Maminka je v kómatu po krvácení do mozku, prodělala dvě srdeční zástavy. Má naději na život?

Vážená Jitko,

odpověď je bohužel složitá. Krvácení do mozku je rozhodně velmi závažná událost. Budoucnost takového pacienta pak především záleží na rozsahu krvácení a zasažených strukturách, dále také na jeho celkovém stavu, dalších případných chorobách, reakci na dosavadní léčbu atd. Roli hraje také čas od příhody. Vzhledem k tomu, jak se zdravotní stav maminky vyvíjel, je bohužel šance na plnou úzdravu velmi malá.

Otázka naděje na život je velmi důležitá, ale každý jí můžeme chápat různě. Pro někoho 5% šance na přežití může znamenat dobrou zprávu, pro jiného ani 30% šance nemusí znamenat, že bude ochoten podstupovat náročnou léčbu. Pro nemocné, kteří přežijí akutní fázi jako vaše maminka, existují rámcově tři cesty - pacient se zotaví a vrátí se do stavu zdraví před příhodou; pacient se zotaví, ale bude mít trvalé, různě závažné následky (např. poruchy hybnosti končetin, řeči apod.; pacient přežije, ale nikdy nenabude plného vědomí, jeho život bude zcela závislý na umělých prostředcích - od umělé výživy, infuzí tekutin až po přístroje typu umělé plicní ventilace. S možnostmi dnešní moderní medicíny lze při životě udržovat pacienty, kteří jsou v hlubokém kómatu a závislí na přístrojové podpoře životních funkcí i roky. Tedy pacienty, kteří by bez přístrojů zemřeli na základní onemocnění. Zároveň tyto postupy pomáhají překlenou kritické období a skutečně jsou mostem k návratu do života před nemocí. Je také možné, že pacient krátkodobě přežije, ale následně zemře na komplikace stavu.

Pro ty druhé dva scénáře je složité rozhodovat, jak postupovat dále v nejlepším zájmu pacienta. Každý jsme jiný a pro každého z nás jsou důležitější jiné věci. Někdo by si přál žít za každou cenu v jakékoli kvalitě života i třeba na přístrojích a v bezvědomí, jiný naopak bude hluboce nešťastný, když ztratí hybnost a možnost domluvit se s blízkými. Zároveň je velmi důležité o těchto cestách přemýšlet - doufat v to nejlepší, ale být připraven na komplikace. Je možné při komplikaci volit různé cesty - 1/ poskytovat nemocnému plnou péči zaměřenou na zachování života; 2/ zaměřit se především na kvalitu života pacienta a v případě vážných komplikací “dovolit” nemocnému v klidu zemřít; 3/ v případě komplikace učinit takzvaný léčebný (terapeutický) pokus o zachování života, ale limitovaně a s jasně formulovaným cílem léčby. Tedy například, pokud nemocný dostane těžký zápal plic - 1/ podávat antibiotika i v kombinaci, léky proti teplotě, dušnosti, při selhávání pak zintenzivnit dosavadní léčbu, nebo 2/ poskytovat léčbu bolesti, dušnosti, teploty ale bez antibiotik s tím, že nemocný na komplikaci vážné nemoci zemře, ale bez zbytečného utrpení a nebo 3/ učinit pokus s antibiotiky a pokud ta nezaberou, soustředit se především na průvodní příznaky jako je bolest, dušnost, teploty, ale léčbu dále již nezintenzivňovat. I pro lékaře je někdy velmi těžké volit tu nejlepší cestu pro pacienta a komunikace s rodinou může rozhodovací procesy velmi ovlivnit. Snaha zjistit, jaký pacient před příhodou byl - jaký měl pohled na život, kterou z výše zmíněných cest by si pro sebe nejspíše přál, může nasměrovat to, jak bude péče dále vypadat a co bude cílem takové péče.

Považuji za velmi důležité, abyste toto vše po návratu maminky s jejími ošetřujícím lékaři probrali. Vše je velmi čerstvé a pravděpodobně budou lékaři nějakou dobu vyčkávat, než bude jasnější, jaké následky krvácení do mozku pro maminku bude mít. Přemýšlet nad různými možnostmi dopředu vám umožní v klidu rozmýšlet a v případě krize nebo komplikace mít alespoň rámcovou představu, kam péči směrovat dále.

Přeji vaší mamince i vám hodně sil,

s pozdravem

MUDr. Irena Závadová