Maminku odvezla záchranná služba do nemocnice. Může soud upřednostnit coby opatrovníka advokáta před rodinou? Lze o operaci rozhodovat jen s ním?

Odpověď na dotaz ze dne 5. července 2019 zobrazit původní dotaz
Vážení. Prosím Vás o radu. Maminku odvezla rychlá záchranná služba do nemocnice od praktického lékaře, na základě jejího zdravotního stavu, kdy měla týden migrény, přestala jíst a začala většinu dne spát. Mamince vyšetřili mimo jiné na CT hlavu, a provedli nedokončené vyšetření hlavy magnetickou rezonancí ( maminka se při vyšetření hýbala ). Při informování se u vyšetřující lékařky, která maminku přijala k hospitalizaci, bylo mně (dceři) a mému otci (manželovi hospitalizované pacientky ) sděleno, že z vyšetření vyplývá nález krevní sraženiny v mozku a nejspíš nádoru. Maminku lékařka při tomto nechala podepsat souhlas s hospitalizací a informovaný souhlas, kde jsem já vyplnila kontakty na nejbližší rodinné příslušníky, tedy mne, sestru a manžela. Maminka byla spavá, a pravděpodobně,v rámci vyšetření měla v sobě i nějaké medikamenty. S lékařkou ale po oslovení komunikovala a byla schopna se podepsat.Lékařka nám dále sdělila, že je u maminky zvažována operace hlavy. Na základě toho, a s obavou z možného rychlého operativního zákroku na hlavě 70-tileté maminky s vysokým krevním tlakem a s nemocným srdcem, jsme s tatínkem a sestrou sepsali dopis, kde jsme ošetřující lékaře maminky požádali, abychom se mohli vyjadřovat v předstihu, před jakýmkoliv operativním zákrokem v oblasti hlavy maminky, k tomuto, a že žádáme před jakýmkoliv takovým zákrokem o komplexní informování o rizicích podstoupení a nepodstoupení takového zákroku. Dále jsem se vyjádřili, že souhlas maminky s operací, který udělila ve stavu ospalosti a utlumení medikamenty a při nekomplexním vysvětlení jejího zdravotního problému (sama lékařka sdělila, že mamince neřekla podezření na nádor ) nepovažujeme za adekvátní souhlas s operativním zákrokem. V dopisu jsme zároveň zdůraznili, že v žádném případě neodmítáme a nezpochybňujeme potřebnost operativního zákroku za účelem záchrany života, pouze si přejeme předchozí komplexní informace a možnost rozhodování se společně s informovanou maminkou. Druhý den nám v nemocnici vedoucí lékař sdělil, že zahájil "detenční řízení", a že maminka je na základě posudku psychologa zbavena schopnosti rozhodování se z důvodu zdravotního stavu v kterém se momentálně nalézá, kdy jí údajně tlačí velký nádor na některá centra mozku. Žádný posudek psychologa nám ale nebyl poskytnut k nahlédnutí, ani nám nebylo předáno žádné rozhodnutí soudu o zbavení maminky způsobilosti k právním úkonům, nebo schopnosti se svobodně rozhodovat. Dále nám sdělil, že rozhodnutím soudu bude určen opatrovník - zástupce maminky ve věci rozhodování se, a že to bude opatrovník-advokát, anebo rodinný příslušník. Toto bude rozhodnuto soudem. Ráda bych se Vás zeptala, zda je ze zákona možné, aby byl soudem mamince přidělen ve věci zastupování při rozhodování vůle/nevůle podstoupit léčebné postupy/operaci, přidělen soudem advokát-opatrovník přednostně před rodinným příslušníkem, aniž by byla maminka dotázána, komu důvěřuje, a koho konkrétního by si k zastupování přála. Může být maminka zbavena schopnosti svobodného rozhodování se o souhlasu či nesouhlasu s operací jen z vůle ošetřujícího lékaře ( nemocnice ), bez soudního řízení, na základě psychologického posudku, který měl proběhnout po hospitalizaci maminky ve stavu výše popsaném? Dále Vás moc prosím o informaci, zda je zákonně možné řešit rozhodování o provedení/neprovedení operace nebo léčebné metody pouze se soudem přiděleným advokátem-opatrovníkem, aniž by se k tomuto mohli vyjádřit, nebo provedení ovlivnit rodinní příslušníci. Ještě bych chtěla doplnit, že maminka je v takovém stavu, že na položené dotazy smysluplně odpovídá, pokud však je přehlcena vjemy, unaví se a usíná. Nejspíš se jí zdají i v důsledku většinou prospaného času sny a zmiňuje se proto i o věcech z minulosti, které se aktuálně nedějí. Přesto všechno si subjektivně nemyslím, že by měla sníženu rekognici, jestli si něco přeje, nebo nepřeje. Děkuji Vám předem velice, za jakékoliv informace k této problematice. Maminka leží v nemocnici dnes 4. den, její zdravotní stav je poměrně vážný, a záleží mi na jejím co nejmenším utrpení v rámci léčby, vzhledem k jejímu věku a jejím chronickým onemocněním. Moc prosím o zodpovězení v nejbližší možné době, neboť nám běží lhůta v detenčním řízení ( lékař předpokládá rozhodnutí soudu do pondělí 8.7.2019 ) a v této lhůtě se jakoby nemůže nikdo rozhodovat, a tato situace nám, jako rodině, přijde absurdní. Dnes bylo rozhodnuto, soudem, o udělení opatrovníka - advokáta naší mamince, v rámci její hospitalizace. Kvůli tomu se prodlouží mamince pobyt v nemocnici o týden, ve kterém se nic zásadního neděje. Pokusím se vytáhnout moje dotazy z příliš podrobného textu: 1. Je zákonně možné, aby byl soudem pacientovi přidělen ve věci zastupování při rozhodování vůle/nevůle podstoupit léčebné postupy/operaci, přidělen soudem advokát-opatrovník přednostně před rodinným příslušníkem, aniž by byl pacient dotázán, komu důvěřuje, a koho konkrétního by si k zastupování přál? 2. Může být pacient/ka zbaven schopnosti svobodného rozhodování se o souhlasu či nesouhlasu s operací jen z vůle ošetřujícího lékaře ( nemocnice ), bez soudního řízení, na základě psychologického posudku, který měl proběhnout po přijetí na lůžkové oddělení, ve stavu polospánku, pod vlivem léků a únavového syndromu, způsobeného zřejmě jejím onemocněním? 3. Je zákonně možné řešit rozhodování o provedení/neprovedení operace nebo léčebné metody pouze se soudem přiděleným advokátem-opatrovníkem, aniž by se k tomuto mohli vyjádřit, nebo provedení ovlivnit rodinní příslušníci, se kterými pacient dlouhodobě žije ( manžel, dospělé děti )? Děkuji Vám mnohokrát Marie
Marie

