější. Myslete na to a po návštěvě u maminky si udělejte něco jako očistný rituál pro Vaši duši. Věřím, že najdete způsob, jak o sebe pečovat.

Paní Báro, budu na Vás všechny moc myslet, abyste zvládli maminčiny výkyvy chování a abyste mohli dobře prožít zbývající společný čas.

Petra Hálková