Maminka je těžce nemocná, není na tom psychicky dobře, pláče, nadává, umí být i zlá a chce umřít. S manželem o ni pečujeme, ale nevím, jak dlouho to budeme zvládat..

Odpověď na dotaz ze dne 2. listopadu 2007 zobrazit původní dotaz
Dobrý den. Potřebuji poradit jak bych mohla pomoci své mamince a zárověň i sobě. Mamince je 59 let a už několik let je na tom zdravotně špatně. Od dětství má revma. Prodělala plicní embolii, následně srdeční infarkt, o dva roky později byla na operaci s nohou, kterou měla z důvodu osteoporozy na dvakrát zlomenou a hned následně po tom prodělala operaci kyčelního kloubu. Teď byla na rtg páteře kde jí sdělili, že má skoliozu a s tím už se prý nedá nic dělat, jen jí poradili, ať užívá léky proti bolesti, které jí však zase ohrožují ledvinu, má totiž od 35 let je jednu. Takže jen neustále jezdí po lékařích, nemocnicích a užívá velké množství léků. Já s manželem bydlíme s ní a pečujeme o ní, jenomže já už nevím, jak dlouho to budu zvládat, je mi matky líto, pomalu už ani nechodí, jen sedí nebo leží, většinou pláče, nadává a dokáže být i zlá a říká, že už by chtěla umřít. Jak se s tímhle vypořádat? Mockrát děkuji s pozdravem Irena.
Irena

Vážená paní Ireno,

Váš dotaz  má několik rovin. Děkuji Vám za něj. Zkusím Vám na něj také komplexně odpovědět.

Popisované reakce Vaší maminky jsou nejspíše výrazem vnitřní nouze, kterou Vaše maminka zažívá. K její psychické nepohodě musí nutně přispívat jednak samotné příznaky nemoci (např. bolest, omezená hybnost), ale zároveň i takto reaguje na svá onemocnění, celkový tělesný stav a výhled do budoucnosti. Zlost, vztek i smutek patří k typickým prožitkům nemoci, jsou dokonce fázemi vyrovnávání se s vážnou, chronickou nemocí. Přání umřít, které Vaše maminka vyjadřuje, je vyjádřením touhy po úlevě, po odejmutí břemena, které s sebou životem nese. Je důležité vědět, co je tou největší zátěží právě pro ni. Pak je teprve možné správně nasměrovat pomoc. Doporučila bych Vám, abyste vyhledala pro maminku odborníky, psychiatra nebo jejího praktického lékaře, nebo jiného ošetřujícího lékaře, ke kterému máte důvěru. A to i proto, že je dost možné, že smutek Vaší maminky již překročil únosnou míru a může se u ní jednat již o smutek abnormální. V takovém případě by mohly Vaší mamince pomoci léky – antidepresiva. Já vím, již tak užívá léků hodně… Třeba by se Vám podařilo domluvit pro maminku konzultaci s psychologem nebo psychoterapeutem. Možná, že by rozebrání situace s nezávislým člověkem mohlo Vaší mamince přinést úlevu.

Nerozumím přesně, z čeho pramení Vaše obava, jak dlouho budete tuto situaci zvládat. Zda máte na mysli zvládání fyzické péče nebo vlastní psychické vypětí, Vaši lítost nad maminčinou situací. Pokud se obáváte zvyšování fyzické náročnosti péče o maminku, mohla by Vám pomoci agentura domácí péče. Pokud by situace nebyla ani s její pomocí únosná,  není žádné selhání nebo ostuda využít možnost ústavní péče. Pokud se Vaše obava týká spíše Vašich psychických sil, pak Vám doporučuji nezapomínat při péči také na sebe. Bez odpočinku aktivního i pasivního se nelze dlouho o druhého starat. Abyste mohla dávat, musíte také někde brát. Kdybyste měla i tak pocit, že situaci obtížně zvládáte, neváhejte požádat o pomoc pro sebe. Psycholog Vám může pomoci utřídit si myšlenky, získat nový pohled na situaci, umožní Vám odreagovat nepříjemné pocity a dá tolik potřebnou podporu.

Paní Ireno, přeji Vám sílu a dostatek času také na sebe.

S pozdravem
Tereza Soukupová