Dobrý den,

zákon uvádí, že pacient, o němž se v detenčním řízení rozhoduje, je oprávněn dát se zastupovat zmocněncem, kterého si zvolí. O tomto právu musí být poučen, ledaže to jeho stav zcela vylučuje. Pokud pacient není schopen si zmocněnce zvolit, jmenuje soud opatrovníka pro toto řízení, a to vždy z řad advokátů. Jmenování advokáta tedy není nikterak neobvyklé, naopak je to právě advokát, který v tomto řízení vždy působí jako opatrovník.

Ano, posouzení, zda je pacient schopen udělit souhlas s poskytováním zdravotních služeb, přísluší ošetřujícímu lékaři. Lékař může tuto otázku konzultovat s jiným lékařem, má-li pochybnosti. Není však třeba žádného formálního řízení, ve kterém by soud rozhodoval, že pacient není schopen souhlas udělat.

Pokud je lékař přesvědčen, že pacient souhlas nemůže s ohledem na aktuální zdravotní stav udělit, je povinen získat tzv. zástupný souhlas. Tento zástupný souhlas uděluje primárně osoba, kterou si pacient při přijetí k hospitalizaci určil. Pokud si ji pacient nemohl s ohledem na zdravotní stav určit, je tímto zástupcem manžel, rodič nebo jiná osoba blízká (syn, dcera, bratr, sestra apod.), a to v tomto pořadí.

Rozhodování o udělení souhlasu nebo nesouhlasu s provedením operace náleží uvedenému zástupci. Advokát, který je určen pro detenční řízení, se vyjadřuje pouze k otázce oprávněnosti hospitalizace pacienta bez souhlasu. Nepřísluší mu však rozhodovat o samotném poskytování zdravotních služeb v průběhu hospitalizace. Pro tyto účely je tu právě zmiňovaný zástupce, který má rozhodnout.

S pozdravem

Barbora Vráblová