Moje nejlepší kamarádka se potýká s rakovinou. Lékaři jí neříkají nic o prognóze. Přála bych si umět ji vysvětlit, kolik času jí zbývá.

Dobrý den,

je mi moc líto, že Vaši kamarádku potkala tak těžká nemoc.

Jak tušíte, prognózu nikdo na dálku určit neumí. Pravděpodobnost možná ošetřující lékaři znají, ale je pravda, že předpovědět se to asi úplně nedá, lidé jsou různorodí a někdy se i od velmi pravděpodobné prognózy dost odchýlí. Přemýšlím, co byste chtěla kamarádce vysvětlit. Je jasné, že se bojíte. Jak píšete, Váš strach se týká všech zúčastněných. Rozumím tomu tak, že byste ráda, aby kamarádka mohla o svém strachu mluvit a případně zařídit vše, co ještě v životě potřebuje. Možná byste jí ráda nabídla i nějaké sdílení vedoucí k určité míře smíření s tím, jak věci jsou. Nevím, zda se kamarádka a její blízcí brání přemýšlet o blížící smrti a - jak píšete - strkají hlavu do písku nebo o blížícím se konci ví a rozhodli se žít tak, jak to jde, aniž by o tom víc mluvili. Není možná jasné, co kamarádka nyní potřebuje. Zda bojovat o život nebo také uvažovat o tom, jak to bude dál. Možná i Vám by se ulevilo, kdybyste měla jasno, co s kamarádkou probrat a kam Vaše vzájemné sdílení směřovat. Zdá se mi, že by možná bylo vhodné s tímto vyjasňováním s kamarádkou začít. Ptát se jí, jak o tom přemýšlí. Jestli by něco měnila, kdyby znala přesnější prognózu, jestli by s rodinou něco ještě podnikli nebo zařídili … Připadá mi důležité zkoumat, co kamarádka potřebuje, na co se cítí, jak to má pojaté. Případně jí nabídnout možnost spolu vše probírat anebo respektovat, když to dělat nechce. Máte pravdu, že to není výhodné. Zároveň je pravda, že když to lidé nechtějí nebo se na to necítí, často takové povídání není efektivní nebo je dokonce zraňující. Kapacita a nasměrování daného člověka hodně určuje, k čemu se obrací, jak se k nemoci, léčení i případnému konci staví. Obzvlášť u lidí, kteří mají malé děti, je moc těžké být s tím, že mohou zemřít dříve, než jejich děti dorostou. Často si takovou možnost připustí až ve chvíli, kdy už jim opravdu dojdou síly. A i pak může být těžké o tom s někým mluvit. Přišlo by mi tedy na místě, abyste jí opakovaně dávala najevo, že Vy o tom ochotná mluvit jste, jste otevřená jejím i svým obavám nebo potřebám, a počkala, zda a případně kdy to bude Vaše kamarádka vnímat jako vhodné a přínosné. Snad jí můžete opatrně nabízet své vidění situace a nabízet jí to jako inspiraci, své síly a možnosti ovšem musí asi odhadnout ona sama.

Cítím obdiv k tomu, že se snažíte být své kamarádce oporou i v tak obtížném období. Přeji Vám hodně sil a trpělivosti, abyste to zvládla a Vaše přátelství pro vás obě zůstalo důležitou oblastí vašeho života.

Zuzana Vondřichová