Maminka je na JIP po komplikacích při léčbě nádoru plic. Má smysl pokračovat v onkologické léčbě?
Dobrý den. Maminka ,70 let, silná celoživotní kuřačka ( 30 cigaret denně), v srpnu 2016 prodělala silný, oboustranný zápal plic. Po třech týdnech v nemocnici dostala klostridiový zánět střev.Nejdříve ležela na plicním oddělení, po té na infekční Jip a dále na běžném inf. oddělení. Při podrobném vyšetření jí zjistili malobuněčný karcinom plic. Léčba zápalu plic a následně klostridiové infekce trvala 10 týdnů, maminka zhubla 20 kilogramů. Byla celý život štíhlá. ( 172 cm, 70 kg), čili zhubla na 50 kilo. Celkově velice zeslábla, ztratila svalovou hmotu. Chtěla podstoupit chemoterapii, přesto, že byla velice slabá. Snažila se něco nabrat. Podařilo se jí nepatrně zesílit pomocí sipingu. V 11/2016 jí byla podána 1. chemoterapie, po které opět onemocněla klostridiovou infekcí. Byla léčena difiklírem, který pěkně zabral a po 10 dnech byla propuštěna domů. Koncem listopadu byla podána 2 chemoterapia, tentokrát o něco slabší a rekonvalescence proběhla vcelku bez větších obtíží. Po 3 chemoterapii opět zaútočil klostridiový zánět, tentokrát velice silný. Maminka je ve velice vážném až kritickém stavu na infekční JIP. Byla opakovaně léčena difiklírem, dočlo k zvětšení břicha a téměř k úplné zástavě průchodnosti střev. Vzhledem k celkovému špatnému stavu bylo upuštěno od operace i maminka ji nechce podstoupit, Nyní je stále ve vážném stavu i když již pár dnů stabilizovaném. Klostridie vyšly nyní negativně, přesto má stále nafouklé břicho, je velice slabá, neschopna v podstatě jakéhokoli pohybu. Má pleny, málo jí má jen žízeň. Je přikrmovaná sondou do žaludku. Můj dotaz zní tedy tak....má smysl v takovém stavu pokračovat v onkol. léčbě ? Může se maminka ještě postavit na nohy, případně zbavit plen ? Jsme nyní postaveni před nějaké rozhodnutí jak dál. Maminka si nepřeje, abychom si ji v takovém stavu vzala domů. Po pravdě řečeno ani já si nedovedu moc dobře představit jak bych péči o ni zvládla. Dále připadá v úvahu LDN případně hospic. Maminka se vyjadřuje ve smyslu něco mi zařiďte a prostě mě tam dochovají jen stále opakuje, že v takovém stavu nepřipadá do úvahy abychom ji vzali domů...jsem rozpolcená, prosím o názor a budu vděčná za radu. Děkuji za odpověď. L. K.
Vaše maminka je hospitalizována na intenzivní péči po těžké infekční komplikaci protinádorové léčby pro malobuněčný nádor plic. Ráda byste věděla, jak nejlépe postupovat dále — zda pokračovat v protinádorové léčbě a zda se maminčin stav může ještě podstatně zlepšit.
Vážená paní Kaločová,
malobuněčný nádor plic patří bohužel k těm agresivnějším. Jen 20 — 40% pacientů s časnější fází nádoru přežije 2 roky, u pokročilých forem přežije 2 roky jen 4 — 5% nemocných. Pochopitelně se mohu jen obtížně vyjadřovat konkrétně k nejlepšímu postupu právě u vaší maminky, ale na obecné úrovni se domnívám, že v tomto stavu by rozhodně žádnou chemoterapii onkolog nedoporučil. Je zjevné, že by ji maminka vůbec nemusela přežít a že kvalita jejího života by se pravděpodobně velmi prudce zhoršila.
Je pochopitelně velmi důležité vědět, co by sama maminka ráda a co vlastně by protinádorová léčba měla přinést. Je jistě rozdíl mezi prodloužením života o 2 — 3 týdny, 2 — 3 měsíce či 2 — 3 roky a nadějí na úplné vyléčení. Zároveň je vždy potřeba vědět, co je pro nemocného důležité, jaké jsou jeho priority, zda nežádoucí účinky protinádorové léčby jsou pro něj snesitelné — pro někoho mohou i 2 týdny života, byť s horší kvalitou, být velmi důležité, jiného nepřesvědčí ani naděje na 2 roky. Domnívám se, že je důležité si s onkology vyjasnit, jaký je cíl chemoterapie, co vlastně by mamince nabízela a jak by léčba vypadala. Tedy co by mohla přinést dobrého a co špatného. Můžete také požádat o konzilium nebo radu lékaře specialistu v oblasti paliativní medicíny. Kdyby nepracoval v nemocnici, kde je maminka hospitalizována, pak se můžete obrátit na nejbližší lůžkový nebo mobilní hospic. Paliativní péče dle současných dat prodlužuje život nemocných asi o 2 — 3 měsíce a zároveň zvyšuje jeho kvalitu léčbou průvodních symptomů a podporou sociální, spirituální i psychologickou. Velkým nešvarem lékařů je někdy konstatování typu — “až se stav pacienta zlepší, až začne jíst a trochu přibere, tak určitě je další léčba nádoru zcela na místě” a to v situaci, kdy lékař ví, že zlepšení stavu pacienta a přírůstek váhy jsou nerealistickými cíli a jde jen o obavu lékaře sdělovat nemocnému a jeho blízkým skutečný stav věcí.
Pokud jde o šanci, že maminka bude zase chodit a bude moci být alespoň trochu nezávislá, že se zbaví plen — pravděpodobně šance je, ale jistě bude limitovaná. Starší pacient s agresivním nádorem a závažnými komplikacemi protinádorové léčby je vždy pacientem křehkým. Záleží na rezervách, které mohou nemocí již být značně vyčerpány. Neumím vám odpovědět lépe, to by měl spíše maminčin ošetřující lékař, který zná detailně současný zdravotní stav i průběh nemoci a její rozsah.
Doporučila bych vám tedy kontaktovat hospic. I v našem hospici máme nemocné, které po stabilizaci propustíme z naší péče, pomůžeme naplánovat další vhodnou péči a léčbu a stanovit tedy jasný plán péče, který obsahuje jak přípravu na krizové situace a zhoršení, tak postup v případě zlepšení zdravotního stavu.
Přeji vám i vaší mamince hodně sil a odvahy.
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
