Maminka zemřela po měsících v bezvědomí. Do té doby aktivně pracovala. Trápí mě řada otázek.
Dobrý den,
omlouvám se, jestli mé otázky nebudou spadat do kompetence vaší organizace, což je možné.
Před týdnem nám po čtyřech měsících v komatu odešla maminka (67), kterou 28.12. 2022 postihl náhlý infarkt se srdeční zástavou a bezvědomím, ze kterého se už neprobrala (do té doby velmi aktivně pracovala jako dětská lékařka). V posledním roce zažila velký stres (odchod pejska- jejího jediného společníka v domácnosti, lehký Covid a strach z následků, strach z vyšetření kolonoskopie, stres spojený s 3. rokem práce v respirátoru s nutností ošetřit cca 80 pacientů denně, pálení sliznic po Covidu atd.). Největším stresem byla ztráta kolegyně- kamarádky a potíže s uchem, které vyústily v nutnost operace cholesteatomu- maminka se bála horšího. Zdravotně maminka trpěla kolísavým tlakem, ale brala léky, včetně léků na cholesterol.
Před samotnou operací maminka prodělala řadu vyšetření včetně kardiologických. Už na podzim absolvovala velkou kontrolu u svého kardiologa včetně snímku srdce. Před operací ekg a řadu vyšetření, která si sama indikovala.
a) Vyšetření nic neprokázala, chtěla bych se proto zeptat, zda se dá včas a případně jak včas odhalit, že člověku hrozí ucpání jedné tepny a infarkt, zde velmi náhlý s okamžitou asystolií? Mohla na zdravotní stav mít vliv anestezie při operaci a to, že těsně před operací měla maminka kvůli strachu tlak 180/100 a i přes svou žádost nedostala žádnou premedikaci? Operována byla 20.12., k zástavě došlo 28.12.
b) Měl by se člověk s určitými kardiologickými riziky po takové operaci nějak více kontrolovat?
c) Maminku resuscitovali, ROSC se ale obnovil až za deset minut, následovaly epi vzruchy. Z ARA ji převezli do jednoho zařízení, kde byla měsíc v hlubokém komatu a kde jí vznikla sepse, nekrotická proleženina 3.-4. stupně v křížové oblasti, řada proleženin na uších a hlavě. Je něco takového běžné, nebo podle Vás byla ošetřovatelská činnost zanedbána? Nakonec jsme maminku převezli do lepšího zařízení, a vše se zdálo na cestě ke zlepšení.
d) Maminka byla více než měsíc stabilizovaná, dekubit se velmi pomalu honil, sepsi vyléčili, dýchala sama a kardiopulmonálně byla stabilní. Začala nejdřív otevírat a pak i více zaostřovat oči. Zavedli ji PEG, a nejdříve dobře trávila. Cítila ale obrovské bolesti, tak měla nejdříve morfinové náplasti a pak injekce. Nakonec ji na poslední 3 týdny převezli do DIOPU, kde začala po našem příchodu plakat (předtím neplakala), lépe fixovala a snažila se artikulovat rty. Je možné, že bezvědomí bylo mělčí, ale že jí to působilo stres (uvědomění stavu, že nemůže ničím hýbat, mluvit...), který ji ještě více vyčerpával?
d) Nakonec maminka přestala dobře trávit bílkoviny. Čím to podle Vás mohlo být způsobeno, když je předtím trávila dobře? Její smrt byla náhlá, rychlá, je to u lidí v tomto stavu běžné? (Nejde o nějakou stížnost na personál, který byl skvělý).¨
e) Po maminčině smrti nedokážu nic dělat, zůstala jsem sama (nejsem ve vztahu, tatínek umřel v 57 před deseti lety). Nevím, jak budu dále žít a chce se mi umřít (nemohla bych to ale udělat své sestře). Navíc nejsem schopna skoro nic dělat, připadám, si jak v neskutečném snu, i když beru dlouhodoběji antidepresiva. Co mám dělat, abych pořád neplakala a neobtěžovala svou situací druhé?
f) Měla bych jít na nějaké kardiologické vyšetření kvůli možné genetické zátěži z maminčiné strany? Obě její sestry měly náhlé zástavy (jedna zemřela v 58), její tatínek bojoval s infarkty a srdečním selháním 20 let, tak maminčin dědeček náhle zemřel na zástavu, i když v pozdějším věku. Ale už kolem 45 let měl infarkt. Jaké vyšetření byste doporučil(a)?
Děkuji za přečtení této litanie,
Veronika Valachová
Píšete o úmrtí maminky po čtyřech měsících v bezvědomí po operaci komplikované infarktem. Kladete řadu otázek, které se týkají jejího zdraví a nakonec píšete o tom, jak těžce se s maminčiným úmrtím vyrovnáváte.
