Maminka má roztroušenou sklerózu, deprese, pocit, že je na obtíž, někdy nás odmítá. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 21. února 2021 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, maminka má roztroušenou sklerózu, v poslední době se velmi zhoršuje a to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Bohužel aktuální doba její psychický stav hodně zhoršila. Ze začátku jsme se snažili dodržovat odstup, báli jsme se nákazy, ale když jsme viděli, jak se její stav zhoršuje, snažíme se ze sestrou jezdit pravidelně na návštěvu s dětmi. Samozřejmě ji denně voláme. O mamku se stará táta, lékař, teď řešíme ještě pečovatelku, neboť už opravdu nemůže být sama. Zatím je pohyblivá, i když s obtížemi. Co mě ale trápí. Má hrozně depresivní stavy, kdy mluví o sebevraždě, má pocit, že je na obtíž a že nás všechny jen otravuje. Například nestihnu zvednout telefon, když mi volá a ona už mi to pak nebere a později mi napíše zprávu, že se nebude vnucovat. Několik dní poté nekomunikuje, je uražená a když se za ní vypravim osobně, ignoruje mě a z táty dělá prostředníka. Prosím poraďte mi, jak se v této situaci zachovat? Nejdřív jsem .to nechávala být, prostě jsem tam jen byla a bavila se s tátou a ona se později přidala. To už ale teď nefunguje a maminka většinou odejde spat. Bojíme se, že tu s námi už dlouho nebude, nechci, abychom poslední chvíle strávily rozhádané. Opravdu nás to ze sestrou dost zraňuje a nevíme, proč to máma dělá. Četla jsem tady spousty příběhu, kdy rodina dělala poslední dny krásné, že se spolu smáli a jezdili na vylety. Ale jak to udělat, když nás máma odmítá? Krátkodobě ji pomáhá návštěva vnoučat, to bývá veselejší, ale později stejně spadne do deprese, protože s nimi nemůže běhat a prožívat různé věci. Vnoučata jsou zatím hodně malá, chtěla by je hlídat, ale to prostě nejde. Snažíme se je tam vozit, občas je tam i necháme, ale na tátu už je toho taky hodně, aby se staral o vnoučata a ještě o mámu. Chodila k psychiatrovi a snad i měla antidepresiva, ale předpokládam, že teď tam dlouho nebyla. Děkuji vám mnohokrát.
Irena Havlová

Ireno,

vezmu to od konce. Zjistěte, jestli má maminka antidepresiva předepsaná a jestli je bere. Pokud ne, pokuste se v tomto ohledu něco zařídit, to by mohlo trochu pomoci. Určitě by také nebylo špatné, zkusit mamince navrhnout a zařídit psychoterapeutickou podporu a doprovod, nevím ovšem, jaké jsou u vás možnosti a zda by maminka přistoupila na tuto formu profesionální pomoci.

A teď k tomu nejtěžšímu. Narážíte na hranice svých možností ovlivnit svobodu, prožívání, myšlení a rozhodování druhého člověka, i když je to tak blízký člověk, jako je maminka. Netrapte se příběhy jiných, kdyby se Vaše maminka s vámi všemi chtěla smát a jezdit na výlety, asi by si o to řekla. Víte, to uzavření se do sebe sama na konci života mívá svůj význam. Člověk nějak potřebuje být sám, musí se jakoby potkat a utkat s čímsi, ať už z dávné minulosti, z přítomnosti, nebo z budoucnosti, která ho čeká. Současně to pro toho člověka nebývá lehké a tak reaguje odmítavě a podrážděně jako Vaše maminka. S její negativitou a odmítavostí už toho asi mnoho nenaděláte a abyste poslední chvíle strávily nerozhádané, to také není a jen a jen ve Vaší moci, to záleží vždy na obou stranách. Vycházet spolu dobře, bez napětí, bez uraženého mlčení, bez výčitek, to se prostě nezdaří i při sebelepší vůli, pokud je jen na jedné straně. Tohle není lehké přijmout a tak by i pro Vás byla namístě psychologická pomoc a podpora. Neváhejte ji vyhledat i pro sebe.

Přeji Vám hodně vytrvalosti, trpělivosti a vnitřní síly.

Jiří Černý