Vážená Veroniko,
zkusím odpovědět na vaše dotazy, ale nemyslím si, že to uleví vaší prázdnotě a pocitu ztráty. Medicína nemá stoprocentní odpovědi, nezná jistoty, jen míru pravděpodobnosti. Dva lidé, žijící stejně, ve stejných podmínkách, s podobnými riziky mohou mít naprosto odlišné zdravotní potíže. Jeden se může bez vážnějších nemocí dožít 90 let a druhý může zemřít v 50 letech třeba na infarkt. Pochopitelně existují vyšetření, která dokáží pomoci odhadnout riziko určité nemoci, ale jen odhadnout a jen riziko. Jen minimum nemocí (jde o některé vzácné dědičné choroby) lze předpovědět se 100% jistotou. Ani těžký kuřák nemusí dostat rakovinu plic a naopak člověk žijící velmi zdravě jí může podlehnout v mladém věku. Přitom riziko, že se rakovina plic rozvine, výrazně stoupá s počtem vykouřených cigaret.
a) Riziko nemoci srdce a tepen lze odhadnout celkem jednoduše pomocí různých, běžně užívaných skórovacích systémů – vysoký krevní tlak a výskyt nemocí srdce a cév u příbuzných v mladším věku toto riziko určitě zvyšují. Konkrétní preventivní opatření závisejí na dalších podrobnostech. Vaše maminka užívala léky na tlak i na cholesterol. Léčba případné nadváhy, cukrovky a náprava nezdravých stravovacích návyků, dostatek pohybu a podobně jsou možnosti, jak riziko dále snížit. Na druhou stranu z vašeho popisu maminka působí jako člověk úzkostný, s velkými obavami o zdraví a to může vést k chronickému stresu, který celou situace může zhoršit. Jednorázově naměřený vyšší tlak před operací je běžným jevem, nemyslím, že by ke vzniku těžkého infarktu významněji přispěl.
b) Kontroly po operaci se řídí riziky, jde o běžný, standardní postup. Nepíšete, o jakou operaci se jednalo. Cholestatom? Není žádné vyšetření – kontrola, která by odhalila, že se chystá po operaci těžký infarkt.
c) Máte pravdu, že rozvoji proleženin lze do určité míry zabránit, ale jen do určité míry. Samozřejmě, že zanedbání péče riziko zvyšuje a dobrá ošetřovatelská péče toto riziko snižuje. Ale opět, nejde o 100% možnost proleženinám zcela zabránit. Velmi také záleží na celkovém stavu pacienta, jeho rezervách, probíhajících dalších chorobách a podobně.
d) Proč maminka plakala neumím vysvětlit – je možné, jak píšete, že si uvědomovala vážnost stavu, je možné, že byla vyčerpaná, je možné, že prostě byla ráda, že vás vidí a poznává.
e) Nejsem si jistá, co to znamená, že přestala trávit bílkoviny. Měla průjmy? Opět, příčin může být celá řada. Píšete, že „její smrt byla náhlá, rychlá“. To zní jako „nečekaná“, což myslím, že tak nebylo. Maminka byla nepochybně ve velmi vážném stavu, na podpoře životních funkcí (antibiotika, umělá výživa PEGem a zřejmě i další život udržující postupy). Vzhledem k tomu, že prodělala těžký infarkt, je možné, že úmrtí bylo způsobeno onemocněním srdce. Taková úmrtí bývají náhlá.
Smrt Vaší maminky byla náhlá, stejně tak komplikace při léčení. Z nečekané ztráty je obtížné se dostat, natož v tak krátké době. Obvykle lidé potřebují týdny či spíše měsíce, aby mohli zase lépe zvládat nároky běžného života. Navíc zatím máte hodně otázek a nejspíš si potřebujete okolnosti maminčiny smrti urovnat, abyste se s ní mohla vnitřně rozloučit. To vyžaduje čas, prostor pro sebe. Někdy to vypadá, že člověk nic nedělá, ale uvnitř se vyrovnává se ztrátou a zpracovává nové nastavení světa. Možná by pro Vás mohlo být užitečné přistoupit k sobě s porozuměním, že nyní budete nějakou dobu méně výkonná, s mnoha různými pocity, někdy bez nálady. To, že Vám nyní nejde nic dělat, může souviset s tím, že Vaše psychika nyní nepotřebuje další zátěž a tak Vás to nutí být trochu mimo a nedělat nic navíc. Tento stav by měl časem ustoupit. Nedá se to moc zkrátit, ale dá se o sebe postarat tak, aby tento čas nebyl nadbytečně dlouhý. Obvykle lidem pomáhá sdílet svůj zármutek s druhými. Zde byste možná mohla někdy promluvit se sestrou o tom, jak Vám je a zjistit, jak nese tuto ztrátu ona. Zároveň by Vám také mohlo být méně špatně, pokud se o sebe budete starat s laskavostí. Váš pláč patří k období truchlení a hledat podporu druhých je zcela na místě. Také pomáhá hodně odpočinku, pobyt v klidném prostředí, a pak postupné hledání nového naplnění života – až se na to budete cítit. Píšete, že nevíte, jak dále žít. Možná i to bude vyžadovat nějakou dobu, než najdete nový způsob života. I to je v pořádku, uspořádat si život za jiných podmínek vyžaduje hodně pozornosti k sobě a je to křehká a postupná cesta.
f) Popisujete několik úmrtí v rodině na nemoci srdce. Je dobré znát hladinu cholesterolu a případně užívat léky na jeho snížení. Je dobré žít zdravě, zdravě se stravovat, nekouřit a přiměřeně sportovat. Ale hlavně všeho s mírou. Neustálá úzkost a strach, přehnané nároky na zdravé jídlo a zdravý životní styl určitě nejsou odpovědí.
Irena Závadová
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
